Drákula

Stokerův román jsem dočetla den před shlédnutím tohoto snímku, komentář píši den poté, takže mám obojí dosud v živé paměti. Tento film nemá navzdory tvrzení některých zdejších komentátorů s knihou společného nic kromě názvu, jmen některých postav a pár vypůjčených motivů. Abych své tvrzení doložila, popíši podrobně děj knihy i filmu. Snad můj komentář poslouží i divákům, kteří nemají v plánu román číst. Dopředu se omlouvám za neúměrnou délku komentáře. Následující řádky tedy budou obsahovat SPOILERY. OBSAH KNIHY: Kniha je psána v ich formě jako deníkové zápisy (psané či nahrávané na fonograf), dopisy jednotlivých postav, telegrafické zprávy a novinové výstřižky. Je dost čtivá, zpočátku hororová, pak lehce detektivní, ke konci akční a dobrodružná téměř jako Verneovka. Děj začíná příjezdem čerstvého právníka Jonathana Harkera do Transylvánie, kam jej vyslal místo sebe jeho chorý nadřízený pan Hawkins, aby zprostředkoval místnímu šlechtici, hraběti Draculovi, koupi nějakých nemovitostí v Anglii a potažmo v Londýně. Jeden z těchto domů sousedí svým pozemkem s budovou blázince. Jonathan je místními varován, aby za Draculou nejezdil, přesto se vydá na jeho hrad. Prožije strašidelnou noční cestu lesem a zážitek se smečkou vlků, kterou ovládne jeho nebývale silný kočí, z něhož se později vyklube sám hrabě. Jonathan tráví na hradě noci hovory s hrabětem, kterého ve dne nevídá. Hrabě chce zlepšit své znalosti o Anglii a zdokonalit se v jazyce, ač obojí již výborně ovládá, a k Jonathanově nelibosti jej přinutí strávit u něj další měsíc. Jonathan si postupně všímá zvláštností na hradě i hraběti samotném-je to starý, velmi bledý muž s knírem, nezvykle svěžími rudými rty, orlím nosem, zašpičatělýma ušima a ostrými zuby, který nejí. Na hradě není žádné služebnictvo, hrabě mu sám stele postel a prostírá k jídlu. Při ranním holení jej hrabě překvapí, neboť není vidět v zrcadle. Jonathan se leknutím řízne a hrabě na něj zaútočí, ale zastaví jej křížek, který Jonathanovi na ochranu věnovala hostinská, u níž ve vesnici bydlel. Mladý právník později ke své hrůze spatří v noci Draculu vylézat z okna svého pokoje a slézat zeď jako pavouk. Neuposlechne Draculovy rady, aby neusnul jinde než ve svém pokoji, a je následně v jakémsi hypnotickém polospánku navštíven třemi ženami/přízraky, nadpozemsky krásnými a zároveň ve své lačnosti odpornými, které mu chtějí vysát krev. Jsou však zastaveny rozzuřeným hrabětem, který jim na oplátku hodí dítě unesené z vesnice. Zároveň však upírkám slíbí, že jim Jonathana věnuje, až přijde čas. Matku dítěte, která přišla před brány jeho sídla, nechá hrabě roztrhat vlky. Do některých místností Jonathan nesmí vstoupit a s narůstajícím strachem zjišťuje, že je v hradě zamčený a má zakázáno odejít. Hrabě postupně odkládá své příjemné chování a donutí Jonathana napsat několik fiktivních dopisů o jeho návratu, takže ten již zná i datum svého skonu. Zoufalý právník přeleze oknem potají do Draculova pokoje, sejde do podzemí a ke svému zděšení nalezne hraběte napůl spícího a napůl bdícího s otevřenýma očima plnýma zla a nenávisti ležet v bedně na hlíně. Tuto cestu zopakuje ještě jednou, ale nenajde u hraběte klíč ke dveřím, který by mu umožnil útěk z hradu. Zde je deník Jonathana Harkera přerušen a vyprávění pokračuje dopisy Miny Murrayové, které si vyměňuje se svou přítelkyní Lucy Westenrovou. Lucy právě obdržela tři nabídky k sňatku, od srdečného Američana kovbojského typu jménem Quincey Morris, od ředitele londýnského blázince doktora Sewarda a Arthura Holmwooda, jemuž se zaslíbila. V novinách se v tu dobu objevuje zpráva o lodi, která za veliké bouře dorazila do přístavu ve Whitby a na jejíž palubě byl kromě beden s hlínou nalezen mrtvý kapitán připoutaný růžencem ke kormidlu. Z