Hledání

Jak náléhavě podat bídu světa, když ne přes děti. Ty jsou na tom nejhůř, a budou tak většinou až do konce života. Nám důchodcům už je hej, na nás už neplatí světové války ani korunní viry. Nechci popisovat osud malého Hadjiho a jeho rodiny (záběr, v němž na tržnici potkává děvče, které si vzápětí odvede její maminka, je možná z celého filmu nejpůsobivější), ani jak z městkého výrostka se stane válečné prase ("In the fields the bodies burning, / As the war machine keeps turning / Death and hatred to mankind, / Poisoning their brainwashed minds", vzpomeňme i na takové pudivítry jako Black Sabbath, kteří zvládnou tak akorát vystřílet kurník). V Česku je 98% tisku v cizozemských rukou (Čelovský Bořivoj: Konec českého tisku, Tilia, 2002), v Rusku je v rukou jediné osoby a jeho klaky (z kolika procent přesně se sice neví, ale je třeba se obávat toho nejhoršího). (28.02.2020)

Zde udaná stopáž je mylná, protože po katastrofálních reakcích v Cannes a komerčnímu průšvihu po nasazení ve Francii byl The Search přestříhán na 135 minut a Hazanavicius údajně dokonce prohlásil, že se nám na tu filmařinu může taky už vysrat. Inu děkujeme panu profesorovi za jeho závazek, nicméně na rozloučenou bych se ho ještě rád optal, proč opět jako každý druhý natáčí film o humanitární katastrofě způsobem, který se tváří, jakoby jiné filmy tohoto typu neexistovaly. Je možné, že se předem počítá s tím, že tato témata oslovují vyloženě specifické publikum, které primárně chodí na podobné snímky žehrat nad neutěšenou situací kdesi za horami namísto obvyklých filmových diváků, vnímajících toto médium i jinak než jako observační melodrama. Ono vážně irituje vidět dvacátý snímek o konfliktech posledních tří dekád, který na diváka jde přes děti, utrpení nebohých civilistů a odvrácené tváře světových lídrů. Neříkám, že je nutno se automaticky schovat do ulity pohodlného cynismu, ale demonstrovat válečné hrůzy na jednom národu skrze sklopené mlčící tváře špinavých otrhanců, tiše úpících pod kalachy zlého vojáka provádí celé té tragédii také medvědí službu. Budou-li se opuštěné děti stávat pravidelnými spouštěči diváckých emocí, brzy se veškeré pokusy o poselství rozmělní v otrávenou diváckou apatii. Nakonec to dopadne tak, že se při sledování protiválečných filmů budeme paradoxně těšit na každý další výbuch, který nás probudí ze stereotypní letargie. PS: abych jen nekecal, tak za ideální přístup k problematice čečensko-ruského konfliktu doporučím Michalkovovo '12'. PPS: mimochodem na to, jaký je to jinak nevybočující snímek, tak má Search překvapivě slušné produkční hodnoty (masky, efekty, výprava) a taky linie s deformací mladíka na vojenskou gumu je sama o sobě dost zdařilá. Tolik klady. (05.07.2016)

Hodně drsný snímek z prostředí války v Čečensku, tentokrát pojatý artovým stylem. Už u první dlouhé scény v jediném záběru, nasnímané ruční černobílou kamerou jedním účastníkem dané události, svou reálností až zamrazí. Kdo to natáčel se dozvíme zase až na samém konci snímku. Ne, o žádné found fontage nejde, i když ten začátek takový dojem vyvolává. Svým způsobem se jedná o remake švýcarsko-amerického snímku 'Poznamenaní' (1948), kde si zahráli i čeští představitelé, jen je příběh přenesen do jiné doby a jiné války. Jedná se o film povídkový, kde má každá s ostatními určitou spojitost. Svět plný beznaděje, tragických lhostejností a síly vlastního ducha. Celý filmový koncept čečenského konfliktu je natočen tak, aby diváci cíleně sympatizovali s oběťmi a zároveň přesně poukazoval na všudypřítomnou nenávist s jakou je válka vedena. Ve scénách plného násilí se patřičně tlačí na pilu a používá se gore k plnému uchopení hrůz války. Mnohé scény jsou skutečně šokující, tudíž slabším povahám nelze doporučit. Je to silný protiválečný snímek snažící se ukázat realitu války tak, jak skutečně vypadá. Nepřináší sice nic, co bychom v jiných válečných filmech nikdy neviděli, ale svojí silnou stránkou a hlavně silných emocí je ve svém jádru výjimečný. Tohle je skutečná válka a skutečné lidské tragédie a ne žádný popcornový válečný film. A o to tu jde především. Po zhlédnutí snímku je potom na místě si položit otázku: Co je horší? Morální vítěz nebo prostě poražený? (19.05.2020)

Takhle to dopadne, když se chce komediální tvůrce popasovat s dramatickou látkou a svou manželku obsadit do role, kterou v Zinnemannových Poznamenaných (1948) hrál Montgomery Clift. Linie s rekrutem Koljou je chabým odvarem Kubrickova Full Metal Jacket, a když malý Hadži zničehonic vysekne taneček, z něhož by svářečka Alex (Flashdance) zezelenala závistí, už jsem slzel smíchy. Což se mi ovšem u Hazanaviciusových "komedií" nikdy nepovedlo. (10.07.2018)

Silný film plný humanismu. Chlapec, kterému ruští vojáci z hecu zabijí rodiče, utíká se svým malým bráškou ce nejdál od tragického místa, dítě ponechá na prahu jednoho domu a sám utíká pryč pryč pryč. Až ho sebere náklaďák s civilními utečenci, kteří jsou soustředěni ve větším městě mimo frontu. Jeho sestře se zprvu podaří nalézt svého nejmladšího sourozence, ale Hadžiho najde až na samém konci filmu. A pak je tu příběh Kolji, násilím vlečeného do konfliktu ruské armády s čečenskými džihádisty. Pozná krutý režim, který vládne v ruské armádě,neustálou šikanu, je mu zle z mrtvých, které vynáší z vrtulníku a nakonec odchází na frontu, která je skutečným děsem... Filmu musím dát pět hvězdiček, třebaže se autoři nezaměřují na původce války, čečenské separatisty, kteří se chtějí odtrhnout od Ruské federace a nastolit islámský stát s právem šaríja. To trošku zkresluje reálnou skutečnost, ovšem reálné jsou jistě krutosti, jichž se dopouštějí Rusové i na civilistech. Film nebyl dabován ani titulkován, protože nejsem schopen svým sluchem rozlišovat jednotlivá anglická slovíčka, diskuse mezi humanitárními pracovníky pro mě byly nesrozumitelné. Ale rusky si pamatuji dost - navíc u tohoto filmu netřeba žádných slov. (22.03.2018)