Křížová cesta

Úvodní patnáctiminutovka je slušným rozehřátím, pak přijde další scéna točená na jeden zátah, po ní další, pak další, takže střihač se moc nezapotil. Ale o to tu vůbec nejde. Všichni děláme chyby, jen rodiče ví všechno nejlíp, protože jsou přeci starší a moudřejší. Komorní drama o ortodoxní křesťanské rodině se na víru dívá mnohovrstevnatou optikou, pokládá mnoho otázek, upozorňuje na zrádné hranice oddanosti. Zároveň je velmi soustředěným dílem, které čerpá ze symboliky křížové cesty. Jeden zmařený život, solidní zážitek na zamyšlenou. Čtrnáctiletá Marie cítí namísto revolty vůči autoritativní matce, která utlumí její přirozené náctileté potřeby, zmatek z reálného selhání její víry. Jedna pomatená dívčí hlava a filmoví vědátoři mají co žrát. Život je prý plný možností. (27.01.2015)

Od úvodu bolo skutočne náročné počúvať tie dialógy, ktoré na mňa vplývali ako nahriate ihly, ktoré sa so 100% úspešnosťou zabárali do ktoréhokoľvek nervu na mojom tele. Je však nad svetlo sveta jasné, že toto bol režisérov úmysel, ktorý chcel poukázať nato, že prehnaná viera v "niečo", v kombinácii s nátlakom okolia, môže byť ako zbraň, ktorá dokonale vymetie rozum zo zdravo mysliaceho, nepoškvrneného jedinca (Mária). Zmiatol ma až záver, ktorý z môjho pohľadu tak či onak potvrdil, že medzi nebom a zemou je "niekto", kto vďaka neobmedzenej, neviditeľnej sile stojí za zrodom zázraku, čo tak či onak, v tomto prípade, hraničí s propagandou BOHA. Som ateista, "vieru" vnímam odlišne (dobro v ľuďoch, zlo v ľuďoch), nemyslím si, že by bolo zapotreby za každý úspech ďakovať imaginárnemu "priateľovi", ktorý sa nám hrdo v najťažších situáciách otáča chrbtom. VŠETKO JE TO O ĽUĎOCH a odlišnom chápaní situácie. Moje nižšie hodnotenie však súvisí s neúspechom tvorcov vcítiť sa do role Márie (to meno asi nebude náhoda), lebo len pobúrenie myšlienkou príbehu nestačí, čo dokonale v dvoch vetách vysvetlil POMO: Mladé dievča, zmietané náboženským brainwashom a tyranskou matkou. Dlhé statické zábery bez hudby, slušne zahrané, obrazovo strohé a príliš chladné - akoby sme s trpiacou postavou ani nemali súcitiť. (02.02.2015)

Fiktivní "Bratrstvo sv. Pavla" je zde odvozeno od problematického, ale skutečného "Kněžského bratrstva svatého Pia X.", jejímž základním článkem je: „Držíme se celým srdcem a celou duší Katolického Říma, Strážce Katolické víry a tradic nezbytných k uchování této víry". Proč si logicky přesný a důsledný Dietrich Brüggemann vybral sv. Pavla je nasnadě. Je to tradice renegáta, kterého (jak při různých příležitostech sám říká), nezajímá živý Kristus, nýbrž ten mrtvý (jako by říkal, že kdyby ho nezabili tehdy, museli bychom to udělat dnes my). Křížová cesta a Kříž sám, jsou tak jeho nejpregnantnější symboly(, které stále více zalidňují i českou krajinu)... Mladičká Marie, vystavená nejen tlaku sekty a sektářské rodiny, ale také svým vlastním sklonům, dochází přes různá protivenství na konec cesty, kterou si sama zvolila... Není třeba se celý život honit za zážitky, ale třeba je občas se zamyslet. Bez myšlení by ostatně nebyla ani Marie, Pavel, Ježíš ani Bůh... Ještě slovo k Brüggemannově režijní přesnosti a ostrosti: Mladá Marie, která na začátku filmu vypadala jako děťátko se v jeho konci proměšnila ve strařenu. Zahrabávání jejího hrobu bagrem to ještě všechno umocnilo na entou. (26.06.2020)

Opravdová událost. Rámec čtrnácti zastavení není použit samoúčelně, naopak, příběh dospívající Marie s křesťanskou symbolikou civilně komunikuje a vrstevnatě polemizuje s náboženským fundamentalismem. Přitom se ale nestává tupou proti-náboženskou agitkou, ale funguje jako zničující a do posledního detailu vypiplané rodinné drama. Některé scény jsou až seidlovsky vypiplané k tvrdé ironii (tělocvična), jiné naprosto unikátně kombinují realismus a ikoničnost "zastavení". Křížová cesta dokáže být jedním dechem emocionálním KO i nesmírně promyšleným estetickým gestem. Propracovanost scénáře je strhující a pokud někde můžeme hovořit o vybroušenosti do posledního detailu, je to v tomto filmu (zpovědní scéna!). Dietrich Brüggemann navazuje na nejlepší tradici rakouské a německé kinematografie s její schopností věcně proniknout do středu patologického jevu a nechat diváka prožít jeho banalitu a destruktivní následky. Film-monstrum, odhalující tenkou hranici mezi láskou, obětavostí a fanatismem. (07.07.2014)

Mariou zmietajú myšlienky, predstavy, túžby - ovplyvňujúce faktory, ktoré sa v určitom veku začnú objavovať. No mladá dievčinka je pod silnou taktovkou svojej mamy a farára, ktorý deťom hlása, aby ako bojovníci Ježiša Krista zaňho bojovali (pojem "bojovník" už nemôže byť väčším paradoxom) aby sa nedali zlákať hriešnou hudbou, nie to ešte mali nejaké bezbožné sny. Rodičov treba poslúchať. Rodičia majú pravdu. Ale rodičia tiež musia poznať určité hranice. Namiesto ostrých zákazov stačilo trochu pochopenia. Štrnásť zastavení, ktoré vás dovedú k odvrátenej strane viery, k jej manipulovaniu. A zároveň, aby ste náhodou nemali jednoznačný názor keď skončí film - blikne to, kvôli čomu sa toľko ľudí, ja medzi nimi, utieka k viere, modlitbám a niekedy devastujúcim dodržiavaním pravidiel - zázrak. Pretože každý sa nejeden raz v svojom živote ocitneme v momente, kedy po ňom kričíme. (20.11.2016)