lodi vyskočil pes, který zmizel neznámo kam. Z kapitánova deníku vyplývá, že na lodi docházelo k postupným úmrtím/zmizením členů posádky, neboť zde bylo přítomno nějaké zlo, zřejmě v podobě černého pasažéra, kterého někteří nešťastníci viděli. Nakonec zbyl pouze kapitán lodi. Lucy tráví s Minou dovolenou ve Whitby, kde začíná opět trpět svou někdejší náměsíčností. Jedné noci se vydá takto na hřbitov k místnímu opatství sledována Minou, která má dojem, jako by se nad Lucy skláněl nějaký stín. Odvede Lucy domů, přičemž si všimne dvou drobných ranek na jejím krku, ale domnívá se, že ji sama zranila při oblékání. Doktor Seward mezitím zkoumá chování jednoho ze svých pacientů, Renfielda, který je zoofágem, pojídáním živých tvorů (za dodržení určité hierarchie) se snaží hromadit život. Mina konečně dostává zprávy o Jonathanovi, který leží v budapešťské nemocnici se zánětem mozkových blan. Mina tedy odjíždí, aby o něj pečovala. Lucy den ode dne více chřadne a ztrácí krev, její stav se střídavě zhoršuje a zlepšuje, takže zoufalý doktor Seward požádá o pomoc svého přítele z Amsterodamu, doktora Van Helsinga, aby přijel. Ten jediný z jednotlivých náznaků postupně rozpozná příčinu Lucyiny nemoci, ale jeho pokusy ji zachránit jsou zmařeny navzdory opakovaným transfuzím krve od všech čtyř gentlemanů (Stoker zjevně ještě nevěděl o krevních skupinách a další chyby se rovněž dopustil při použití morfia na Lucy, která má slabý pulz. Morfium totiž tlumí činnost srdce a dýchání, takže by ji zabilo.) i rozmístění květů česneku, které ve své nevědomosti odstraní Lucyina smrtelně nemocná matka. V noci vtrhne do Lucyina pokoje veliký vlk, její matka zemře na infarkt a Lucy je ráno nalezena tak slabá, že jí už není pomoci. Těsně před smrtí Van Helsing zabrání Arthurovi, aby ji naposledy políbil, neboť by se rovněž stal nemrtvým. Na ústa zesnulé položí křížek, který však v noci ukradne pověrčivá služka. Lucy je tedy ztracena. V novinách se záhy začínají objevovat zprávy o zatoulaných a znovu nalezených dětech, které zřejmě pokousalo nějaké zvíře. Všechny do jednoho hovoří o krvavé dámě. Van Helsing konečně odhalí doktoru Sewardovi celou pravdu. Poté, co jsou doktor Seward, Quincey i Arthur svědky Lucyina nočního návratu do hrobky, všichni uvěří a rozhodnou se zničit původce této pohromy. Předtím jsou ovšem nuceni osvobodit duši Lucy: Arthur ji probodne a doktor Van Helsing uřízne hlavu a naplní ústa česnekem. Manželé Harkerovi se vrací do Londýna, aby zjistili, že Lucy, její matka i pan Hawkins jsou mrtví. Renfield střídá nálady dle denní doby, několikrát uteče z ústavu k sousednímu domu, hovoří o Mistrovi a v jednom případě napadne i doktora Sewarda. Ve světle podivných událostí se Mina odhodlá přečíst si Jonathanův deník. Po zjištění, že se mu vše pouze nezdálo, se Jonathanův zdravotní stav zlepší a oba manželé se přidávají aktivně ke skupině bojující proti hraběti. Mina přepisuje na stroji fonografický deník a seřazuje zápisy, aby jim přesný sled událostí a detaily, které snad dosud přehlédli, umožnily hraběte zničit. Mina však rovněž slábne a zdá se jí v noci o mlze a očích, podobných věcech, které spatřila oné noci na hřbitově u Lucy. Její spolubojovníci následně přistihnou v noci hraběte v její ložnici, sál jí krev a donutil ji napít se té jeho, aby z ní učinil svou otrokyni, a tak ztrestal své protivníky i Minu samotnou za úklady proti němu strojené. Mina podstoupí transfuzi a stává se po předchozím vyřazení opět členem týmu. Renfield je nalezen s rozbitou hlavou a navzdory trepanaci umírá. Naši přátelé díky němu však zjistí, že jeden z Draculových domů sousedil s blázincem/domem doktora Sewarda, kde Mina přebývala a kam hrabě docházel za Renfieldem. Tomu slíbil hromadu životů a nechal se na oplátku