Bure baruta
Буре барут
Baril de poudre
Pyritidapothiki
Cabaret Balkan
Sud prachu
Režie:
Goran PaskaljevičScénář:
Filip DavidKamera:
Milan SpasičHudba:
Zoran SimjanovičHrají:
Mira Banjac, Aleksandar Berček, Bogdan Diklič, Milena Dravič, Nebojša Glogovac, Mirjana Jokovič, Predrag Tasovac, Mirjana Karanovič (více)Obsahy(1)
Tragikomedie absolventa pražské FAMU, renomovaného srbského režiséra Gorana Paskaljeviće (nar. 1947), který dnes žije střídavě v Paříži a v rodném Bělehradě, vznikla podle úspěšné divadelní hry makedonského autora Dejana Dukovského. Ten psal toto dílo původně jako filmový scénář, který je mozaikou dvanácti epizod, jež za jedinou noc prožil či zahlédl mladý taxikář. Tématem filmu je srbská národní mentalita. Dušan Petrović napsal, že film se sice odehrává v rozpětí necelých 24 hodin, ale je v něm ukryto na deset milionů autentických událostí, které jsme prožili v průběhu posledních let. Prostřednictvím několika příběhů, jejichž aktéry jsou zástupci různých generací a rozdílných sociálních a kulturních skupin, se rozvíjí výpověď o iracionální nenávisti a právě takové lásce, jakých je schopen homo balkanikus. Režisér Paskaljević o svém Sudu prachu řekl: Až jej uvidíte, pochopíte, že to není film, podbízející se Západu. Je to možná první snímek, z něhož se svět může dovědět, co se odehrává v našich duších a odhalit, že existuje i jiné Srbsko, odlišné od toho, pro které má zahraniční tisk jen negativní přídomky Lidé nejsou ani jen dobří, ani jen zlí. Za to, jací jsou, může často situace, v níž se ocitli. Násilí je nejednou důsledkem ztráty životní rovnováhy a o tu člověk přijde, když už dál nedokáže vzdorovat vnějším tlakům. je schopen homo balkanikus. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (40)
Bývalá Jugoslávie je jak jeden obrovský sud s prachem a kdokoliv může škrtnout sirkou. Země má za sebou rozdělení na několik dalších států ve kterých to stále vře, každý si díky tomu prožil své a lidi si tu moc na lásku nehrají. Jeden den očima srbského taxikáře, 24 hodin pohledem Gorana Paskaljeviče. ()
Povídkový film o zvláštnostech jugoslávské povahy, pokud tedy něco takového jako jugoslávská povaha vůbec existuje. Jednu chvíli mi to připomnělo film Incident, který byl ovšem mnohem sugestivnější. A Knoflíkáři byli mnohem propracovanější, měli neskonale lepší logickou návaznost jednotlivých povídek a dokonce oplývali skutečným vtipem. Nejzajímavější na Sudu prachu je tak moje překvapení z toho, jak moc se mi líbí jugoslávská hudba. Naše dechovka mi způsobuje bolest ušních bubínků, jugoslávská muzika mě nutí vstát a zmítat se v rytmu hektické hudby. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. ()
Juhoslovanská obdoba Pulp fiction, ktorá mi prvú polhodinu pripadala ako meisterstuck, ale zvyšok času ako prehnane cynická paródia s vyberaným južanským slovníkom, v ktorej boli použité skoro všetky spôsoby zabitia, okrem atómovej bomby. Preexponovaný humor stál tento film jednu hviezdičku. IFF BA 2012. ()
Naprosto typickým problémem snímku složeného z mnoha povídek je samozřejmě velice kolísavá kvalita jednotlivých povídek. Na jedné straně tedy máme úžasné a vtipné povídky s úžasnou tmavě černohumornou pointou(boxeři, autobus) a na druhé straně máme povídky o hovně(automobilová srážka, bohatý navrátilec), které jsou ke všemu nesmírně otravné. Ve výsledku tedy jaksi nemohu hodnotit lépe než lehce nadprůměrně. Každopádně si pro nás Paskaljević připravil hezkou a trefnou sondu do smýšlení obyvatelstva z oblasti, které se neříká balkánský sud se střelným prachem nadarmo. ()
Vynikající Paskaljevićův povídkový film, odehrávající se v Bělehradě někdy v období po válce v Bosně (mediálně sviňsky zdemagogizované), který syrově a naturalisticky ukazuje, jak může lehce explodovat potlačovaná frustrace a nasranost mezi obyčejnými lidmi. Tedy ne mezi všemi obyčejnými lidmi - Čech se v podobných případech ventiluje zpravidla tak, že nadává v hospodě nebo doma u televize, zatímco třeba takový Srb bere do ruky nůž. Nebo pistoli. Nebo granát... Krutý a přitom poetický film s jednou krásnou makedonskou lidovou písní, zpívanou ovšem za poněkud tísnivých okolností. Chovám k Srbsku a k Srbům všeobecně sympatie a film na mě opravdu výrazně zapůsobil; dodnes si živě vzpomínám, jak jsem kdysi odcházel z kina jako opařený z jeho existenciální síly. ()
Galerie (14)
Photo © Pyramide Distribution
Související novinky
Febiofest má letos Deneuve i stan na Václaváku
Pětadvacátý ročník Mezinárodního filmového festivalu Praha - Febiofest letos nabízí velmi kvalitní dramaturgii a zajímavé hosty. Tím jistě nevyhledávanějším bude francouzská herečka Catherine Deneuve… (více)
Reklama