Koyaanisqatsi
Koyaanisqatsi: Life Out of Balance
Koyaanisqatsi
Obsahy(1)
Skupina vysokých nehybných postav obrácených k postavě ještě vyšší, nesoucí na hlavě korunu. Jeskynní malby z Horseshoe Canyonu v Utahu jsou prvním i posledním tónem skladby, která diváka provede světem tak, jak ho vidí Godfrey Reggio. Majestátní věkovitost stalních útesů, zdánlivá nehybnost pouště i věčná dynamika mořských vln sugerují prapůvodní čistotu života, do níž náhle, po staletích pozvolného, takřka neměřitelného vývoje, vstupuje člověk, měnící svou energií podobu světa i rytmus plynutí času. Přináší technický pokrok, zrychluje, propadá se do anonymity, přivádí na svět úžasné vynálezy i ničivé prostředky nepředstavitelné síly, zamořuje životní prostředí a vede války. Reggio beze slov, jen prostřednictvím fascinujících obrazů a za doprovodu úchvatně minimalistické hudby Philipa Glasse poprvé komentuje vztah přirody a člověka, resp. destruktivní sílu lidského působení na naši planetu. (AČFK)
(více)Recenze (272)
Aj 42 rokov od svojho vzniku má tento dokument veľkú výpovednú hodnotu a text v záverečných titulkoch je aktuálnejší, ako v roku 1982. ()
Ojedinělý dokument, který nám odkrývá pravdu o naší Zemi je to o to horší, že film je starý 25let dnes je na tom planeta jednou tak špatně. Tohle by možná bylo dobré vidět v kině, některé záběry jsou jako dělané pro velké plátno, proto si nechám 1* rezervu. Hodně na mě zapůsobili obyčejní lidé na ulicích a jejich výrazy s opravdovými emocemi to se ve filmu tak často nevidí. Hudba je taky dobrá a nesmírně se hodí protože jako skutečnost je i ona depresivní. ()
Filmový zážitek roku. Při (pro mě) slabších pasážích, jako byly úvodní záběry krajiny, zaskakovala famózní hudba Philipa Glasse, která se trefila do mého vkusu na 150%. Jak začaly zábery výtvorů lidské činnosti byl jsem unešen a když přišlo na řadu ono zrychlení byl jsem doslova ztracen. Pokud člověk nechce přemýšlet nad poselstvím, které chce film říci nemusí, funguje to stoprocentně i bez toho. Stačí jenom poslouchat...a nechat se unášet. 6 * z 5 :) ()
První část nuda (čumět dvě minuty na letadlo mě fakt nenadchlo), druhá část až moc rychlá než abych to vstřebal a poslední část nejlepší. Holt trochu narušim hodnocení, ale co naplat. Baraka se mi líbila mnohem víc. ()
Nepopsatelný zážitek z nádherných snímků, bylo to uklidňující, fascinující a dechberoucí, hudba se mě líbila, jediný záběr bych z filmu vystřihl a to je přibližující se letadlo v parnu, pro mě 90% ()
Koyaaaaanisqatsiiii! Jedním slovem? Monstrózní. Více slovy? Barvité i šedé, dramatické i lenivé, bez jakýchkoliv aspektů moderní filmařiny a přece hrozně filmové, svobodné, alternativní, jiné, zvláštní, nepodléhajíc jakýmkoliv principům, dokonalé. ()
... ... ... ()
V roku 1982 bez výhrad absolútna fascinácia. Keďže však v kinematografii figurujú aj novšie počiny v podobnom duchu, dá sa konštatovať, že sa síce jedná o audiovizuálny ošiaľ, ale na druhej strane absentuje akási "poetizácia" . V porovnaní so Samsarou, alebo Barakou. Koyaanisqatsi zahŕňa zrýchlené a spomalené štylizované zábery z reálneho sveta a do pozadia hrá po čase nesmierne otravná hudba. Tento dokument mal ísť skrátka viac do hĺbky a nie iba poukázať na to, aký je svet dynamický. ()
Kamera: Ron Fricke(ten později natočil podobný snímek - Baraka) tohle je geniální! A inspirativní... skvěle! ()
Skvělá audiovizuální pecka. Už vím, kde vzala Madonna a její spol. inspiraci pro její videoklip "Ray of light". ()
Philip Glass je génius, jakým způsobem z několika málo tónů dokáže udělat absolutně dokonalou hudbu. V kombinaci s nádhernými záběry přírody i lidské činnosti se jedná o neskutečně působivou záležitost. Ta se sice rozjíží pomaleji a u prvních 20 minut jsem trochu bojoval se spánkem, ale ve chvíli, kdy záběry přeskočily z přírody na lidskou civilizaci, jakoby mávnutím kouzelného proutku ospalost ustoupila a audiovizuál mě definitivně pohltil. Nadčasová záležitost, kterou chci vidět ještě mnohokrát. (Blu-ray) ()
Na úvod - musím uznat, že na svou dobu je to mimořádný projekt, který víceméně odstartoval žánr podobných eposů o Matičce Zemi. Je nutno do toho zkrátka jít s tím, že to bude civění na líbivé obrázky, ať už nudnější či zábavnější - a s rizikem, že se s autorem úplně nemusíme střetnout ve stejném rozpoložení či pochopení. Byť technicky to musela být opravdu makačka (dnes si zalítnete dronem se 4k kamerou prakticky kamkoliv), tak mne tento kus poměrně zklamal. Ne, že by snad nebylo zajímavé ho sledovat, ale podepsaly se na něm do určité míry roky (probůh, téměř 40 let). Souhlasím, že jsem docela zhýčkaný mládežník, nicméně... některé věci šly zkrátka udělat lépe. Film o životě, kterému místy ten život chyběl. Nic neříkající záběry, které trvají