pozvat do domu, neboť jako upír nemůže poprvé vejít do cizího příbytku bez pozvání. Toto pozvání mu pak umožnilo vysávat Minu, čemuž se Renfield pokusil zabránit, neboť si mladou ženu oblíbil. Skupina musí zneškodnit všech padesát beden s hlínou dodávající mu sílu, které si ze svého sídla v Transylvánii přivezl. Pátrají tedy po dalších Draculových nemovitostech a vložením hostie do hlíny postupně zničí 49 beden, přičemž v jeho londýnském domě čelí Draculově útoku. Mina záhy zjišťuje, že je v jakémsi mentálním spojení s Draculou. Díky jejím vizím skupina zjistí, že hrabě odplouvá na Carevně Kateřině z Anglie. Skupina tedy vyráží po souši, aby loď předhonila. Následně se rozdělí, dva pánové cestují koňmo, dva na parníku pronásledují po řece loď s Draculou, Mina cestuje s doktorem Van Helsingem přímo na Draculův hrad a bojuje sama se sebou a svou postupnou narůstající proměnou v jednu z Draculových nevěst. Poblíž hradu pak dojde k souboji se skupinou cikánů převážejících Draculu, v němž Quincey umírá. Dracula nabývá se západem slunce svou sílu, ale Jonathan a tězce raněný Quincey mu v posledním záblesku slunce probodnou dýkou srdce a proříznou hrdlo. Draculovo tělo se okamžitě rozpadne na prach. Následuje dovětek po sedmi letech od těchto událostí, z něhož se čtenář dovídá, že Arthur i dr. Seward jsou šťastně ženatí a manžele Harkerovi mají syna, kterému říkají Quincey. Všichni členové týmu se nadále přátelsky stýkají. V knize je tedy hrabě Dracula vylíčen jako naprosté zlo, sobecký, krutý a krvežíznivý tvor bez soucitu, který možná kdysi dokázal mít rád (dle jedné věty v knize), ale dnes už není žádného kladného citu schopen. Umí se měnit v netopýra a vlka, ovládá některé tvory jako krysy, vlky, lišky, sovy apod., dovede se měnit v mlhu a protáhnout se nejmenší skulinou i ovládnout počasí ve svém nejbližším okolí. Boj proti němu je vylíčen jako boj několika veskrze ušlechtilých mužů, kteří se rozhodnou pro záchranu všech lidí i Miny, kterou si zamilují, svět tohoto ďábla zbavit, a zároveň tak pomstít i Lucyinu smrt. Celý zápas je prostoupen též vírou v Boha, který snad nedopustí, aby prohráli. Mina je zcela moderní žena, rovnocenná svému manželovi i ostatním mužům a je prakticky rozhodujícím článkem, bez něhož by Draculu nebylo vůbec možné porazit. Jako jediná zároveň soucití s hrabětem, který je ve skutečnosti ve své zlobě, osamění a nesmrtelném vězení tím nejpolitováníhodnějším tvorem. Právě ona ve svém zápisku o posledním boji s uspokojením konstatuje, že v okamžiku smrti byl vlastně i on usmířen a jeho duše vysvobozena (,, Do nejdelší smrti mne však bude hřát pomyšlení, že i v onom zákmitu posledního rozkladu se mu na obličeji rozhostil výraz pokoje, který bych nikdy nebyla pokládala za možný.") OBSAH FILMU: Lucy, dcera doktora Van Helsinga, tráví dovolenou ve Whitby u své přítelkyně Miny, dcery doktora Sewarda, ředitele zdejšího ústavu pro choromyslné, aby se zotavila, neboť je od dětství slabá a neduživá. Za veliké bouře se o skály roztříští loď, Mina se vydá v noci na pobřeží a spatří z ní vyskočit psa. Sleduje ho a nalezne na pláži ležet muže, který zjevně jako jediný nehodu přežil. Za denního světla jsou odklízeny trosky lodi, většina beden s hlínou se rozbila, ale některé zůstaly celé a jsou doručeny poněkud vyšinutým mužem jménem Renfield do středověkého sídla Carfax Abbey, nového domova hraběte Draculy, onoho tajemného přeživšího. Hrabě se jako host (dle kontextu asi ne poprvé, neboť kromě Jonathana zná všechny osoby) účastní večeře u doktora Sewarda, kde zhypnotizuje Minu, která je již bledá a zesláblá. Zároveň je zaujat temperamentní Lucy. Zatímco Lucy tráví část noci ve skleníku se svým snoubencem, právníkem Jonathanem Harkerem, Dracula navštíví Minu. Ta ráno umírá na