Moloch

Jeden ze snímků, který zákonitě musí mít velmi rozporuplné hodnocení. Pokus o " kulturu pro náročné "- a kdo by se nechtěl považovat za estéta...Takový film vás buď osloví, nebo při něm budete umírat nudou. Pro mě zbytečný snímek, který se pokouší o satiru, ale používá při tom problematické postupy a nástroje. Dlouhé záběry ve svém výsledku nudí, příběh prakticky žádný a postavy jsou sice bizardní, sle spíše trapným, nikoliv zneklidňujícím, provokativním způsobem. Na parodii je to pro změnu málo vtipné. Chladný, neosobně natočený snímek - kalkul pro festivalové publikum...Celkový dojem 25 %. (13.11.2007)

Když se vám chce spát, nekoukejte na filmy..:) Co budete dělat, až uvidíte Ruskou archu? Tento film se mi naopak jeví jako povedené (ačkoli v jádru nijak objevné, umělecky ale skvěle zpracované) Sokurovovo odhalení podstaty nacistické ideologie... šílenství, myšlenková pomýlenost, hlupství obalené do intelektuálních frází o nadřazenosti jedné rasy... to vše odehrávající se v chladných zdech monstrózního sídla, v němž lidskost a lidská přirozenost působí jaksi nepatřičně. Jak už bylo řečeno jinými, nejsou podstatné reálie, nýbrž duch a podstata celého režimu. Nejde si nevšimnout těch kontrastů, kterých je film plný... počínaje protikladem Eva vs. Adolf + hosté a konče všudypřítomným napětím mezi zábavou ve vile a vzdáleným běsněním na bojištích a koncentračních táborech. Tedy nuda? Pro mě ne.. (26.10.2007)

Vizuálně typicky Sokurovsky vytříbené (třeba už jen ta úvodní >baletní< scéna Evy v >árijském Ráji< je sama o sobě úžasná!) panoptikální podobenství jako bizarně surreálný jízlivý pohled do bytí Vůdce. Nu, jeden den stačil, že... . . . Ale já, ač si libuji ve všelijakých těch filmových podivnostech a filmy A.S. mám velmi rád, téhle >velko(h)říšské< hříčce jsem tedy na chuť moc nepřišel. Otázkou pak je, jak by takový film asi dopadl, kdyby ho natočil někdo jiný, než obrazový a myšlenkový mág kalibru tohohle režiséra... . . . Těžko přetěžko mi tedy zase hodnotit. Ano, i já jsem se >nudil< a vlastně ani moc nechápu, proč měl Sokurov tu potřebu a proč tenhle film vůbec vznikl. A tak tedy alibisticky matematicky: Pět hvězdiček bez výhrad za čistě vizuální formu, dvě hvězdičky za vší tou groteskností i vážností těžce uchopitelnou pointu a vyfabulovanou obsahovou machu - čili zprůměrováno na tři a půl - a z nutnosti tedy nakonec s těžkým srdcem zaokrouhleno nahoru... Protože přiznávám - ano, já mám filmy A. Sokurova prostě rád. - - - P.S. Kdysi jsem měl obdobný problém s přijmutím Abuladzeho filmu "Pokání" (...a jak tak hledím, ani jsem si ho zatím neohodnotil! No toto...). I když tyhle dva filmy nelze a samozřejmě ani nechci nijak srovnávat! - - - - - (Poprvé viděno s velkou únavou 12.5.2009 na pozdně nočním >Jiném prostoru< , komentář zde jako pětadvacátý - 12.5.2009) (12.05.2009)

Jeden obyčejný den Adolfa Hitlera a Evy Braunové na jejich alpském sídle. Den, kdy se nic moc neděje. Přijíždějí hosté - manželé Goebbelsovi, popleta Bormann je vlastně skoro domácí. Předávají se dárky, podává se oběd, pak se jde na procházku do hor, mluví se o všem možném, večer se pustí týdeník o německých úspěších na frontě. To celé ještě podtrženo statickou kamerou a lehce rozmazaným obrazem, což zesiluje pocit odtrženosti od okolního světa. I ta válka je tu něco velmi vzdáleného. Umím si představit, že takhle mohl všední den na Obersalzbergu vypadat. Eva Braunová, naivní, povrchní a znuděná, která se snaží zabavit, jak to jde, a vztahu s Hitlerem dát punc normálu, je asi nejzdařilejší postavou. Hitlera už jsem viděla lepšího. A poněkud poddimenzovaný Goebbels vypadá jak svůj mladší bratr. Nemá to být historicky věrný obraz, takže fakt, že Hitler v Orlím hnízdě nikdy nebydlel, asi nepřekáží. Ostatně kde taky dneska vzít Berghof. (09.11.2007)

Tíživá atmosféra Orlího hnízda, které se marně snaží vyzdvihnout nad mlhu a smrt, kterou jeho majitel tam dole v údolích celé Evropy pomáhal rozpoutat. Celý film popisuje vlastně právě snahu/ iluzi náladového neurotického, a stále více a rychleji, starce uniknout zničující tíži okolního světa, o které již tuší, že pro něj přinese fatální důsledky. Proto se jeho útočiště přeměňuje ve svého druhu letní prázdninovou návštěvu (třeba u příbuzných), kde na Adíka, toužícího alespoň na chvíli zapomenout na řítící se zničení sebe i svého tisíciletého "díla", čeká infantilní, neuskutečnitelná láska k Evě (třeba jako letní láska k vzdálené sestřenici). A stejně jako si dítě namlouvá, že když nebude myslet na blížící se začátek školy (nebo východní frontu), tak si svůj letní sen prodlouží, stejně tak se Hitler se svou Evou uzavřou ve svém útočišti, kde se čas skutečně téměř zastavil, protože jako vše v blízkosti tohoto vůdce, i on pomalu umírá. Obdivuji Sokurova že to dokázal zachytit a autorovi scénáře nezbývá než pogratulovat za Prix de scénario. (18.02.2014)