Le Chat
Le chat - l'implacabile uomo di Saint Germain
The Cat
Režie:
Pierre Granier-DeferreKamera:
Walter WottitzHudba:
Philippe SardeHrají:
Jean Gabin, Simone Signoret, Harry-Max, Yves Barsacq, Annie Cordy, Carlo Nell, André Rouyer, Jacques Rispal, Georges Mansart, Nicole Desailly (více)Obsahy(2)
Předměstí Paříže, které neúprosně bourá postupující moderní výstavba. A stejně jako se rozpadají domy, rozpadají se i poslední zbytky lásky a přátelství dvou manželů, bývalých cirkusových artistů. Jejich soužití je plné schválností, krutostí a citového zraňování. Oboustranný unavující „teror“ se stupňuje a nabývá tragických rozměrů. Film Kočka režiséra Pierra Graniera-Deferra, natočený podle Georgese Simenona, je především hereckým koncertem Jeana Gabina a Simone Signoretové. Oba byli za svůj výkon oceněni na filmovém festivalu v Berlíně. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (92)
Julien bolestně cítí, jak z něho utíká teplo života, vidí, že jeho žena je na tom stejně a tak už ji nedokáže dávat mužskou lásku obsaženou v obdivu a zájmu. Upne se k náhradě - kočce, která mu přípomíná hebkost a mrštnost jeho ženy, když byla mladá. Jenže Clemence neztratila ani ve stáří nic ze své ženskosti a tak v kočce vidí svého konkurenta. Minimalistické drama o lásce, které se obejde bez sboru dunících smyčců v podresu a patetických dialogů, a místo toho se noří do hloubek lidských duší. A i když jde jen o přepis knihy G. Simenona, využití přestavby francouzského města na moderní city jakožto rovnoceného partnera hercům, dává filmu neopakovatené kouzlo. ()
Potešilo ma, že ČT2 zaradila tento málo známy film do programu. Nie je to príjemný pohľad na dvoch seniorov, ktorí život spolu nahrádzajú životom vedľa seba a aj to im robí problémy. Pritom problémy nevznikajú v partnerovi, ale v nich samotných a keďže si to uvedomujú, vedia aj to, že riešenie nebude jednoduché. Príbeh je zasadený do búranej starej štvrte, ktorá uvoľňuje miesto novej výstavbe. Aj vzťah manželov pripomína búranie niečoho starého, akurát bez náhrady niečím novým životaschopným.Obe ikony francúzskeho filmu podali dôkaz o svojom špičkovom herectve. Filmu som dal štyri slabšie hviezdičky, pretože celkový obraz kazilo niekoľko drobných, zbytočných, ale neprehliadnuteľných nedokonalostí ()
Hutné psychologické drama, které se bolestně zařízne, projde až do morku kostí a neochvějně rezonuje. Žalostný pohled na předměstskou čtvrť koresponduje s vyhořelým vztahem starého manželského páru, jejichž bytí se zúžilo na rozdělenou kuchyň, zamčené skříňky a psaní lístků. Jean Gabin a Simone Signoret jsou v tomto drtivě smutném příběhu tak přesvědčiví, že jsem jim věřila každé gesto, každý pohled a trápila se s nimi. Kočka, obvyklý domácí mazlíček, tady odrazový můstek... ()
Nejdusnější psychologické drama na téma "dokud nás smrt nerozdělí", jaké můžete vidět. Zapomeňte na Kdo se bojí Virginie Woolfové i na Válku Roseových, to byly jen komediální čajíčky, v porovnání s Kočkou skoro laskavé a chlácholivé. Signoretteová a Gabin hrají manžele, kteří už spolu ani nekomunikují mluveným slovem, jen popsanými lístečky, zanechávanými na strategických místech. Zpravidla na nich stojí KOČKA nebo PAPOUŠEK, jako němá připomínka domácích miláčků, kteří se nesnášeli tak, že musel být jeden pro druhého zlikvidován. A podobně je to se vztahem manželů Bouinových, plným krutého psychologického mučení. Doporučuju i Simenonovu novelu, ale až jako doplněk. Nejdřív si "vychutnejte" hroznou atmosféru tohoto filmu. Vtáhne vás do toho polozborceného domu mlčení, kde Bouinovi čekají na smrt, protože jsou oba příliš staří na to, aby odešli a začali nový život. 100% ()
I destrukci lze podat kultivovaně, s nadhledem, mrazivým, chirurgicky působícím nezúčastněným, odosobněným pohledem a chladem. Chladem, který mrazí, rozkladem, z nějž cítíme hnilobu, ale také cosi stálého, přetrvávajícího. Vazby, které bychom chtěli zrušit vůlí, se ozývají v našem podvědomí a nevědomí, nezeslabeny, dále. A berou si svou daň. Zasmušilé zákoutí staré (pařížské?) čtvrti, postupně obestavované novostavbami rychle se rozrůstajícího velkoměsta, působí jako zhmotnělý anachronismus, ze všech stran utěsnaný před nárazy současnosti. Kocouří král, paprsek, udržující starému muži kontakt se životem, se stává předmětem nenávisti nešťastné, s životem se loučící stárnoucí ženy. Brutální vražda nevinného mňoukajícího kočičího stvoření, vyděšeného, nechápajícího dvounožčinu náhlou agresi, jdoucí za a přes meze jeho chápání a vnímání, erozi vztahu i životů, jež jsou na ni navázány, jen urychluje. Také zbylá pouta propadají smrtnosné hnilobě. Sevřené, civilně úsečné herectví obou protagonistů mrazí: jak svou precízností, tak údělem, který ztělesňuje. Spojeni v životě i v smrti. Jak romanticky to zní a jak velkou hrůzu to také nezávisle na sobě může reprodukovat! KOČKA je skutečně velkým zážitkem pro každého filmového fanouška, jakkoliv se jedná o pamlsek, který hořkne na jazyku. ()
Reklama