Gwaenchana, sarangiya

Už hodně hodně dlouho se mi nestalo (jestli vůbec někdy?), abych byla spokojená s úplně celým seriálem. Od začátku do konce mě nadšení nepustilo a já se poslušně každý týden těšila na další díly. Zamilovala jsem se do hudby, která úžasným způsobem doplňovala každou scénu, zamilovala jsem se do všech postav, cítila se s nimi jako s kamarády a hrozně to s nimi všechno prožívala – smála se i brečela. Není ani jeden debilní zvrat, u kterého byste protáčely oči v sloup a říkali si, že tady to zrovna scénáristé nevychytali. Všechny postavy se chovaly v rámci svých charakterů s ohledem na jejich minulost. Pochybuju, že v dlouhodobém horizontu znovu narazím na takový skvost. Tvůrci se zde nebáli mluvit a zobrazovat častokrát opomíjená, až taburizovaná témata, jako je sex, různé sexuální narážky tu z úst postav běžely jak na jezdícím pásu a psychické poruchy – jak se takovém psychicky narušenému žije, jak to přijímá jeho nejbližší okolí? Opravdu, tenhle seriál mě zasáhl a hodně dlouho bude jedničkou v mé síni seriálové slávy. Ale aby tohle všechno fungovalo, museli i herci hrát na výbornou a určitě je všem jasné, že jejich výkony takové byly. Všech. Bohužel (bohudík?) tentokrát nemám absolutně nic, co bych vytkla. Jo In Sung a Gong Hyo Jin měli mezi sebou skvělou chemii, že byste jim všechno sežrali i s navijákem. Nemá cenu tu vypisovat další herce, jen bych pěla chválu. Takovýto seriál je přesně podle mého gusta. Je to 100%. Přeloženo. (12.09.2014)

"Jak můžu Jang Jae Yula vrátit do opravdového světa kde žiji, místo toho abych ho nechala žít v iluzi, že Kang Woo existuje?" Úžasné myšlenkové pochody. Konečně se ke Kong někdo hodil a NE jen tak někdo, ale In-seong Jo. Jinak dvě takové perličky: Když se Jang Jae Yulova matka kouká na televizi je tam scénka ze seriálu That Winter the Wind blows, kde In-seong Jo hraje. A když si Ji Hae So čte knihu je to kniha Dřív než půjdu spát, kterou jsem četla a doporučuji. Uvědomila jsem si, že je opravdu těžké žít v chudší korejské rodině, všichni jsou na sebe až moc závislí. Jeden z kvalitních seriálů. Pokud budete chtít doporučení tak It's Okay, protože všichni na tomto světě jednou určitě docílí vykoupení. (18.12.2014)

Přiznávám, že z počátku se mi tohle dílo zdálo trochu moc ujeté, ale postupně jsem si přivykl a začal pomalu podléhat kouzlu příběhu. Ač mnozí tohle možná nepochopí, Hae Soo mne neuhranula na rozdíl od našeho milého spisovatele :-) Oproti tomu OST se zde vyjímá výtečně, pro samostatný poslech už to ale neplatí. Zhruba v půlce jsem začínal mít pocit obehrané písničky (ale zatraceně kvalitní), zde však přichází pomalu změna a posun k vážnější tématice charakteru nemocí a vraždy, ono vystačit si 16 dílů jen s romantickou zábavou by ani nešlo. Co je ale nutno vypíchnout, jsou opravdu super herecké výkony – marně v hlavě hledám něco, kde by mne dokázala skupinka hlavních herců tak globálně vysloveně nadchnout. Kouzelná hlavní dvojka komentář nepotřebuje, Seong Dong-il ve „vedlejší“ roli vysloveně září. Tedy zejména zásluhou úžasných herců je to za plný počet. (27.10.2017)

A odpad! jsem nedala jenom proto, že se cítím provinile, protože jsem skončila osmým dílem. Dál už to prostě nedám. Zatím nejhorší korejský počin, který jsem viděla a už nevím, co bych si musela pustit, aby to bylo ještě horší. Absolutně příšerná hlavní hrdinka, zlá, sobecká, protivná, trapná s tím nejblbějším problémem a nejidiotštějším zdůvodněním onoho problému, co kdy kdo vymyslel. Je psychiatr a je fakt paradox, že nejvíc by psychiatra potřebovala zrovna ona (takže o tohle šlo? Kdybych počkala ještě pár dílů, zjistila bych, že je to nějaká mytická korejská bytost, která svýma kecama ničí obyvatele Soulu po stovkách?). Nebo vymítače ďábla. Nebo jednu po čuni. Navíc Gong Hyo Jin vypadá mnohem mužněji než Jo In Sung (kvůli té masivní čelisti?). Tohle, že je ten racionální a vyzrálý příběh? To, že budu odkrývat tabuizovaná témata neznamená, že to bude stačit a že to bude dobrý. Při sledování jsem vyloženě úpěla, nadávala, byla zoufalá. Pořád jsem tam hledala tu skvělou chemii, ty úžasný myšlenkový pochody. Možná, že se to tam objevilo až po tom osmém díle, ale už nevidím důvod, proč bych to měla podstupovat. Vůbec nerozumím nadšeným komentářům a takhle šíleně vysokému hodnocení. Vedlejší postavy pro mě nebyly dostatečně zajímavé (čti: byly mi úplně ukradený), abych to sledovala dál aspoň kvůli nim a hudební doprovod sice byl slušný, ale pak tam stejně naklusala ta káča a všechno zkazila. Jestli byl záměr trpět spolu s postavami, tak to seriál splnil na výbornou, protože jsem skutečně trpěla. A dobře, možná jsem člověk, který ti na větu: mam depresi odpoví: fakt? Tak běž pryč a neotravuj mě, ale to taky neznamená, že jsem uvnitř mrtvá. Pro mě čistočistá srágora. (20.03.2021)

Gwaenchana, Sarangiya nemá téměř žádné hluché místo a prostředí psychiatrie řeší velmi slušně. Je to seriál vyzrálý, řeší seriózní problémy a nenachází se v něm pletky mezi zamilovaným trojúhelníkem, což je další velké plus. Do 13. dílu jsem byl převelice spokojený, ale když se začal řešit hlavní bod, tak mi připadalo, že brek ostatních byl občas až citelně nepřirozený a nevhodný k dané situaci. Je dost možné, že jsem zrovna nepohlížel s přiměřenou empatií, protože problém, jenž řešili, bezesporu vážným a citelným je. Dále musím smeknout před "Hyo-jin Kong", protože ta je schopná zahrát snad všechny charaktery a temperamenty. Vážně úžasná hrečka. (30.10.2014)