Volání netvora: Příběh života

Dobrodružná fantasy? Ani náhodou! Jedná se o vcelku smutné drama, které se, navzdory názvu a prvnímu dojmu, potýká s realitou života a lidských pocitů. Byť se může zdát, že se zde divák dočká nějaké nadpřirozené podívané, ve skutečnosti ho čeká dost realistický snímek, ve kterém ony fantasy prvky slouží pouze jako taková pomocná šablona pro hlavního dětskýho protagonistu, který zde byl btw vynikající. Někomu to může připomínat del Torův Faunův labyrint, přičemž by vlastně nebyl daleko od pravdy. Kdyby se film někdy tolik netáhl a ještě víc by přitlačil s emocemi na pilu (stupeň patosu je zde totiž naštěstí malý), jednalo by se o skvělou podívanou. Pokud nemáte rádi fantasy, za prvé si mě smažte z přátel a za druhé tomu určitě šanci dejte, nedávejte na první pohled. Slabší 4* (17.07.2017)

Na mix fantasy a rodinného dramatu snad až příliš těžké, depresivní a smutné. Děti pod patnáct let bych na to vůbec nebral - většina by se nudila, (citlivější) zbytek by z toho mohl mít náběh na menší trauma... Navíc to minimálně od poloviny zdánlivě směřuje k nějaké velké pointě ála Shyamalan, která by celému předchozímu ději dala hlubší smysl. Něco jako "pointa" sice skutečně dorazí, ale žádné šokující překvapení se určitě nekoná. A očekávanému citovému vydírání se film v závěru také bohužel nevyhne. Del Toro byl na konci Faunova labyrintu také tvrdý, ale přitom opravdu dojemný a navíc měl divák pocit, že je ten finiš svým (lehce zvrhlým) způsobem vlastně krásný a asi nejlepší možný... 60 % (03.04.2017)

Pocitovo som sa zmietal. Keď už som čakal slzopudnú drámu, zrazu som sa ocitol pri sledovaní fantasy rozprávky, ktorá...opäť skĺzla do vôd rodinnej katastrofy. Nechápte ma zle, ale akosi sa mi táto symbióza týchto dvoch uhlov pohľadu protirečí. Zistili to diváci, zistili to kritici, ale nezistili to ľudia, ktorí sa filmom nechali uniesť ( prečo ? ). (23.08.2017)

Temný, nepříliš veselý ale zároveň skvěle natočený a výborně odvyprávěný pohádkový příběh o chlapci, jenž se musel vypořádat s nelichotivou situací ve svém mladém životě. Juan Antonio Bayona natočil dospělejší a temnější variantu k pohádkovým příběhům, která vás dojme možná i více, než přehnaně pozitivní a idealizované příběhy. [80%] (05.04.2017)

Jémináčku, máme tu další ufňukaný, sebelítostivý a rádoby slzopudný výron z dílny pana Bayony, jehož filmové produkty mají neomylně klesající hodnotu a kvalitu. Opět megaporce uslintaného pathosu, opět zfilmovaná fantazie nějakého útlocitného človíčka, kterého v dětství spolužáci šikanovali a on si to s nimi v dospělosti chlapácky vyřizuje prostřednictvím svých pohádkových knih/scénářů/filmů, ve kterých to hlavní hrdina, outsider a otloukánek, nakonec všem pořádně nandá díky svému vhledu, zvláštním schopnostem a nadpřirozeným kamarádům. Kde (a kolikrát) už jsem jenom takovouhle sračku viděl...? A aby to celé bylo ještě dojímavější a slzopudnější, přihodíme k tomu jako leitmotiv smrtelně nemocnou maminku. Takže: Umírající milovaná matka, lhostejný otec, zlá babička, zlí spolužáci, nadpřirozený kamarád a útěky do svého vnitřního světa - zkrátka koncentrované klišé a sladkobolný eintopf jak se patří. Dva body za tuze hezké animované sekvence a za vizuál vůbec, zbytek ovšem stereotypní, sterilní, prvoplánově dojímavá (a tedy nedojímavá) nuda. (17.02.2017)