Slepá

Mísit realitu s fantazií považuji za jeden z těch zajímavějších momentů tohohle filmu. Jenže si nejsem jistá, zda se nakonec režisér neztratil v tom, co chtěl vlastně tímhle filmem říct. Možná jsem nedávala moc pozor, ale záměr autora jsem zkrátka nepochytila. Ano, byla paranoidní a praštěná a nechtěně komická, ale tím to přece nemělo skončit, ne? (20.04.2015)

Možná menší spoilery. Ani ne tak drama o slepotě, jako hravá esej o nespolehlivém vypravěčství. Ingrid používá vymýšlení příběhů jako trenažéru či terapeutické pomůcky pro opětovné navázání kontaktu se světem a k získání ztracené sebedůvěry. Do svých postav si promítá vlastní pocity, obavy a tužby. Einarův voyeurismus, při němž se dívá, ale není vidět, je převrácením situace Ingrid, která se nedívá, ale je/chtěla by být vidět (viz scéna z plakátu nebo poslední scéna filmu). Na postavě Elin si vypravěčka zase může vyzkoušet, jaké by to bylo být matkou. Hranice mezi imaginárním a skutečným světem se začne bortit, když se dalším aktérem příběhů stane Morten, na jehož fikční reprezentaci se Ingrid mstí za to, čeho se manžel dopustil (ale možná také ne). Výrazně subjektivizované vyprávění bez záruky, že to, co vidíme, není jen Ingridina verze reality, nám znemožňuje lépe poznat (resp. vidět) skutečnost. Stejně nespolehlivá je ovšem percepce vidoucího člověka, který svou kognitivní mapu vytváří na základě přímých vizuálních podnětů (vždy jde o individuální konstrukci mozku). Tím, že nás nutí neustále přehodnocovat pravdivost viděného, upozorňuje nás film na esenciální nespolehlivost vizuálního vnímání a nezobecnitelnost vizuální představivosti. Aneb, jak se dozvíme v úvodu každé učebnice lingvistiky i v prvních záběrech Slepé, když se řekne „pes“, pro každého půjde o jiného psa. Film nutnou zprostředkovanost reality tematizuje nerespektováním zavedených stylistických postupů (nenavazující záběry, skoky přes osu, rušivá práce se světlem, odmítání figury záběr/protizáběr) a zároveň stále v návaznosti na hrdinčin hendikep. Slepota tak není pouhý cynicky využitý „gimmick“. Vede nás k reflexi vlastního vidění a aktivnímu dotváření chybějících vizuálních vodítek. Díky zapojení do hry můžeme alespoň přibližně spoluprožít to, čím si protagonistka prochází, a následně třeba začít více využívat vlastní imaginace. Je to právě možnost „vidět“ (vytvořit si) svět takový, jaký by chtěla, která Ingrid osvobodí a navrátí jí víru v sebe samu a ve své schopnosti (za zásadní pro pochopení změny v jejím postoji považuji převedení vtipu o černochovi na kole do reality). 85% (14.06.2015)

Film kterej si staví slávu na jedný slepý pani, a to mě vytáčí. Předvídatelnost a neoriginalita situací tomu moc nepřidává, hlavně že je to film o psaní, haha, no, tak ona aby vůbec nějaká postmoderní metatextualita fungovala, nestačí jenom dělat legraci s přikrejvánim očiček a oslepovánim postav. Třeba takovej porno Einar je megatýpek do doby, než přestane existovat. Cenim snahu o neotřelou skladbu narace, příjemnou hudbu a jedinou vtipnou scénu, kde na party zpoza manžela před Elin vycupitá ne jedna, ale tři kurtizány. (15.07.2014)

Skvělá věc! Jsem moc rád, že po 4*, co jsem dal se vrátila na červené skóre (70%), protože si myslím, že si to plně zaslouží. Hrozně zajímavě pojaté téma, ve kterém jsem se na minutku ztratil, aby mě autoři zase vrátili na správnou kolej, o které mi posléze řeknou, že také nebyla správná. Komplikovaně propletené příběhy, které spolu nakonec vlastně nesouvisí a v podstatě nevím, co bylo skutečně reálné, a co ne. Nicméně se mi to velice líbilo. Američané by takhle skvěle toto téma nenatočili. (15.05.2016)

Doslova hra na slepú babu. Ďalej hra na ťažký art, Slepá je ale vo svojej podstate skôr psychologickým filmom, inak by ani nedávala zmysel. Komplikované puzzle, ktoré si však môžete vysvetliť jedným argumentom a nemusíte potom nič riešiť, ak nechcete. Bola by to ale škoda. Pre mňa bol práve náhľad do psychiky hlavnej postavy to najzaujímavejšie na filme, jeho premyslená štruktúra a jej rozplietavanie, respektíve skladanie mi až taký extra katarzný zážitok neprinieslo. Veľký podiel na tom má však hlavná postava, ktorá mi bola až príliš nesympatická. Jej alter ego vo fantázii detto. O chlapoch ani nehovoriac :). Film asi treba zhliadnuť dvakrát, na utriedenie myšlienok a vytvorenie podchytenejších analýz videného. Potom to bude bezpochyby kvôli radosti z hry za 80%. (23.07.2015)