Kawaki

Tetsuya Nakashima, tvorca jedného z najlepších filmov, aké som vôbec videl, Confessions, prichádza po niekoľkých rokoch s ďalším thrillerom na tému pomsty, takže som bol veľmi zvedavý na výsledok, pričom som ale predsa len skôr čakal, že sa mu už niečo tak kvalitné natočiť nepodarí, no našťastie som sa mýlil a aj tentoraz som úplne nadšený. Už od začiatku cítiť, že to natočil práve on, svoj neopakovateľný štýl si zachoval aj tentoraz, takže ma to úplne pohltilo, pričom tá intenzita vynikajúcich momentov, scén a prvkov je priam neskutočná, takže som sa popri svojom nadšení ešte aj celý čas obával, aby sa to nepokazilo, no to sa nestalo a film si svoju vysokú kvalitu udrží až do úplného konca. Dej je mimoriadne zaujímavý, dosť prepracovaný, no navyše aj plne prehľadný a tak aj napriek množstvu postáv a tomu, že nejde priamo do cieľa, ale tých odbočiek z rôznych období je tu nespočet si zachováva bezproblémovú prehľadnosť a tak nie je žiadny problém sa v tom orientovať. A to množstvo odbočiek rozhodne nie je problém, práve naopak, aspoň sa dá lepšie zoznámiť s jednotlivými postavami a ich minulosťou, takže aj v ich motiváciách sa dá lepšie orientovať. K tomu množstvo perfektných prvkov, ktoré mám nielen v tomto žánri veľmi rád, pričom je to podané tak perfektne bizardne, ale aj surovo a nadnesene a tak sa tu kombinuje zaujímavé vyšetrovanie s netradičným, ale výborným hlavným hrdinom, ktorý rozhodne nie je žiadny ideál, či už muža, alebo detektíva s nejakou tou psychológiou, symbolikou a množstvom typycky japonských prvkov vo svete plnom psychopatov a úchylákov, v ktorom je násilie a smrť úplne normálny jav. A berie si to to najlepšie z toho, na čo sa dá v jedinečnej japonskej produkcii naraziť a tak som bol z toho úplne nadšený od prvej do poslednej minúty. S obsadením tu tiež nemám žiadny problém, Koji Yakusho, obvyklý predstaviteľ charizmatických a správnych mužov tentoraz predstavuje prakticky svoj protiklad, no zvládol ho nemenej dobre, vždy ma potešia aj Jun Kunimura a Joe Odagiri a množstvo skvelých, prevažne ženských vedľajších postáv, ale určite musím spomenúť aj mladého detektíva s lízatkom, ten bol skvelý. Tetsuya Nakashima odviedol vynikajúcu prácu v každom ohľade, vizuálna stránka je dychberúca, rovnako aj celé to prevedenie, ktoré ešte osvieži aj atmosféra vianoc, pričom si tu zachoval prakticky všetky svoje skvelé prvky z nezabudnuteľného Confessions, no navyše to doplnil aj o plno prvkov známych hlavne z tých uletenejších Sonových filmov a tak je to ešte trochu pestrejšie. A hudba je tiež výborná. Takže Confessions u mňa zostalo neprekonané, to mi prišlo o trochu originálnejšie, postavy ma zaujímali o niečo viac a aj tá jedinečná chladná atmosféra mi brala dych, ale to kvôli jeho mimoriadnym kvalitám nie je žiadny problém. World of Kanako je rovnako nezabudnuteľná záležitosť, v ktorej som si užíval úplne všetko a lepší film som za posledný rok nevidel. 89% (29.11.2015)

Byl jsem zvědavý jak Japonsko naloží s drsným Revenge thrillerem a překvapivě velmi hezky. Co se týká příběhu je film občas matoucí, tempo kolísá a divákova pozornost není stoprocentní, co se týká technické stránky není téměř co vytknout. Na Japonsko nadprůměrný vizuál, násilí a krve je zde více než ze čtyř popravených prasat, což mi velmi sedělo. Hlavní hrdina tedy otec hledající dceru je správný drsňák a divák mu fandí. Celkově dobré, hezky znepokojivé, brutální občas depresivní až zoufalé.Možná Odpověď na Korejský I Saw the Devil, ten byl však jinde. 75% (10.08.2015)

Zlatá mládež. Zlatá policie. Zlaté bahno. Zlatá komedie. Hnus až na dno, ale dobře natočené. Brutální fascinace smrtí. Zřejmě proto všichni Kanako zbožňovali. Nadmíru ji sadisticky vyhledávala. Bytí muselo být pěkně nesnesitelné. Přes brutalitu a jistou, až komediální, přehnanost si myslím, že je to film, který má co říct a který je v podstatě současné japonské kritikou společnosti (stačí si chvíli číst japonské noviny a jejich část věnovanou zločinům a jsme doma). Zárodek Kokuhaku z toho je cítit, ale vykvetl nám vskutku krvavě. (25.04.2015)

Multižánrový talent Tecuja Nakašima přichází s extrémním dílem, v němž se stylově nesnoubí jen Takaši Miike a Šion Sono, ale též několik výrazných ér nejen japonské kinematografie. Celý snímek se nese v duchu své předtitulkové sekvence, která není ničím jiným, než sestřihem krátkých scén z budoucího dění. Příběh podávaný skrze nespolehlivého vypravěče, opilého a upoceného exdetektiva, sází na neustálé změny tempa a nálad… Snové scény střídají animované šplíchance krve a děj valí neskutečnou rychlostí do svého cíle. Divákovi však nenabízí příliš styčných bodů. Ustavičně zpochybňuje vlastní tvrzení místo a sympatických postav ukazuje samé zvrácené figury. „A o čem sníte?“ zní otázka jedné z postav, na kterou Akikazu odpodívá: „Sním o tom, že mám krásnou manželku a dceru, které mě milují… A já všechno tohle štěstí vlastnoručně zničím. To je to o čem já sním.“ Nakašima v Žízni nenabízí svět, který se změní mávnutím kouzelného proutku v lepší místo, ale vede nás stále hloub a hloub do nekonečné králičí nory. Je to jako spirála, do které se Akikazu neustále vrací se stále zkrvavenějším oblekem. (09.05.2015)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $6,584,000▐ som neveril vlastným očiam... som si toho moc o filme nezisťoval pred projekciou a nevedel som že toto tvoril režisér výborného thrilleru Kokuhaku, ktorý bol delikátnou záležitosťou, fakt som nechápal o čo tu režisérovi išlo, nemalo to hlavu ani pätu, je to len zmätená bizardná psycho depka a to veľkých rozmerov, sa nečudujem že niektorý to vizuálne trýznenie nevydržali a odchádzali z projekcie, ja som bojoval s tým až do konca ale nič to nedalo /videl v kine: 0%/(filmový festival Art Film Fest 2015) (03.07.2015)