vyčerpání a ztrátu krve. Renfieldovi, který pojídá hmyz, nabídne hrabě život a nesmrtelnost výměnou za službu. Dracula pozve Lucy a jejího otce po Minině pohřbu k sobě na večeři. Doktor Seward však jede na nádraží vyzvednout nešťastného otce Miny, takže Lucy odcestuje na hrad sama. Zde se intimně sblíží s hrabětem. Renfield uteče od hraběte a je zavřen v blázinci. Mezitím neznámá žena vnikne do blázince a zabije nemluvně jedné z chovankyň, která v ní pozná zesnulou Minu. Profesor Van Helsing věnuje Lucy křížek, původní dárek k Mininým narozeninám, a obloží hrob své dcery česnekem. Je posléze svědkem toho, jak tato zábrana odradí hraběte od návštěvy Minina hrobu. Aby si ověřil svou teorii, zjišťuje nejprve pomocí bílého koně, kde se nachází hrob upíra. Kůň označí ten Minin, načež Van Helsing s doktorem Sewardem odkryjí prázdný hrob a sestoupí do katakomb pod městem, kde se střetnou s mrtvou Minou a probodnou ji kůlem. Dracula mezitím navštíví Lucy a pojme ji za manželku a svou vyvolenou. Van Helsing se střetne v domě s Draculou, avšak zastraší jej monstrancí, hrabě v podobě vlka uniká. Van Helsing i Seward po novém odkrytí hrobu nacházejí Minu v rakvi netknutou rozkladem a neviditelnou v zrcadle, vyndají jí srdce, aby ji zneškodnili. Lucy tento obrat nesnese a utíká na Draculův hrad, aby jej varovala. Je však zastavena Sewardem, Van Helsingem a Jonathanem. Poslední dva zmínění vniknou do Draculova sídla, nenajdou jej ale v rakvi, následný souboj končí útěkem hraběte. Van Helsing hostií zneškodní nalezenou bednu s hlínou. Lucy je hospitalizována v blázinci kvůli nevyzpytatelnému střídání nálad, při Jonathanově návštěvě na něj zaútočí, neboť se sama již částečně mění v upíra. Dracula se vloupá do blázince, zavraždí Renfielda za to, že ho zradil, a unese Lucy na svůj hrad. Je pronásledován Sewardem, Van Helsingem a Jonathanem, bedna s ním a Lucy však stihne dorazit do přístavu a nalodit se na Carevnu Kateřinu. Van Helsing a Jonathan vyplouvají na moře, dohoní loď a v podpalubí najdou zmíněnou bednu. V souboji pak Dracula probodne kůlem Van Helsinga a málem zabije i Jonathana, v poslední chvíli je však vytažen lanem na palubu, kde je sežehnut a zahuben sluncem. Kletba nad Lucy pominula. Poslední záběr ukazuje Draculův odlétající plášť a úsměv na Lucyině tváři. KONEC SPOILERŮ (první odstavec ale obsahuje citace z filmu) Ve filmu je tedy Dracula pojat zcela jinak než v knize, jako mladý, pohledný a charismatický aristokrat, na jedné straně bytost nebezpečná (umí se měnit v netopýra, vlka, vynořit se z mlhy, má značnou sílu, na rozdíl od knižního Draculy nesnese světlo, na druhou stranu není jeho působení ve dne omezeno na polehávání v rakvi) a pomstychtivá (bez špetky soucitu zabije bezbranného Renfielda), na straně druhé jako šarmantní gentleman, který se během společenských událostí chová srdečně a přátelsky. Je zcela nemilosrdný a bezcitný k těm, co ho zradili či ho chtějí zničit, a zároveň galantní k ženám, které jako by zabíjel ne z krutosti, ale aby je udržel navěky u sebe. Je inteligentní, rozhodný a chladnokrevný. Je pyšný na své postavení a moc, kterou touží zvětšit (,, You fools! Do you think with your crosses and your wafers you can destroy me?! Me!! I am the king of my kind!" ,, Renfield, did I not promise you that you should come to me at your death and enjoy centuries of life and power over the souls and bodies of others?!" ,,We will create more of our kind, Lucy."), má rád noc (,, The night was made to enjoy life and love."), a přesto je osamělý a jako by chvílemi záviděl smrtelníkům (,,There are worse things than death, you must believe me. I have buried many friends. I am the last of my kind." ,, Listen to them. The children of the night. What sad music they make. So lonely. Like