Red Corner
Červený labyrint
Režie:
Jon AvnetScénář:
Robert KingKamera:
Karl Walter LindenlaubHudba:
Thomas NewmanHrají:
Richard Gere, Bai Ling, Bradley Whitford, Byron Mann, Peter Donat, Robert Stanton, Tsai Chin, James Hong, Tzi Ma, Ulrich Matschoss, Roger Yuan, Mary Ann Schmidt (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Máte právo se přiznat... Richard Gere jako obchodník, obviněný v Číně z vraždy. Americký herec Richard Gere patří mezi známé kritiky čínského komunistického režimu, což dokazuje i filmem Rudý labyrint (1997). Ztělesnil v něm právníka Jacka Moorea, který je jako poradce zábavního koncernu na obchodní misi v Číně. Probudí se v hotelovém pokoji vedle mrtvého těla dívky, s níž se seznámil minulý večer v pekingském nočním klubu, a je zatčen. Podle místních zákonů může mít pouze čínského obhájce, ovšem má štěstí, že je mu přidělena nejen půvabná, ale i velmi schopná Šen Jüe-lin (Bai Ling). Mladá žena sice nevěří v nevinu svého klienta a také mu velmi pregnantně sdělí, co ho čeká, když se nepřizná (Budete zastřelen a účet za kulku dostane vaše rodina!), postupně mu však pomáhá se bránit vykonstruovanému obvinění...
Kritický aspekt filmu je tu zabalen do divácky přitažlivého melodramatického balení, jemuž na přesvědčivosti dodává především herecký výkon tehdy nastupující čínské herecké hvězdy Bai Ling. Kvůli svému obsahu nemohly být klíčové scény natáčeny na autentických místech, a tak si filmaři pomáhali digitálními triky a dalšími způsoby. Většina exteriérů (kromě práce II. štábu) vznikla v Los Angeles a např. poměrně dlouhá „pěší" honička pekingskými uličkami a dvorky se celá natáčela pár kilometrů od Losangeleského mezinárodního letiště. Z předchozí tvorby režiséra a producenta Jona Avneta (v posledních letech pracuje téměř výhradně v televizi) jsme viděli mj. retrofilm ze sedmdesátých let Strom snů (1994) s Elijahem Woodem a Kevinem Costnerem a milostný příběh Intimní detaily (1996) s Robertem Redfordem a Michelle Pfeifferovou.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (81)
Nebýt několika řekněme hloupých scén, které z vážného filmu dělají snímek spíš úsměvný (a to hlavně ke konci), dal bych 4/5. Jde totiž o vcelku reálnou ukázku toho, jak to v některých zemích chodí, když se stanete nepohodlným, nebo prostě je potřeba uklidit určitý problém s "pomocí" někoho bezvýznamného (zájem státu je důležitější než zájem jednotlivce). Příběh Rudého labyrintu je bohužel aktuální i dnes, 12 let po jeho natočení. ()
Poprvé jsem tento film nakousl někdy v roce 2009 a říkal jsem si, óóó dobré téma, Američan zavřenej za neprůkazných okolností, po záhadné vraždě v čínském vězení, to vypadá dobře, film jsem nicméně nedokoukal, což bylo nakonec asi dobře, protože jsem se k němu nedávno vrátil s příslibem, že mně čeká dobrý film s vyústěním, které jsem nechtěl předbíhat. Každopádně při druhém a vlastně prvním celkovém (a taky posledním) shlédnutí jsem byl docela rozčarován. Proč tomu scénáristi dali tak lacinej kabát, prostě honička po ulicích Pekingu na kole, kdy se Američánek zoufale snaží dostat na ambasádu na mně působila spíš úsměvně, stejně jako finální rozuzlení kdy po sobě čínští političtí představitelé začali střílet hlava nehlava. Prostě kdyby se to stalo tak to rozhodně takhle neskončí. Jediné proč je dobré se na film podívat je, to že vás alespoň na chvíli donutí k zamyšlení nad lidskými právy, ať v Číně či kdekoliv jinde na světě... ()
Mix amerického práva s čínským, resp. s něčím, co si autoři představují jako čínské právo a tamější soudní systém. Těsně před koncem jsem to musel vypnout při té skvělé obhajobě a emotivním a strhujícím otočení případu (pardon, ale to snad bylo jasné od začátku). Naprosto nevěrohodné a je jedno, jak krásně je to natočené. ()
Nejedná se o žádný zázrak, ale ani o žádný propadák. Režisér se snaží světu něco sdělit a daří se mu to jen okrajově. Evidentně si však ukousl příliš velké sousto, které poměrně dlouho rozžvýkává, až jsem se občas nudil. Richard Gere je zde trochu mimo svůj záběr romantických starých mládenců a tady jsem mu jeho roli nežral tak jako třeba v Šakalovi. Jeho postavě jsem nevěřil snad ani slovo. Nutno podotknout, že režisér ani scénárista mu moc nepomohli. Oba se zaměřili na celkový výsledek než aby brali ohled na jednotlivé aspekty filmu. Takhle je Rudý labyrint jen prázdným výkřikem do světa, který chce na něco důležitého upozornit, ale zoufale se mu to nedaří. Jako film průměr, jako film s poselstvím hrůza. ()
Lidový soud Čínské lidové republiky vs. Ríša Gere. Střídavě bitý, nahý na samotce, nebo ve své stále sněhobílé košili producírující se s advokátkou mimo místo svého zadržení, do toho klapky Newmanova klavíru úspěšně vykrádající samy sebe a pocit, že to celé působí jako ve Státech natočený a Perry Masonem stříknutý pohled zvenčí na systém, ve kterém stát stojí nad jednotlivcem (pokud tedy ten jednotlivec není významným členem KSČ). Natočit něco podobného v současném Hollywoodu je už nemyslitelné. Jen chudý blázen by postavil kritiku rudé nad šustivou zelenou.. ()
Reklama