Pí

Takhle nějak by vypadalo Foucaultovo kyvadlo, kdyby ho zadaptoval David Lynch. Halucinogenní podivnost natočená černobílou zrnitou kamerou, okořeněná vynikající hudbou (či spíče zvuky) a symbolický příběh o Božím Jménu a teorii čísel. Aronofskyho tvorbu budu odteď bedlivě sledovat (líbilo se mi to víc než Requiem for a Dream, a to matematika nikdy nebyla moje parketa:) (03.02.2004)

Tak takhle vypadal Aronofského skutečný začátek… psycho jízda, depresivní, paranoidní, halucinogenní film, u kterého divákovi určitě není (i díky velkému důrazu na alespoň částečném sdílení pocitů s Cohenem) příjemně. Černobílý obraz, kamera, střih, hudba, zvuky, velmi nezdravě vypadající hlavní hrdina, trh s akciemi…to všechno spolu s výše popsanou atmosférou vytváří opravdu nevšední podívanou. Jedinou věcí, která mně vadila, bylo zatažení tématu náboženství do filmu. Pohled na tóru, jako systém čísel s určitými vzájemnými vztahy, je sice zajímavý, ale pro příběh dost přebytečný, dokonce hodně rušivý. Proto pouze silné 4*, možná, že po příští projekci půjdu s hodnocením ještě výš. (24.12.2012)

DARREN ARONOFSKY, PÍ (1998). Oceněná (Sundance) prvotina Darrena Aronofského. Devatenáct pravidelných sloupců a řad, ve kterých se i přesná analytická mysl překvapivě rychle ztrácí. Jakoby v sobě takhle dokonale přehledný sysém čar a spojnic skrýval nekonečně komplexní problémy. Solo k Maxovi, mladému matematikovi, který váhá s dalším tahem: DON'T THINK, JUST FEEL. Hráči kladou na desku střídavě černé a bílé kameny. ___ Ostře řezaný, černo-bílý film. Extrémní světlo, oslnění, zlomené v extrémní stín, černý jako díry, do nichž kolabují kusy vesmíru. Razantně stimulující skvělý elektronický soundtrack – psychedelický a futuristicky studený (Clive Mansell). ___ Podle čínských mudrců Go není jen hra pro děti. Go je mystérium. Hrací deska je předobrazem Univerza. Na první pohled je přehledná. Cílem hry je obsadit svými kameny větší polovinu území. Kdo však tuší, kudy vede zaručená cesta k této metě? ___ Paranoiou stižený mladý svérázný matematik hledá ultimátní stopy řádu v neuspořádaném ne-řádu světa. Jeho očima, skrze filtr trhavých záškubů kamery, objevujeme tyhle stopy naprosto všude. V mléce, které nalévá do kávy. V pohybu listí v korunách stromů. I na fotografii mléčné dráhy. Opakující se stále stejné stopy. Mandelbrotova množina se svými fraktálovými obrazy generovanéá neskutečně jednoduchými matematickými pokyny byla objevená teprve v roce 1981. Pan Mandelbrot měl za to, že objevil cosi,co nikdy nikdy neviděl. Během pár dní však zjistil, že fraktálové obrazy se nachází nejen v celé přírodě, ale doslova v každém nekonečně malém kousky Univerza - každý nekonečně maý koudek univerza jedoslova nekonečně komplexní, a jako takový má v sobě nekonečno. ___ Takže. Co jestli měli naši staří čínští mudrci pravdu? Poloodhalené tajemství, o němž se nedá přemýšlet, jež se snad dá pološílenou myslí na chvíli vycítit, a zase zapomenout... (22.09.2008)

U toho filmu jsem těžce rozpolcen. Vlastně chválit se dá skoro všechno od hudby, kamery, s tím související atmosféry, závěru (jo mám na mysli vrtačku, ne nevyřčené pointy) a tak dále, jenže mě tenhle film z nějakého důvodu štval. Je tu takový ten archetyp matematika, taková ta šokantnost, z které ale vůbec nic nakonec nevyplyne, spousta matematických keců, které mají vyvolat dojem silné promyšlenosti (něco jako, když se ve Star Treku řekne, že "nestabilní singularita reaktoru vyvolala fluktuační dilataci v elektromotoru" s následnou explozí jak kráva). Teď jsem si teprve uvědomil, že jak Pí, tak Requiem, tak Fontána na mě působí úplně stejně. Po technické stránce jim nemůžu absolutně nic vyčíst, v tom jsou pravděpodobně dokonalé, jenomže tím obsahem jim nemůžu přijít na chuť, asi jsem někde trochu jinde, než tady Darren a ne že bych jeho filmy snad úplně nechápal a ani ne, že by mi jeho příběhy nic nedávaly, ale cítím z jeho tvorby snahu vytvořit cílenou alternativu, kterou jsou schopny přijmout poněkud širší davy, na čemž sice není asi vůbec nic špatného, ale z nějakého důvodu mi to úplně nesedí a působí to na mě alespoň v případě Darrena nesympaticky a sám nechápu proč...tenhle autor je pro mě zatím docela velkým otazníkem. (23.04.2008)

,,MOJE NOVÁ HYPOTÉZA: JESTLIŽE SESTÁVÁME ZE SPIRÁL A ŽIJEME UVNITŘ OBROVSKÉ SPIRÁLY, POTOM VŠE, ČEHO SE DOTKNE LIDSKÁ RUKA, JE TOU SPIRÁLOU PROSYCENO...“ /// ¾ hodiny trvá, než to začne mít lidskou podobu. Vlastně hovno, tu to nechytne nikdy… Šílenej matematik – šílený je tu vlastně naprosto všechno a pár minut před koncem i já hledám číslo na dr. Chocholouška. Né ani tak kvůli myšlenkám, či zanášení křivek do obdélníku zlatého řezu, ale asi kvůli tomu, že jsem nikdy nebyl moc velkej matematik, a tak kumulováním více jak 5ti čísel do malýho prostoru, se vám ve mně něco probudí… Snad i proto chápu, že pro mnohé (matematiky) nemůže bejt tenhle film špatnej. Ovšem za sebe přiznávám, že je to mimo moje numerologický chápání. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Trápí mě pravá podstata ,,3,14“. 2.) Miluju tu depresivní atmosféru, když 10 minut vyzvání telefon... 3.) Thx za titule ,,depressya“. /// PŘÍBĚH * (nebo *****) HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (02.05.2014)