weeping." (zde tedy tvůrci zcela změnili interpretaci této známé věty z knihy)). Lucy pro něj představuje neobyčejnou ženu, k níž sice rovněž přistupuje autoritativně (,, You shall cross land or sea to do my bidding."), ale zároveň jako k mimořádné partnerce stojící nad všemi jeho dosavadními ženami (,,You will join me on a higher plane."), zdá se téměř šťastný, že našel sobě rovnou, rovnou mu nekonvenčností, láskou k noci a vášní (,, I´ve had many brides, Mr. Harker, but I shall set Lucy above them all."), a chová se k ní takřka něžně a ochranitelsky. Lucy je temperamentní a moderně smýšlející žena, která je k hraběti přitahována od první chvíle a poddává se mu z vlastní vůle. Skoro to vypadá, jako by ona balila Draculu a on si to s potěšením nechá líbit, a následně ji sám svádí. (Dracula:,, You must forgive me for intruding in your life." Lucy: ,, I came of my own accord." D: ,, You should perhaps go." L:,, No, I´d rather stay." D: ,,I will see you again." L: ,, Oh, please.") Svou krví během jejich svatební noci jako by nechtěl pouze změnit ji v nemrtvou, ale dával ji na oplátku kus sebe sama. Film není adaptací knihy, nýbrž divadelní hry, v níž Langella již před natáčením delší dobu exceloval. Stokerův román je jako předloha sice také uváděn, ale až na druhém místě a asi kvůli copyrightu. Časově je film zasazen do o něco mladšího (asi edvardovského) období, ale to nechť posoudí znalci. Tvůrci nechtěli dle svých slov vytvořit horor, ale gotický román a v duchu žánru jej opatřili romantickým rozporuplným hrdinou. Proto také za celý film neuvidíte jeho upíří zuby ani jednou. Pokud bych měla hodnotit hvězdičkami, dala bych 3,5-4, a sice za vizuální stránku (Film je natáčen přes hnědý filtr a obsahuje řadu vyloženě uměleckých prvků a záběrů.), druhá bude za hudbu (ta zde místy funguje jako samostatný vypravěč), třetí za hlavního představitele (Langella je v této roli přesvědčivý, působí velmi charismaticky a elegantně, zjevně patří k hercům, kteří umí nosit historický kostým. Ve své roli dovedně kombinuje dominanci s něhou a nebezpečím, což obecně působí sexuálně přitažlivě na druhé pohlaví, takže se divák ani nediví, proč Draculovi ženy tak podléhají. Veškeré pohyby rukou včetně jejich použití u hypnózy jsou údajně jeho vlastní invencí. Malá zajímavost: Frank Langella trpí nystagmem, vrozenou oční vadou neurologického původu způsobující nekontrolovatelné pohyby očí, což zde zvyšuje intenzitu projevu a napomáhá pocitu nadpozemskosti. Dochází k tomu v průběhu filmu opakovaně, v jedné scéně je to ale nesmírně vhodné a působivé, a sice když se u večeře majordomus řízne do prstu, věnuje mu Dracula pohled, přičemž se mu oční bulvy pohnou sem a tam. Jako by divák mohl spatřit míru Draculova vzrušení při pohledu na krev, kterého si jeho spolustolovníci neměli šanci všimnout. Ač jde o kouzlo neplánovaného a nechtěného, je to perfektní.). Pokud jde o ostatní herce, představitelky Lucy i Miny hrají dobře, problém nemám ani s Renfieldem, horší je to ovšem s ústřední trojicí, která působí trochu jako parta ňoumů (takže divák má tendenci fandit spíše Draculovi) a v některých scénách nepříliš přesvědčivě: Van Helsing ujde, byť mu poněkud chybí energie (To je dáno patrně tím, že Laurence Olivier byl v době natáčení vážně nemocný, až se jeho kolegové báli nejhoršího, a v řadě scén za něj musel zaskakovat dvojník. Cizí přízvuk si ovšem nacvičil výborně.), doktor Seward působí jako člověk, kterého více než smrt dcery jeho přítele a záchrana života i duše vlastní dcery zajímá spíše dobrá večeře. Největší problém jsem měla s představitelem Jonathana, který pro mne nemá charismatu ani za nehet a mezi ním a Kate Nelligan není vidět žádné velké jiskření. O to více je citelná chemie mezi Lucy a Draculou, napětí