Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Když poslední den roku 1976 objeví skupina lovců ve sněhu ležící neporušené tělo partyzána, padlého v závěru řecké občanské války v roce 1949, vyvolá to mezi místními patřičný rozruch. Objev těla v nich oživí vzpomínky na křivdy a palčivé události řecké poválečné historie, které se najednou zdají být stejně čerstvé jako dosud mokvající rána na nalezeném těle.
Snímek, který byl v roce 1977 nominován na Zlatou palmu a na kterém režisér Theodoros Angelopoulos spolupracoval se svým dvorním kameramanem Arvanitisem, disponuje stejnou estetikou, symbolismem a smyslem pro jemný humor jako režisérova mladší díla. (Dikaiarchos)

(více)

Recenze (4)

bart_ 

všechny recenze uživatele

Velmi sugestivní paralelní portrét společenské atmosféry za časů i po časech řecké občanské války, který lze taky brát jako reminiscenci o osobních a poválečných křivdách. Předem podotýkám, že stěžejním ustanovením je fakt, že mistr Angelopoulos zde protentokrát asertivně vyžaduje diváckou pozornost - pokud tedy vaše očko zelenavé zabloudí tam kam nemá, budete se okamžitě ztrácet (u mě se tak párkrát, asi čtyřikrát, stalo, a než jsem se stačil zrychtovat, karma neměla špetku slitování) - poněvadž Theo zde libovolně skáče z jedné časové linky a příběhové fabule do druhé, aniž by to byť namátkou naznačil - dezorientaci a podobný frky nijak neakceptuje - jenže to okrem padá na úkor notné znalosti řeckých dějin, což nejde jaksi ruku v ruce s diváckou benevolencí, která je absolutně minimální - což určitě není žádná negace.... Než o narativně lineární příběh jde v podstatě o roztříštěnou mozaiku osudů několika lidí, která v synoptické rešerši tvoří komplexní portrét poválečného rozpoložení života - a poněvadž Theo děj koncipoval jako komorní divadelní mystifikaci, nijak neopomíjí bezstarostnost a slavnostní grácii silvestrovské noci, což je jakási periferní stafáž děje. Nekonvenční forma jako vždy absolutně dominuje nad obsahem - takže konzumní jarini si užijou minimum prózy a maximum symboliky, synekdoch, metafor, ale i poetických anekdot - jednozáběrová scéna z chodby apartmánu sboru pohraniční stráže či scénka s imaginárními míčovými hrami mající až komický vyznění budiž exemplárním důkazem.... Ano, uznávám - mám averzi k politicky orientovaným filmům, a nejsem vzhledem k jejich problematice žádnej fachman - ale tahle formalistická epopej má fakticky něco do sebe - má totiž autentickou výpovědní hodnotu jako málokterý žánrový souputník. Závěr geniální - děj totiž končí přesně tak, jak začal, a pomyslný cyklický kruh osudu se tak bravurně uzavře.... VERDIKT: 8,5 balkánských hraničářů z 10 ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Viem, ze jestvuju filmy, u ktorych si nesmiem odskocit ani na WC, lebo uz mi ujde kopa veci. Tu je jeden z nich, Houdiniho komentar od veci ako vzdy : 70 % ()

Galerie (7)

Reklama

Reklama