Muži, ženy a děti

Už jste slyšeli, že se zase nastavovalo zrcadlo? Místy tak nechutné (nevěra, sexuální image) a trefné (stalking, pokrytectví rodičů), že se v něm ihned poznáte. Instituce rodiny je definitivně mrtvá, protože v něčem tak prohnilém a dlouhodobě nefungujícím už nikdo normální stejně nemá potřebu pokračovat. (17.02.2015)

V dnešním světě kompjůtrů… Více než internetu se po zhlédnutí Mužů, žen a dětí bojím lidí, které film nadchl, jsou přesvědčeni, že pravdivě zrcadlí realitu a hned po doběhnutí titulků se pro jistotu odpojili od internetu. Reitmanův obludný režijní a scenáristický přehmat je vzorovou ukázkou tezovitého snímku (základní teze: všichni žijeme v bublinách), který by strašně moc chtěl být aktuální a vyjadřovat se ke žhavému problému současnosti. (Pokud by vám to nebylo jasné, tak problémy bílých středostavovských Američanů jsou problémy celého světa.) Jeho hlavním problémem ale je, že problémy nehledá, ale uměle vytváří a zveličuje. Nejde přitom o komediální nadsázku, ale vážně míněné varování před škodlivostí moderních technologií, které - psychicky zjevně ne zcela vyrovnaným lidem, což ovšem vyprávění opomíjí - způsobují závislost na pornu a hrách, rozpad partnerství, posedlost vlastním vzhledem, poruchu příjmu potravy, paranoidní chování, ztrátu kontaktu s reálným světem... ___ Film při své exploatační plytkosti a hysterii vrší jeden negativní efekt pobytu ve virtuálním prostoru za druhým a nepřipouští, že by internet, tablety a chytré mobily mohly mít i nějaký pozitivní přínos. Trefné pointy a výstižné paralely (úvahy nad vlastní nicotnosti vs. přeceňování vlastní důležitosti) zanikají v přívalu nápadů nedovařených, nepřesvědčivých nebo naprosto pitomých. ___ Nad užitím síťového vyprávění Reitman zřejmě nepřemýšlel nad rámec přesvědčení, že by se hodilo k filmu o sítích a propojeném světě. Postav je zbytečně mnoho a tak se musíme spokojit s karikaturami, přičemž oslí můstky mezi nimi jsou nepřesvědčivě vykonstruované. Většina epizod slouží jenom k demonstraci určité teze, takže ani k ničemu nesměřují, stejně jako celý film váznou na mrtvém bodě, a vyznívají do prázdna. ___ Snaha dodat rozdrobenému vyprávění vyšší smysl, vážnost a důležitost „vesmírným“ rámováním a hlasem vypravěčky (sofistikovaně znějící Emma Thompson) hraničí s parodií a představuje vzorovou ukázku toho, co nedělat, nechcete-li, aby byl váš film označen za midcult. ___ Některé z předchozích Reitmanových filmů považuji za dobře zacílené satiry, které si dokázaly udržet lehkost a nadhled. Muži, ženy a děti jsou jen strašlivě těžkopádným, zaujatým a vypravěčsky bezradným pokusem sdělit něco zásadního o moderní společnosti. Kvůli karatelskému tónu a chybějícímu nadhledu ze všeho nejvíce připomínají Patricii, nejděsivější postavu filmu. 35% Zajímavé komentáře: pepo, BoredSeal, Abes (23.07.2018)

Skvělí herci, a to i v hlasové části, ale to nic nezměnilo na tom, že jsem se do tohoto snímku nemohl dostat. Jako kdyby se nám Reitman snažil říct, že sex má následky. Tohoto tvůrce mám rád, ale tady zrovna Ameriku neobjevil, nemluvě o tom, že je to spíše povídkový film, který není nijak provázaný a ty osudy nejsou až tak zajímavé, jak by se na první pohled mohly zdát. Nelíbilo se mi to - příliš roztahané a ve skutečnosti vlastně o ničem, i když si to o sobě myslí, že to změní svět. (01.01.2015)

Velmi dobrý film na téma, které si většina z nás nepřipustí. Je to natočeno tak nějak po americku, což ale v tomto případě může být spíš výhoda, protože to aspoň skousne víc lidí. Natočit do v Evropě, nemuseli by to někteří vydýchat, protože téma je široké a dá se zajít hodně daleko. Amíci to spíš jen naťukli, ale podstatné sděleno bylo. (17.02.2018)

v podstatě jen takový slabší odvar dva roky starého Disconnect, který působí po všech stránkách poněkud nedotaženě.. znepokojivé to bylo, to ano, ale rozhodně zde byl potenciál na daleko ucelenější film, který nebude působit tak, jako když jen hodíte hromadu neduhů současné společnosti do jednoho pytle.. (14.04.2015)