Hráč

Adaptace textů, jako jsou ty Dostojevského, by měly být sankcionovány stejně jako vysvobozování princezny - tedy půlkou království, nebo setnutím hlavy. Hráč patří k tomu málu knih, které jsem v životě přečetl a toto je jedno z nejidiotštějších nepochopení a nivelizování předlohy, co znám. Korunováno kuriózním antihapyendem: nechat Paulinu na konci žít někde nějaký banální život bylo asi adaptérům moc málo romantické. Ale dost se mi tu líbil Gérard Phillip, kterého vlastně prakticky neznám. (10.08.2016)

Podľa očakávania sa polovica filmu odohráva pri rulete, ktorá porušuje pravidlá teórie pravdepodobnosti, a tak sa mimoriadne oplatí vsádzať na nulu. Vo filme to tak môže byť, no zábavné to až tak nie je. Poslúži to vo filme akurát na obhajobu hazardných hier a motív lásky je akosi zdecimovaný na jedinú otázku, či pre lásku zabije alebo nezabije. Pôvodné vysoké hodnotenie filmu 85% pred dnešnou televíznou premiérou sa mi zdá absolútne neopodstatnené. –––– A o co je horší vydělávat si hazardem, než kupříkladu obchodem? (23.05.2015)

Na Dostojevského si potrpím, zato na licousy ne a zrovna ty Gérardovi tak strašně moc nesluší, že jeho éterickou krásu proměnila v éter, a film mě skoro uspal. Ostatně Alexej je charakter plytký jako žabinec. Postava svérázné babičky byla jediná sympatická, z P. Permanenty nebo jak se děvenka jmenovala, jsem rostla, zlatokopka a její stádo línajících oslů, bažící mít s ní spoustu sexu a peněz působili úsměvně, zato francouzský milovník, který měl být v té ruské invazi svěžím vánkem, byl k zblití. Není to špatný film, ale že bych ho musela vidět dvakrát… (22.01.2018)

Ani to, že jsem film viděla pouze s ruským rychlodabinkem, nedokázalo zničit potěšení ze skvělého snímku. Tato verze Dostojevského Hráče je mistrovská, založená na dokonalé znalosti autorova díla i života (viz scéna s líbáním nožky pod stolem - Dostojevskij byl totiž právě dámskými nožkami doslova posedlý a v Hráči se s tím netajil). Dokonce i to, že závěr je ještě vygradovanější než v literární předloze, jako by bylo zcela v intencích geniálního romanopisce - analogicky podle pravidla, že když se na začátku příběhu objeví (např.) revolver, potom... G. Philipe zde exceluje a L. Pulver je v této dramaticky vypjaté roli příjemným překvapením, protože si ji jinak pamatuji hlavně jako komediální herečku. (08.12.2011)

Typický ruský realizmus 19-teho storočia s miernym expresívnom, črtami nátur mešťanských obyčajov i spoločenskými konzekvenciami. Francúzsky tím v celku verne vykreslil atmosféru a zdekorovanie ateliérového i interiérového placeu, avšak na to tradičné veľké rozprávanie nepríde. Každopádne navnadilo na predlohu, Dostojevsky je majster všemožných opisov a nálad a v istých mizanscénach to vyzeralo spôsobom, že čo by on rozpísal na 5 strán tu trvá 5 sekúnd. Je to dané možnosťami a aspektami, ale niekde sa to skrátka prejaví. (17.07.2016)