Režie:
Ivan RajmontObsahy(1)
Jiří Bartoška a Karel Heřmánek v hlavních rolích komedie Milana Kundery. Legendární představení Divadla Bez zábradlí. Hra Milana Kundery Jakub a jeho pán nese podtitul Pocta Denisi Diderotovi. Podle románu Jakub fatalista tohoto francouzského osvícence a encyklopedisty ji totiž napsal. Bylo to na počátku 70. let a autor už tehdy věděl, že jediná možnost, jak ji v Čechách uvést, je pod cizím jménem. Tohoto úkolu se ujal režisér Evald Schorm, sám postižený nepřízní tehdejšího režimu. A když už byl Milan Kundera v emigraci, v roce 1975, ji ve světové premiéře uvedlo Činoherní studio v Ústí nad Labem v režii Ivana Rajmonta. S Jiřím Bartoškou a Karlem Heřmánkem v hlavních rolích. Inscenace se hrála až do počátku roku 1989 a vystřídala se v ní řada zvučných hereckých jmen. Jen hlavní představitelé se neměnili. A nezměnili se ani při obnovené premiéře v roce 1993 v Praze, kdy Divadlo Bez zábradlí působilo v kulturním domě Gong ve Vysočanech. A do třetice byla inscenace obnovena v dnešním působišti divadla v roce 2005. Jakub a jeho pán je určitě nejdéle hranou inscenací českého divadla. V době jejího vzniku být zaznamenána nemohla. Česká televize tedy plní svůj dluh a zároveň tímto záznamem blahopřeje k 85. narozeninám Milana Kundery, jichž se v těchto dnech dožívá. (Česká televize)
(více)Recenze (13)
"Můj pán je v jistém smyslu hloupý, ale našel jsem uvnitř jeho hlouposti přívětivou moudrost…" I mě tahle Kunderova hra v něčem připadala trochu hloupá a to když Jakub opakovaně líčí svému pánovi, jak se zamiloval a když ti dva vtipkují o "pochvě a nožíku". Ale našel jsem v této hře i "přívětivou moudrost" a to kdy Jakub a jeho pán filosofují o tom, že "všechno dobré a zlé je psáno tam nahoře." Ne vždy mi sice bylo jasné "jakou to má cenu, co bylo psáno tam nahoře, jaká je v tom moudrost." Duo Bartoška s Heřmánkem mě však nakonec přesvědčilo, že tento jejich herecký koncert stálo za to sledovat, i kdyby to celé žádný moc jiný smysl nemělo... ()
Musím, říct, že divadlo ztrací na skle tu hlavní sílu v podobě sounáležitosti s postavama, ale tohle představení už nemám bohužel v realu šanci vidět a tak nezbývalo jiné řešení než zaparkovat na artu a dopřát si téměř dvě hodiny velmi kvalitní a především moudré zábavy, paradoxně se mě nejvíc líbila Veronika Freimanová, protože z kluků kvůli kterým jsem se na hru těšil Jirka Bartoška + Karel Heřmánek nepůsobila až taková energie, jakou hlavní postavy mají mít. U Jirky Bartošky nebýt závěru tak bych mluvil skoro až o zklamání, ale přece jen mě nakonec přesvědčil, že to v něm pořád ještě je. ()
Výborné herecké výkony Jiřího Bartošky a Karla Heřmánka. Zvláště tohoto herce mám moc rád, protože mi vždycky přišel trochu upozaděný vedle všech hereckých hvězd a přitom hereckého talentu pobral mraky. Na televizním záběru je ještě přijemná celá řada improvizací těchto dvou herců a to neskrývaných, takže se pobaví všichni. Ve hře zazní spousty mouder. O lásce, o přátelství, o životě. O životě vážně i nevážně. Škoda jen, že televizní záběry mnohdy skrývají co se děje nahoře nad schody a čemu se diváci smějí, zatímco my ostatní koukáme pomocí kamery dolů. Sto jedenáct minut mi uteklo jako nic a zvládl bych i více. ()
Pokud mám hodnotit jen tento záznam, na moc hvězdiček by to nebylo. Z obou dnes již postarších pánů čiší jistá přehranost těchto rolí, vyčichlost a vyčpělost, chybí tomu šmrnc. Těžko jim věřit, že jim jde o holky, když to spíše vypadá, že by se raději někde natáhli a odpočívali. Tři hvězdičky skutečně jen z piety. ()
Ideálem špatných básníků, jimž je nepochybně lidstvo, jsou právě špatné verše. Jakub ani jeho pán ve svém povídání neudrželi mou osobu dlouho u myšlenky, a tak na mne nakonec nejvíce zapůsobila paní hostinská se svým prostým a sprostým povídáním o jedné zhrzené dámě, která milovala tak, až dokázala ublížit. Páni Heřmánek s Bartoškou byli silnými soupeři ve filosofických úvahách, ale svou energií a elánem je v tomto případě na celé čáře zastínila neuvěřitelná Veronika Freimanová, která má strašně obrovskou a strašně roztomilou...hubu. ()
Reklama