Klamné léto '68

Sebeironické nahlížení na události revolučního roku 1968, jež s jistým politickým podtextem reflektuje. Na filmu je silně znát vliv "české školy" (tedy nejen Paskaljevičova studia na FAMU, ale i čeští režisérští tvůrci). Často úsměvné vyprávění o radostech a strastech dospívajícího a právě maturujícího Petara, jeho prvních opravdových láskách a sexuálních zkušenostech. Prozatím nejlepší Paskaljevičův film, co jsem měl možnost vidět, divácky také velmi vděčný. P.S. Jagodinka Simonović :-* (31.12.2007)

Juhoslovanské Pelíšky? Ok, prečo nie, istá podobnosť tu je. Videl som to už 2x a preto môžem smelo vyhlásiť, že bez D. Stojkovica by to nebol tak dobrý a vtipný film. Tento slávny srbský herec to drží nad vodou ako hlava rodiny . Jeho poznámky sú vtipné, rovnako ako životné múdra, ktoré sa snaží naliať do hlavy svojho syna. Pre českého a slovenského diváka je tu zopár odkazov na tému Československo, krásne Češky, Dubček...Film bol v Juhoslávii určite veľmi populárny a u nás by ste mu aspoň šancu mohli dať. 80%. (15.07.2015)

Nevšední a nezapomenutelný pohled na jednu z nejtragičtějších událostí našich moderních dějin cizíma, avšak přece zasvěcenýma očima. Goran Paskaljevič ne nadarmo studoval v Praze, ne nadarmo se vyučil filmovému řemeslu právě u nás. Tento film je velkou poctou zemi, kterou si tak zamiloval, a která byla dlouhou dobu zle zkoušena. Zároveň a pochopitelně především citlivě i když se zřetelem ke všem podstaným aspektům popisuje a nádherně zachycuje situaci v Bělehradě i v celé Jugoslávii. Jaká škoda, že my sami jsme zatím nebyli s to, abychom se byť jen přiblíželi nějakým dílem a splatili tak dluh osmašedesátému roku, dluh který se časem netupí, nýbrž narůstá. Druhou, ještě výraznější, rovinou filmu je nesmělé a někdy směšné, jindy tragické, hledání první lásky a marné pokusy i trapné nezdary jím způsobené, jež je vykresleno skutečně líbezně, přejícně a přitom vlastně úplně pravdivě a místy až krutě realisticky. Zde jsou patrny české vlivy zdaleka nejvíce, a to především nenasytné se vyžívání v pomíjivých krásách našeho světa, respektive v pomíjivých krásách toho krásného pohlaví. Co si Paskaljevič vypůjčil z Československa na pomoc? No přece autobus plný překrásných, láskychtivých děvčat! Snad jen jediná chybka a ještě byla patrně objevena až při uvedení tohoto díla v České televizi, Paskaljevič se sice snažil o to, aby ve filmu zaznívající čeština byla hodnověrná a snad nikdo v Jugoslávii ani jinde nic postřehnout nemohl, ale nám to přece až tak čistě neznělo. Avšak co nadělat! Na natáčení takového filmu by ČSSR asi žádné své herce nepůjčila! (06.12.2004)

Úžasná malomestská komédia pranierujúca život za socializmu v Juhoslávii (nakrútená za komunizmu). Je to síce tisíc krát ohraná nostalgia + situačný humor, no o to je to príjemnejšie a úprimnejšie. Základom minimálne polovice zábavy je fenomenálny Danilo Stojković v role otca rodiny. Koniec je síce predvídateľný, no na rozdiel od staršieho Paskaljevićovho Pas koji je voleo vozove nijak obzvlášť nekazí celkový dojem. (25.10.2013)

(KB - J) KLAMNÉ LÉTO ´68 není natolik chytré, aby klamalo, je pouze líbivé. Ostalgie nevede k reflexi dějin, ale k jihnutí nad detaily, které vyvolají vzpomínky na to lepší. Paskaljevićův film ani nechce být kritický, protože je oslavou maloměšťáckého způsobu života, kdy je jakýkoliv zájem o dění kolem motivován osobními pohnutkami a kdy se lze před okolním světem uzavřít tím, že se zpravodajství (v televizi, rozhlase atd.) prostě vypne. Zvolená perspektiva, kdy se příběh podává optikou dospívajícího chlapce, nutí ke srovnání s některými díly Miloše Formana či Frederica Felliniho. První jmenovaný měl o poznání větší pozorovatelský talent a schopnost vypíchnout to důležité, zatímco si uchovával ironický odstup. Druhý zmíněný zase svedl vykreslit rozmáchlou fresku, která umožňovala opájet se až manýristickou audiovizuální opulentností, a zároveň být satirický, nejenom hladivý. Šestý celovečerní film Gorana Paskaljeviće snad záměrně upomíná na konkrétní scény odjinud (venkovská tancovačka, společná příprava jídla), ale nikdy je nepřekoná, protože zůstává u pouhé epizodičnosti. KLAMNÉ LÉTO ´68 je pouhým epigonským dílem, u kterého dám kdykoliv přednost jeho předobrazům, a závanem poetiky, jež mě nikdy nedokázala oslovit, s ostalgií, která je pro mě nepřijatelná. (27.11.2012)