The Time of the Doctor (S07E16)

Rozlučková epizoda Matta Smitha na mě rozhodně nezapůsobila tolik jako předcházející speciál k 50. výročí. I přesto nemůžu říct, že by mě snad nějak hrozně zklamala. Užil jsem si jí jako vždy. Rád jsem ještě jednou viděl jako to funguje mezi Doctorem a nemožnou Sufflé holkou. Na konci přišlo rozloučení s Mattem Smithem, které na mě nefungovalo tolik jako při loučení předchozího Doctora. Nicméně i tak jsem zvědav jak si povede Peter Capaldi. (25.01.2014)

Doctor mohl v klidu regenerovat na konci regulérní série a Moffat by tak nemusel vymýšlet přeplácaný a nezajímavý vánoční speciál, který v rámci doktorovských speciálů patří k těm méně povedeným. Nebýt emocí spojených s Doctorovým postupným odchodem, těžko by se hledaly další vyložená pozitiva. Moffat se tak nechtěně dostal do situace, kdy fandové Doctora Who už dávno rezignovali na logiku časoprostorových hrátek a pravidel univerza a proto od speciálu čekají více, než jen povrchní reunion všech Doctorových nepřátel a hodinové čekání na očekávaný závěr. (19.03.2014)

Emotivní hodinka, ve které Moffat naplno ukazuje, proč ho mám ráda i nerada. Má báječný smysl pro humor a dokáže napsat svělé jednotlivé epizody, ale jako showrunner, který by měl prokazovat určitou předvídavost a schopnost vytvářet dlouhé dějové oblouky, často selhává. Ačkoliv nedávný výroční speciál měl svoje mouchy, vánoční speciál roku 2013 je slabě řečeno podivně napsaný a děj tlačený scénáristickou umíněností. Ačkoliv nám bylo ve výročním speciálu přislíbené nové směřování Doktora a nějaký ten pokračující děj na jeho domovské planetě, poselství hned následující epizody je sorry-not-gonna-happen. Co se Moffatovi tentokrát podařilo asi nejlíp, to je odchod jedenáctého Doktora, který je v nové verzi seriálu ten rozhodně nejpoctivější a směřuje k němu polovina vánoční epizody. Ten odchod, který Eccleston neměl vlastně možnost zahrát a při kterém Tennant přeskakoval klacky házené scénářem pod nohy, si Matt Smith užil s úklonou. Nezbývá, než mu v další kariéře popřát podobné štěstí, jak se to podařilo Davidu Tennantovi - přinejmenším to díky jeho dětinskému hravému Doktorovi byla zábavná jízda. Jeho druhé (!) loučení ale bylo na úkor Capaldiho. (28.12.2013)

Moffat má na svědomí některé z nejlepších epizod novodobého Doctora Who, ale už od šesté série se ukazuje, že jako hlavní show runner selhává. Průběžně mění zavedený kánon show i svá vlastní pravidla (a ne k dobrému) a pravděpodobně si myslí, že když diváky zmate tím, že na ně halabala vychrstne kýbel informací, tak si budou stále myslet, jak skvělý je scénárista. Ale ten pocit zmatku a nepochycení informací je nejen u mě při sledování Doctora Who stále častější. A není to mnou, ale mizerně napsaným scénářem. The Time of The Doctor, rozlučková epizoda Matta Smithe, se rozjíždí slibně (úvodní vtípky s hologramem oblečení, rozkošný cybermanovský sidekick Handles atd.), ale brzy kvůli obřím dírám ve scénáři a neskutečně nevyváženému a divnému tempu vyprávění rozplizne do ztracena. Samotné rozloučení Smithe s rolí je velký doják (on sám je ostatně obrovským plusem všech epizod, kde se objevil - opravdu si nevybavuji, že bych ho viděla v dílu, kde by se mi nelíbil), ale i přes zamlžený pohled vidíte, jak špatně je celá druhá polovina dílu podáná. Ta Moffatova snaha naházet všechny motivy Smithovy éry do jedné hodinové epizody a ovázat to vše vánoční mašlí, žalostně nevychází. Takhle to dopadá, když je scénáristovo ego moc velké pro dobro seriálu. PS: Marně jsem doufala, že Capaldiho Doktora uvidíme na déle než deset vteřin a že třeba bude mít v příběhu nějakou roli. Já hloupá... (30.12.2013)

Abych pravdu řekl, Matta Smitha jsem skoro ořval, za mě asi nejlepší Doktor, ale uvidíme, co přinese třináctá inkarnace, v rámci nových řad poprvé někdo starší. Příběh samotný mě zde nijak zvlášť nepřekvapil, na rozdíl od předešlého speciálu, ale rozhodně nešlo o nic, co by tvůrci ošidili. Člověk se konečně dověděl, co je to Ticho. Snad ho ještě rozpracují dále, protože jinak to pro mě bylo zklamáním. (01.02.2016)