Léto s Marnie

Plně bych chápal a možná i schvaloval, kdyby Akademie dala sošku tomuto hřejivému, emotivnímu a pomalému filmu o hledání sama sebe očima dvanactileté školačky než sice krásně hravému a nápaditému, ale příběhově obyčejnějšímu zářezu Pixaru Ten byl ale u ní vždy velmi oblíbený a je taky pravda, že Ghibli studio tentokrát nepřišlo s něčím opravdu fantaskním a výjimečným, co dokáže zaujmout na první pohled. Film má rozhodně své problémy, pomalost se občas mění skoro na zdlouhavost, dialogy sem tam působí jaksi nedovařeně a vyprávění se celou dobu odvíjí velmi záhadně a tajemně, přičemž občas ignoruje i věci, které by vzhledem k rozuzlení měly mít větší roli, navíc pro oči českého diváka (nebo možná jenom mě, kdo ví) byl ten zásadní problém ve vztahu Anny k tetičce řekněme mírně směšný, i když na druhou stranu, z pohledu citlivého dítěte, jakým Anna je, by to zásadní být určitě mohlo. Jinak ale je to opravdu krásný, dojemný film, silný ve vykreslení přátelství a snaze stát se "normálním", v čem obzvlášť rezonuje, koneckonců i v tom prolínání fantazie s skutečností, zobrazením scenérií přírody a sídel (Ghibli a jeho kombinace dvou druhů kresby, jedné pro postavy a druhé pro interiéry i exteriéry je prosté a vždy nádherné) a jaksi celkovou atmosférou, která ovšem plně zúročí veškeré detaily a emoce až po odhalení toho, o co šlo (nebo když to člověk dokáže odhalit sám). Přesto, nemyslím si, že bych měl chuť film vidět v budoucnu znovu, na to je v portfóliu studia i celkové japonské tvorby příliš mnoho mnohem živějších a fantasknějších kreseb, které při tom dokážou vyprávět stále hluboké a emotivní příběhy. 7,5/10 (01.03.2016)

Pátou hvězdu nakonec nedám z toho důvodu, že mám (aspoň teď po dokoukání) pocit, že závěr krapet tlačí na pilu a jeho síla nespočívá především na přirozenosti gradování příběhu, ale spíš na tom, jak ji zveličuje hudba a přílišný důraz na reakce postav, i když i ta přirozenost v tom pořád je, ale prostě to nestojí jen na ní. Jinak ale nemám co vyčítat. Sice mě zpočátku vyděsilo logo studia Ghibli, které stojí převážně za filmy od Mijazakiho (a toho já nemám rád) a pak mě ještě víc vyděsila úvodní slova Anny, která byla jak z nějaké ubulené emařiny, ve které si nakonec všichni podřežou žily a bude to pro ně to nejlepší, co kdy udělali, protože je nikdo nechápal, chudáčky jiné. Naštěstí z toho ale nic takového nevypadlo a z tohohle módu se to naštěstí brzo vyhrabalo, vlastně hned s příjezdem na venkov. Pak se totiž rozjede pomalý, velice poetický, silně psychologický a především dost mysteriózní příběh, který si mě okamžitě získal od prvního ukázání tajemného domu a až do konce nepustil. Vypadne z toho dost zvláštní pointa v duchu magického realismu, která je sice krapet zmatená, ale smysl dá všemu, co se zde stane. Scénář to má opravdu propracovaný a hodně se mi líbí, že využil opravdu všechny rozehrané prvky, to se totiž v dnešní době jen tak nevidí a cením to u každého filmu, který to tak má. Celkově se mi to tedy hodně líbilo a to až tak moc, že jsem z toho sám překvapený, jen mě teda víc překvapuje ještě jedna věc a to ta, že to u nás vysílalo Déčko. Sice s věkovým omezením 8+, ale stejně to nechápu. Tohle je opravdu spíš dospělý animák, jehož příběh možná ani starší děcka nepochopí a i kdyby ano, budou se nejspíš nudit, vzhledem k tomu, jak pomalu to celé plyne... Za mě ale velká spokojenost a přijde mi to tisíckrát lepší, než cokoli od Mijazakiho, který sice má spoustu fantazie, ale vůbec jí neumí dát tvar a občas ani příběh... Silné 4* (20.05.2023)

