Humr

Budu ještě muset počkat, jaký ve mně zůstane pocit po delší době, nicméně úplně první dojem byl, že přesně takhle si představují lásku "snílci" jako Ted Mosby a že film klinicky (1. relating to the observation and treatment of actual patients rather than theoretical or laboratory studies 2. very efficient and without feeling; coldly detached) dokazuje, jak velcí jsou to idioti, ačkoliv musím přiznat, že se mi také hlavou mihla otázka, jak bych se před tím zrcadlem zachovala já. Film mi stylem i tématicky připomněl Borgmana, který u mně ve srovnání ale Humra poráží na hlavu, protože magic. Léa a Rachel jsou bohyně. -"There is blood and biscuits everywhere." (19.03.2018)

Ve velmi blízké budoucnosti žije společnost podle přísných pravidel. Kdokoli přijde ve městě o partnera, má 45 dní na to, aby našel nového, jinak bude proměněn ve zvíře dle vlastního výběru. A to jenom proto, aby dostal druhou šanci. Seznamování probíhá v hotelu uprostřed lesů. Hromadnými aktivitami to tu připomíná podnikové soustředění, všechno dění také podléhá přísné kontrole. Za masturbaci vám například strčí ruku do žhavého topinkovače. Hoteloví hosté se tu učí, jak snadný je život s partnerem a ve volných chvílích vyrážejí do hvozdů lovit ty, kdo z civilizačního zařízení utekli a rozhodli se žít samotářsky. Za každé tělo získají jeden den v hotelu navíc. (17.06.2020)

Naprosto dokonalá šílenost, která často vyznívá spíše komicky, ale vlastně bych ji ani nebyl schopen zařadit do žánru, protože tohle je prostě jako něco, co jsem nikdy nikdy neviděl. Vše funguje naprosto na výbornou, ale musím přiznat, že více než druhá polovina filmu mě bavil Farrellův pobyt v hotelu, spíše než jeho putování s osamocenými a Rachel. Každopádně jsem nadmíru spokojený a nemůžu zapomenout vyzdvihnout ty dva úžasné plakáty, kde Rachel s Colinem objímají neviditelně toho druhého. To je prostě bomba! (31.12.2015)

Grécky režisér - Yorgos Lanthimos, nakrúca extrémne čudesný a podivný, vizuálne atraktívny - absurdno - bizarný, science - fiction v ľudskej spoločnosti, kde nefungujú CITY, môžu sa objaviť, ale len u výnimky, t.j Colin Farrell a Rachel Weisz, vôbec film taktiež prosperuje i kvôli hereckému obsadeniu, z ktorého občas poriadne mrazí, ani neviem, o čom je tento film, čo chce vypovedať, čo chce vysvetliť, skrátka - ťažko definovateľný, možno bádať smery, ktorými sa uberá, ale pochopiť ho, ako celok, je takmer nemožné, filmový hlavolam, ktorý z určitej strany, dokáže fascinovať, najmä - ako hrajú herci + kamera, to vytvára - fascinujúce obrazy, ktoré nevídať často, je samozrejme dnes - aktuálne. Boli momenty, keď som neveriacky krútil očami nad obsahom deja, scenára, správania sa postáv, ale všetko je to tak zaujímavo - okorenené, že som ostával, ako nemý. Nechápal som, o to viac, som sa ponoril do tohto - imaginárneho sveta - plného absurdít. Vynikajúce herecké výkony - hercov, ktorých spomínam na začiatku. Naozaj, ojedinelý film, ktorý by som chcel do budúcnosti, stretávať častejšie. Podotýkam, že každému to sadnúť nemusí, utopí sa vo filme, ktorý ho môže psychicky zdeptať... (02.01.2016)

Moje první setkání s režisérem Lanthimosem dopadlo uspokojivě, mám totiž slabost pro nejrůznější magory a podivíny. A u tohohle pána mám hned několik nesmělých tipů na diagnózu: Schizoidní porucha? Autismus? Klinická deprese? Sadomasochismus? Možná i depersonalizace nebo derealizace? Prostě zajímavá osoba, to se musí uznat. Ještě před sto lety byli podobní jedinci drženi v klecích a hlubokých sklepeních pochmurných novogotických blázinců, no a dneska si panečku běhají volně po svobodě a dokonce i natáčejí filmy, to je holt pokrok. Ba ne, vážně, zajímavý artově bizarní zážitek. Dokonce musím vzít tentokrát na milost i Sagvana Tofiho Farrella s očima sousedovic jezevčíka, který se mi snad poprvé herecky docela líbil, respektive mi nevadil. A Rachel W. je samozřejmě skvělá jako obvykle. K tomu čarovné irské hvozdy a nádherná hudba, třeba píseň Apo Mena Pethamenos s "chopinovským" začátkem je skvostná. Nebýt chaotické stavby scénáře a nevstřícné komunikace s divákem, připomínající mi nějakého Godarda nebo jiného novovlnného filmového anarchistu, neměl bych problém dát čtvrtou. (11.01.2016)