by možná bylo ještě větší, kdyby byl film o čtvrt hodiny delší a jejich sbližování postupnější. Snímek má podle mě dostatečný spád, aby takové prodloužení unesl, ale to je věc názoru. Zbývající hvězdička je za celkovou atmosféru, film má určité staromilské kouzlo, je poměrně decentně pojatý bez tolik oblíbených vizuálních orgií současných snímků, v nichž často forma převyšuje nad obsahem. Zde je veškerého efektu docíleno pouze světlem a stínem a mlhou. Řada okamžiků ve filmu (zejména mezi Draculou a Lucy, ale i jiné) navíc působí tak, že by se i vzduch dal krájet (tanec, hypnóza, večeře na hradě, svatební noc.). A souhlasím s jedním ze zdejších komentátorů, že tak romanticky pojaté kousnutí do hrdla se jen tak nevidí. Film má úmyslně lehce nejednoznačný konec, aby si diváci mohli sami vybrat, zda Dracula zemřel, či unikl. Navzdory naprosté odlišnosti od knihy, některým nelogickým či otázky vzbuzujícím momentům (Proč například Minu nezneškodnil již kůl, a jestliže stále žila, jak je možné, že nebojovala dále? Co se stane s vysátým dítětem-promění se také v nemrtvého? Proč je Mina v rakvi krásná, když by taková měla být i v katakombách? Tam ale vypadá jako mrtvola, co ležela měsíc ve vodě. Proč Van Helsing na hradě nezničil všechny bedny s hlínou, aby Draculovi znemožnil návrat?) a výše zmíněným problémům s některými herci, jde patrně o jeden z nejlepších filmů na upírskou a drákulovskou tématiku, jaký kdy vznikl (byť uznávám, že bez Langelly by byl o poznání slabší, ale stále dobrý). Zároveň nejde o horor, ale spíše o romantiku v temnějších kulisách, takže ho lze s klidem doporučit i lidem, kteří podobně jako já horory nesnášejí. Kromě jediné opravdu strašidelné scény (oněch cca 15 vteřin s Minou v katakombách) neobsahuje tento film nic, po čem by se vám špatně usínalo, byť když jsem ho viděla v dětství na černobílé televizi, na mne působil silněji. Doporučuji tedy přistupovat k tomuto snímku jako k samostatnému dílu bez vazby na knihu a neočekávat horor. Pak si jej možná užijete. Na závěr mohu říci, že osobně bych uvítala i nějakou věrnou filmovou adaptaci Stokerova románu (Přeceňovaná Coppolova verze také věci překrucuje a vizuálně pro mne občas ujíždí za hranici únosnosti, navíc herci jsou z mého pohledu nevhodně vybraní. Dřívější pokusy se buď také odlišují od předlohy, nebo pro změnu působí jako televizní inscenace. Co se castingu týká, musím ovšem podotknout, že Christopher Lee ve chvíli, kdy leží se zuby a krví podlitýma očima plnýma nenávisti a vzteku v rakvi, je přesně oním Draculou ze Stokerovy knihy.), ale dost pochybuji, že někdy vznikne. Problémem dle mého názoru je, že tvůrci chápající se knižní předlohy chtějí natočit ve většině případů v první řadě horor, ale Stokerův román je především vrcholným dílem období romantismu a gotického románu a dnes již britskou literární klasikou. Zasloužil by si proto stejně precizní, věrné, umírněné a kvalitní pojetí, jakého se dostává třeba sestrám Brontëovým či Jane Austenové. Snad se jednou dočkáme. Update: Coppolova verze je kýčovitý nesmysl, který nemá s knihou společného téměř nic, a jehož označení za Draculu Brama Stokera není než drzostí tvůrců. Československá inscenace je navzdory krátké stopáži a chudičké výpravě daleko věrnější předloze a má překvapivě dobrou atmosféru. Přece jen jsem však nedávno nalezla jednu umírněnou a kultivovanou verzi, která ač není perfektní, tak se až na pár detailů drží knihy překvapivě důsledně a mohu ji s klidem doporučit. Jde o britský televizní film z roku 1977: https://www.csfd.cz/film/80356-count-dracula. Takže pokud adaptaci knihy, tak jedině tento britský film, nebo případně naši tv inscenaci. Pokud gotickou romanci na drákulovské téma, tak tento snímek s Langellou. (20.04.2018) (méně) (více)