Aleluja

Kdyby Kalvárie a Vinyan měly dítě, vypadalo by asi jako Alleluia. Fabrice Du Welz ve svém posledním filmu stvrzuje svoji pozici ojedinělého, ale stále poněkud nespravedilivě přehlíženého tvůrce, který se suverénně pohybuje mezi hororovým žánrem, černou komedií a uměleckým filmem. Těžko přesně říct, proč se jeho filmy většinou ocitají "jen" ve vedlejších sekcích velkých festivalů (Týden kritiky nebo Quinzane de realisateurs), ale svojí suverenitou a nápaditostí strkají do kapsy většinu snímků z hlavních soutěží. Alleluia brilantně přejímá poetiku Dogmatu 95 se všemi jeho kontradikcemi a servíruje strhující příběh jednoho zvráceného vztahu, ve kterém mužský princip neustále soupeří s tím ženským. Tím film navazuje na předchozí Vinyan, který tematizoval nezvladatelnou sílu mateřského pudu, zatímco Alleluia se zabývá destruktivním potenciálem ženského milostného vzplanutí. Du Welz své postavy (mimochodem skvěle zahrané Lolou Dueňas a Laurentem Lucasem) stylizuje do fanatických veličin, které svojí přítomností a výrazem zcela ovládají plátno. Tomu tady ještě dopomáhají právě dogmatické stylistické prvky jako ruční kamera, zrnitý (snad dokonce 16mm) film a převaha vypjatých detailů. Alleluia zároveň není suchou artovkou s genderovým podtextem, ale nesmírně zábavným snímkem, který do jisté míry čerpá ze splatterových konvencí a trierovských sebeuvědomělých hříček, jež navíc zručnou manipulací vzbuzují u diváků velmi silné emoce. Výhledově jeden z filmů roku. (24.05.2014)

Těžký film, který rozhodně slabším povahám nějak extra nedooručuju. Výlet do temného nitra dvou lidských duší, jejichž cesty se (bohužel) protly v tu nesprávnou chvíli. Vášnivé, milostné vzplanutí, měnící se posléze v pravdilo, že není nic horšího, než zhrzená žena, což tady platí několikanásobně, s drtivým dopadem pro všechny ostatní kolem. Až jsem se při sledování začal divit, že téhle bizární dvojici nějak začínám držet palce. Ale to mě po skončení hned přešlo, takže budu asi normální. Jen se mi možná líbí nenormální filmy, což je snad v pohodě.Tenhle je opravdu zajímavý, ale s nějakým oduševnělým rozborem počkám až po nějakém dalším kousku tohoto režiséra. Tohle byla moje premiéra, která rozhodně dopadla víc, než dobře. Řekl bych skoro na výbornou. (07.05.2015)

Krajina lidské mysli, to jsou opevněné hrady a palisády, které mají chránit to, co člověk považuje za sebe sama, a tedy svůj nesporný majetek. Při konfliktu pak záleží jen na tom, jak dlouho je kdo schopen kráčet přes mrtvoly či se stát jednou z nich. V nedobytné věži své perverzní touhy uchovává Gloria svého milence Michela, kterého ovládla tím, že posunula jeho perverzi o stupeň  výš, a tím prokázala svoji nadřazenost. (11.11.2022)

Welz se nejspíš nikdy nestane mým oblíbeným režisérem, vždy naláká na "exploitation" a nakonec divák dostane psychologickou drámu, naštěstí při Aleluji jsem nemusel mít páratka na očích a mraženou zeleninu položenou na koulích abych téměř nezaspal jako při Calvarii, ale nadšený rozhodně nejsem. Pár lechtivých erotických momentů a jedna syrová brutální scéna v závěru, jinak vlastně téměř bez atmosféry, bez tempa a inteligence jsem ve filmu také příliš neshledal. 55% (29.03.2015)

Solídna psycho dráma s nepríliš príjemnými hlavnými predstaviteľmi, čo ale bolo zrejme zámerom, keďže inšpiráciou tu bol príbeh vražedného dua „Lonely Hearts Killers“. Každopádne je to (miestami) vcelku pôsobivé, natočené v príjemnom vizuále sedemdesiatkového eurohororu a oceňujem aj to, že si film ustrážil vhodnú minutáž, čo býva pri podobných počinoch častým úletom. No akosi som mal z toho pocit déja vu; že si Fabrice Du Welz tak trochu precvičuje Triera. Nieže by mu to nesedelo, no mám radšej jeho predošlú tvorbu.. ani nie preto, že bola hororovejšia, ale preto, že mi pripadala viac „jeho“. Ale aj tak dobre a predovšetkým lepšie než najnovšia Du Welzova komerčná sračka "Colt 45". (28.03.2015)