Kočka

Nejdusnější psychologické drama na téma "dokud nás smrt nerozdělí", jaké můžete vidět. Zapomeňte na Kdo se bojí Virginie Woolfové i na Válku Roseových, to byly jen komediální čajíčky, v porovnání s Kočkou skoro laskavé a chlácholivé. Signoretteová a Gabin hrají manžele, kteří už spolu ani nekomunikují mluveným slovem, jen popsanými lístečky, zanechávanými na strategických místech. Zpravidla na nich stojí KOČKA nebo PAPOUŠEK, jako němá připomínka domácích miláčků, kteří se nesnášeli tak, že musel být jeden pro druhého zlikvidován. A podobně je to se vztahem manželů Bouinových, plným krutého psychologického mučení. Doporučuju i Simenonovu novelu, ale až jako doplněk. Nejdřív si "vychutnejte" hroznou atmosféru tohoto filmu. Vtáhne vás do toho polozborceného domu mlčení, kde Bouinovi čekají na smrt, protože jsou oba příliš staří na to, aby odešli a začali nový život. 100% (03.01.2006)

Skvělé, až neuvěřitelné herecké výkony, jimž v podstatě není co vytknout. Gabin a Signoret jsou tak uvěřitelní a tak přirození, že prostě budete přemýšlet o tom, proč jsou na sebe lidé tak zlí. Všechno mohlo dopadnout naprosto jinak, kdyby mezi sebou lidé jen trochu více komunikovali. Ale tohle je prostě věčný problém. (16.12.2014)

Rozhodne nie je jednoduché nakrútiť celovečerný film, kde postavy už neprechádzajú žiadnym duševným vývojom. Tým si táto manželská dvojica prešla už za posledných 25 rokov a my tak už len sledujeme súčasný stav zúfalstva, rezignácie, nenávisti, ale aj lásky niekde tam úplne v najhlbších hlbinách duše. Jednoducho treba vydržať až do konca, nech slovo koniec znamená čokoľvek. Granier-Deferre si nedáva servítku pred ústa a ukazuje veci tak, ako sú. Respektíve ako vždy boli a budú a možno aj preto je najlepšie si vychutnať opojenie z lásky v tých momentoch, kedy ju skutočne cítite. Paralela s meniacim sa mestom, kde sa všetko búra a staré objekty striedajú nové, je veľmi trefná. Nakoniec ale celý film stojí najviac na výkonoch Jeana Gabina a Simone Signoret. (28.01.2019)

Psychologická dramata nevyhledávám, ale čas od času na nějaké chuť dostanu. A když je dobré, tak se zpravidla jedná o příjemné večery. Tohle dobré drama je. Ke všemu je krátké a kráčí po jasné cestě bez nadbytečných odboček. Hlavní herec i herečka jsou vynikající, tudíž i z výrazu tváře člověk chápe jejich motivace, a pokud je divák inteligentní(já), tak se dokonce dovede ochudit o častá "překvapení". Děj je brutálně jednoduchý. Dva lidé už jsou spolu příliš dlouho, takže láska zdrhla komínem a ze dvou lidí není nic víc než spolubydlící. Hledat štěstí jinde už nemá smysl, protože dokonce ani vercajk už nefunguje tak jak by měl. Člověk si začne vážit věcí, které měl až v momentě, kdy o ně přijde. Najednou se objeví skulina, kterou je třeba zalepit. A takové lepení častokrát nevydrží dlouho. Pánové a dámy važte si svých protějšků, nebo je alespoň připoutejte k topení, jinak vám mohou zdrhnout. Troufám si tvrdit, že se jedná až o strašidelně realistický obraz velké části manželství. A přitom je to tak jednoduché. Stačí komunikovat. Nikdo přeci nemáme za partnera telepata. Protože mám v poslední době vynikající náladu a bylo mi naděleno více štěstí, než dokážu unést, tak se přikláním spíše ke 4 hvězdám. (19.06.2017)

Láska z Juliena a Clémenceine již dávno vyprchala. Nyní jsou ovšem už příliš staří na to, aby začali znovu a jinak. Nemají si spolu co říct, společný život je dávno omrzel. Julien hledá útěchu u nalezené kočky, kterou ale jeho žena v návalu hněvu zabije. Vzájemná komunikace utichá nadobro, a tak si ani nedokáží přiznat, že v hloubi duše k sobě pořád přeci jen něco cítí. Jejich čas se ovšem nemilosrdně blíží konci. 70% (22.02.2009)