Režie:
Claude ChabrolKamera:
Bernard ZitzermannHudba:
Matthieu ChabrolHrají:
Isabelle Huppert, Sandrine Bonnaire, Jean-Pierre Cassel, Jacqueline Bisset, Virginie Ledoyen, Valentin Merlet, Julien Rochefort, Greta Bohacek (více)Obsahy(1)
Slavnost je paralelou světa, ve kterém mentální a sociální zaostalost, závist a primitivní arogance plodí zlo, které dokáže dohnat jeho nositele až k těm nejhrůznějším činům. Rodina ze střední buržoazní vrstvy najde na inzerát dívku, která se má starat o jejich dům a domácnost. Zprvu se zdá, že Sophie je učiněný poklad. Skvěle vaří, uklízí a pečlivě plní veškeré příkazy paní domu, pokud... nejsou napsané. Sophie má totiž těžkou dyslexii a neumí číst ani psát. Svůj handicap se snaží za každou cenu skrývat, což jí přináší mnohá psychická traumata. Doslova se na ni nalepí Jeanne, žena z pošty, která ráda odhaluje lidská tajemství a svou průměrnost si vynahrazuje drzostí a arogancí. Obě dívky se spřátelí a vzájemně přiživují svou nenávist k bohatým Sophiiným zaměstnavatelům, k jejich vzdělání, určité nadřazenosti a kultivovanosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (69)
Psychologický drama jedna báseň, jen závěr je možná až příliš vyhrocenej... ()
Tento film už nikdy nechci vidět! Nemám rád bezcitné násilí, a tak mi konec dost vadí. Ale jinak musím uznat, že je to celkem solidní dílo. Chabrol připomíná Hitchcocka slídivou kamerou, ale morálně na něho nemá ani náhodou. ()
Chudí a bohatí. Film o tom čemu komunisté říkali třídní nenávist. Ono mnohdy postačí závist. Tak si říkám proč točit filmy o hnusných věcech a vydávat to za umění. ()
Hned jak jsem na začátku filmu uviděl chladnou tvář Sandrine Bonnaire, věděl jsem že se něco temného blíží...Děj pomalu ale jistě gradoval až do krutého finále. ()
Skvělé herecké výkony Isabelle Huppert a Sandrine Bonnaire. Jejich postavy (excentrická mrcha a tichá stydlivka), které tak nějak nezapadají do okolního prostředí, postupně utvářejí vzájemné "skličující" přátelství, jenž směřuje k ještě více skličujícímu konci. ()
nádherné vykreslení postav, především v podání Sandrine Bonnaire, u které jsem od počátku filmu měl problém identifikovat za anděla nebo zrůdu? Děsil mě excelentně zahraný bezcit v jejím obličeji. Děj se stupňuje, takže od počáteční vláhy končí ohromnou a hlavně překvapivou smrští. ()
Jedna divná, uzavřená. Druhá vlezle družná. Obě s limitovanou sociální inteligencí. Každá sama o sobě v zásadě neškodná. Spolu však vytvoří velmi třaskavou směs. ()
Který ctitel filmového umění, černého humoru a kulturních tradic Západu by si nechal ujít spiknutí Isabelle Huppert a Sandrine Bonnaire proti francouzskému měšťákovi / měšťačce ! Obstálo by, i kdyby byl závěr méně americky důsledný. (Do haldy možných otázek záslužně sáhl RADEKTEJKAL.) ()
Nádherná stará pecka o závisti, flustraci z vlastní neschopnosti a sociopatii ()