Pestrobarvec petrklíčový

Nymphomaniac: An Art Film Edition - Lesbian Repackage Artovú produkciu mám rád, ale Duke of Burgundy išiel úplne, ale úplne mimo mňa. Neuznávam totiž pokiaľ je niečo „art“ len preto aby to bolo „art“, takzvaný nasilu artový film. Duke of Burgundy mi pripadal len ako taká zámerná masturbácia nad sebou samým s nasilu vloženou symbolikou a nútenou snahou presvedčiť diváka, že sleduje niečo silne intelektuálne. Nesleduje, pretože vo vnútri je ten film prázdny ako predmetná „human toilet“, ktorá hrá v druhej polovici filmu takmer tretiu hlavnú postavu. Celkovo mi príde tvorba Petra Stricklanda priveľmi vykalkulovaná a už u predošlého snímku Berberian Sound Studio som mal pocit, že sa až priveľmi okato snaží zaujať formálnym spracovaním (dlhé spomalené zábery na ovocie/zeleninu a pod.), ale pritom nemá veľmi čo povedať. U Duke of Burgundy sa dostavila úplne rovnaká skúsenosť – prázdna symbolika, prázdne zábery na postavy a film, ktorý sa hrá na art, ale vo výsledku absolútne nič nedotiahne. Záver namiesto toho, aby priniesol nejakú satisfakciu má len utvrdil v tom, že to celé bolo úplne o ničom. A ja už k ďalšiemu podobnému filmu od Stricklanda nemienim byť zhovievavý, aj keď to nízke hodnotenie mi je trochu ľúto udeliť, pretože kamera, hudba, herci, vizuál sa celkom snažia a oceňujem aj tú snahu o navodenie hypnotickej atmosféry, akurát v mojom prípade sa to všetko míňalo akémukoľvek účinku. Radšej si dám po ďalší krát Trierovú Nymfomanku ako túto jej "artovú verziu v lesbickom podaní". CELKOVO: 1,5* (3/10) (07.05.2015)

Prakticky nehodnotitelný a rozhodně zajímavý film, který musí potěšit všechny, kteří filmová díla rádi analyzují. Strickland si od začátku s divákem chytře pohrává a dává před něj indicie, jejichž význam ale později úplně změní a co nějak vypadalo, je vlastně úplně jinak. Na první pohled ohromí neuchopitelná a takřka hypnotická, chvílemi až snová atmosféra odlehlého sídla, které se řídí vlastními zákony a pravidly, kterou doplňuje vydařeným hudebním a zvukovým doprovodem. Strickland klade důraz na svéráznou vizuální stránku, která opravdu odkazuje někam do Itálie sedmdesátých let a působí jako z této doby. Vydařilo se mu i naprosto klíčové obsazení titulních rolí, protože jak Knudsen, tak D´Anna zvládly naročné party plné nejednoznačností a proměn na výbornou a snímek, v němž tzv. neslezou z plátna, utáhnou úplně samy. Oceňuji i zdařilé erotické scény, které nejsou prvoplánově skandální a mají v sobě zvláštní náboj, který hodně vypovídá o postavách. Je možná škoda, že některé věci Strickland nevysvětlí a nechá tak diváka přemýšlet třeba o tom, co symbolizují všudypřítomní motýli (zakuklenost? pomíjivou krásu? strach?) a co vlastně znamená, že palác má být ústavem, který se na zimu zavírá. Námětů k přemýšlení a rozebírání je tu dost a dost, nejvíc si ale cením toho, jak nenásilně a přitom funkčně tvůrce zobrazil to, že partneři od sebe mají určitá očekávání, hrají spolu hru a zoufale se bojí z ní vystoupit nebo ji nějak pozměnit, protože předpokládají, že budou zavrženi. Je pravda, že onoho artu je tu zbytečně moc a ve druhé půlce už se autor začíná nápadně opakovat a jen prodlužuje stopáž, která mohla být o deset minut kratší. Ano, The Duke of Burgundy je možná chvílemi manýra a póza, na mě ale docela zafungovala, nicméně jsem jí fakt musel jít trošku naproti, což rozhodně nebude platit u všech diváků. 70% (09.04.2015)

Říká se, že darovanému koni na zuby neser. Ale ukáknu si. Ne že ne. Recenze tvrdila, že to je jako 50 odstínů hnědi pro náročné. Zajímavá úvaha. Donutilo se mě zamyslet nad tím, v čem je tenhle film třeba lepší než ona vlhká sága. A v něčem jsem dospěl, že subjektivně nijak. Objektivně je to docela jasné, ale od toho tu nejsem. Dvě hrdinky žijí ve svém domina a subina světě, kde jedou dril a už to začne být otravné. Jak pro postavy, tak diváky. Hlavní herečka subiny je nepříjemná jako daně v březnu. Film je celou dobu ještě v takovém pseudo-WWI hávu společnosti žen, které nejraději rozebírají život brouků a má to i takovou bažinatou atmosféru s těmi obrostlými baráky a podobně. To na mě docela působilo. Ale stále jsem čekal, co z toho bude. Pak už se děj vytrácí a je to jen strašná otrava. Pak se kus děje odehrává ve vagíně a tak dále. Nechci to hanit. Jasně, z anotace se dozvíme, že je to pocta něčemu. Beru. Ale za mě jediné štěstí, že to bylo zadarmo. (20.10.2022)

Takový ten zkousnutelný umělecký film, u kterého, když Vám sednou hlavní dvě role v podobě hereček Sidse Babett Kundsen a Chiara D´Anna, tak máte v podstatě vyhráno. Po shlédnutí filmu jsem třeba měl co dělat, abych vůbec usnul. Nakonec ale dávám tři, protože je tu hromada poetiky a orientace na motýly, nad kterými je potřeba přemýšlet a hledat souvislosti. Z toho ostatně i český název filmu. V rámci filmařského zážitku nicméně hodně avantgardní dílo. Pokud máte chuť na nějaký intenzivní zážitek, tak si místo pětiminutového zážitku na pornhub pusťte tento kousek. Podle mě budete spokojeni. (10.03.2019)

Asi jsem si dost dobře nepřečetla rezence na The Duke of Burgundy, protože jsem byla trošku vyjevená. Příběh dvou žen mě až tak neoslovil, možná v něm najdete silné emoce, o tom, co ta druhá postrádá a naopak vyžaduje, ale děj působí hodně jednostranně. Co mě ale hodně zaujalo, je vynikající výkon obou žen. S. B. Knudsen, jež působila svědomitým a panovačným dojmem byla velice zranitelná a její role vám všechno prozradiila, aniž by sama musela něco říct. A na první pohled naivní Ch. D´Anna, která byla ukrutnou holčičkou, která si tvrdě šla za tím, co chce, mohla ze svých očí povědět své touhy, které ji musely být z nějakého důvodu splněny. Proto 3*. Ale nikdy víc, bych se na tento film už nepodívala. (20.06.2015)