Z pomalu se rozbíhajícího posledního filmu od Ghibli studia se vyklubala očekávaně velmi povedená věc. Možná by se dalo říci že očekávání trošku zabilo výsledný projev filmu. Velmi mě vizuálně bavila část, kde se objevují interiéry místností. Krásně čistě navržený byt Anniny matky ve městě, podivuhodně vybavený domek pro letní pobytu u tety a strýce s grandiózní postelí z břízové kulatiny. To, že vizuál má Jonebajaši v malíčku víme již z Ariety říše. (08.02.2016)

Po pro mě moc krásné Arriety jsem byl hodně zvědavý i na další dílo pana Jonebajašiho o to víc, že mu tentokrát scénář nenapsal pan Mijazaki a tak jsem si mohl naplno prověřit co v tomto autorovi je. O tom, že má "Když tu byla Marnie" stejně jako snad každý počin studia Ghibli nádhernou hudbu i animaci se asi nemusím příliš rozepisovat, tohle zkrátka už beru tak nějak jako samozřejmost a už jenom proto díla tohoto studia rád vyhledávám. Takže nakonec o výsledku (a většinou řeším jen otázku zda 4* nebo 5*) zpravidla rozhoduje intenzita emocionálního prožitku, zkrátka jak dobře se autorům podaří mě zasáhnout příběhem, charaktery a fantazií s jakou s nimi pracují. Musím říct že i toto dílko jsem si poměrně krásně užil a že u mě vzbudilo ty správné emoce. Začátek byl docela příjemný, hlavní hrdinka, která je tak nějak v pozici outsidera, je pro mě vždy velmi zajímavá a ani u Anny tomu nebylo jinak. Další část, během které se seznámila s Marnie, pro mě byla díky jistým okolnostem dosti mysteriózní, ale musím říct, že se autorům krásně povedlo vykreslit intenzitu a sílu vztahu mezi oběma dívkami. Zkrátka to vzájemné pouto bylo opravdu citelné a už v tomto okamžiku ve mě zněla otázka proč? Chvílemi jsem si i říkal, že z toho bude Shoujo-Ai až tak silně na mě to pouto působilo, ale není láska jako láska... Konec a logické odhalení, které nám vlastně vše osvětlí jsme nakonec odtušil ještě dřív, než k němu opravdu došlo a provedení emotivního finále jsem si tak mohl s poklidem užít (bylo to silné, ale na slzičky u mě nedošlo). Celkový dojem je velmi příjemný a tak dám 5* ale je to spíš tak 8,5/10. (22.03.2015)

Při čtení anotace jsem se dopustil chybného výkonu. Četl jsem: „Okouzlující animovaný film o přátelství a rodině je první produkcí studia Ghibli, která vznikla bez přímé účasti legendárních tvorů...“ Řekl bych, že kdyby legendární tvorové byli natolik pevně ukotveni v konsensuální realitě, že by byli schopni podepsat smlouvu, tak by se spolupráci s filmovými studii nevyhýbali. Jenže tomu tak není a filmaři si proto musí vypomáhat animací, v hraných filmech pak jinými, dnes už hlavně digitálními triky. Bůh žehnej jejich počítačům! – Japonci, jak známo, animované filmy dělat dovedou a ani tentokrát nezklamali. Dílo je určené přednostně dětským divákům, ale i já jsem příběh sledoval s potěšením, ba dokonce jsem se i poučil. Třeba o tom, že u Japonky se pokládá za vadu na kráse, když má modré oči „jako mají cizinci“. Jenomže holka těma očima dokáže vidět duchy. (01.07.2023)