zbytečně dlouho (minuta až dvě čučet na prakticky nehybné lidi, či letadlo...?). A bohužel i pro mne poměrně dost chabý Glass. Asi mi fakt nesedí a tady mi zážitek vyloženě zkazil. Jeho hudba určitě není pro každého, ale považuju se za poměrně otevřeného posluchače. Tak jako byly fascinující záběry, tak naprosto opačně kakofonicky na mne místy působil hudební doprovod. Depresivně, utahaně. Stále stejně se recyklující a naprosto nikam nevedoucí téma. Po dobré čtvrthodině i docela otravné. Dokážu tedy naprosto pochopit, proč je to pro velké publikum ne úplně stravitelný zážitek. Nicméně pokud chcete podobně výpravné dílo ke kochání se - vřele doporučuji jiné Frickeho projekty. A to konkrétně filmy Baraka a Samsára. Tam není co vytknout. ()
"Koyaanisqatsi" means: "chaotic life"/"crazy life"/"life out of balance"/"a state of life that calls for another way of living" - "Near the day of Purification, there will be cobwebs spun back and forth in the sky." Prednedávnom som napísal, že Samsara je mindfulness na filmovom plátne. Ak som teda hovoril pravdu, tak Koyaanisqatsi je potom niekoľkokrát vyhajpovaný, čistý, rýdzy a umytý mindfulness šmrncnutý štedrou porciou artového transcendentna. Oproti Samsare je skrátka o triedu vyššie a dovolil by som si povedať, že je dokonca jednou z tých najlepších vecí, aké svetová kinematografia za celú dobu svojej existencie vyprodukovala. Audiovizuálne je to poriadny trip a ak zoberieme do úvahy, že sa jedná o takmer 40-ročný artefakt, tak nad technickým spracovaním väčšiny scén zostáva rozum stáť; v prípade, že samozrejme opomenieme hypnózu z geniálnej hudby veľmajstra Philipa Glassa a majstrovskú prácu so strihom a načasovaním. Vyobrazenie našich evolučných syndrómov a záchytných bodov civilizácie je tu taktiež aj po toľkej dobe veľmi aktuálne. A ako bonus chcem spomenúť, že Koyaanisqatsi sa netvári ako nejaká dôležitá a moralizujúca civilizačná odysea. Tento film proste a jednoducho zachytáva Zem takú, aká je a konečný verdikt zostáva iba na divákovi, ktorý si z toho všetkého môže odniesť čo len uzná za vhodné. ()
Tranz, do kterého se v nejdelší střední pasáži zcela určitě dostanete za pomoci harmonie obrazu a vygradované hudby, je úžasný. Nelze odtrhnout oči a zapřemýšlet lze až po shlédnutí celku. Vlak, v němž se postmoderní civilizace řítí, je nemožné zastavit našimi silami, můžeme už jen brzdit a vyhlížet jakousi mírně kloněnou odbočku, protože jinak nám hrozí brutálně reálné vykolejení. Nebo, podle kmene Hopi, obrovská pavučina místo mraků a tuny popela, jež spálí zemi a vysuší oceány. Ekologické tendence se právě na počátku osmdesátek začali masově rozšiřovat a Godfrey Reggio k tomu nepochybně přispěl svým mystickým opusem a počátkem trilogie Qatsi. Jsme na tom dnes, o více než dvacet let později, lépe? ()
Prvý diel tejto veľmi zaujímavej a originálnej trilógie. Dokument o prírode, ľudí okolo nej , resp. jej ničenie a bezduchosť života. Hudba o krásne scenérie(na začiatku filmu) našej planéty sú plusom. Dokument bez slov , je tiež plus za výborný nápad.Jediné , čo mi tam ale vadilo, bola občasná nuda, pri ktorej sa mi zavierali oči .Nezdalo by sa , ale na prvý pohľad obrázky sveta nie sú žiadnou ,,slátaninou,, , ale majú hlavu a pätu a svoju nadväznosť.Za originalitu ďakujem ,ale moje hodnotenie vzhľadom na vysoké hodnotenia 3,5* nepresiahne. ()
Vážení přátelé 4,5* ... Místy trochu moc zdlouhavé, jinak samozřejmě naprosto přelomové dílo s geniální hudbou. ()
In response to Malarkey: Jako poselství pro nadcházející civilizaci či jinou kulturu je tento film naprosto nepoužitelný. Je hluboce zakořeněný ve strukturách západní civilizace. Pro naší kulturou nedotčeného jedince by třeba demolice budov asi nepůsobilo rozdílně (negativněji) od záběrů na meandrující řeku Colorado nebo co to bylo na začátku. Pro mě však nakonec tahle audiovizuální symfonie smysl měla. Ze začátku to tak nevypadalo, ale ty zrychlené záběr fakt působí. Neuróza civilizace. ()
Filmová báseň, experiment, dokument… asi je tomu těžké dát škatulku, ale proč se o to snažit? Koyaanisqatsi je mimořádné dílo, na které musím mít divák náladu. Jde „jen“ o sled jednotlivých obrazů naší společnosti doplněné převážně naléhavou hudbou. Jednotlivé pasáže jsou ovšem vybrány skvěle a jsou geniálně pospojovány do fungujícího celku. Konečné vyznění není zrovna optimistické a dodává tomuto filmu až filozofický rozměr. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se do toho dostal, ale zhruba od poloviny jsem už jen napjatě sledoval každý z obrazů našeho fascinujícího (v dobrém i ve zlém smyslu) světa. Na snímku je vidět lehké zastarání, což odpovídá roku vzniku snímku. Pro někoho to může být místy dlouhé, zvlášť z počátku než se naladí na stejnou vlnu s tvůrci. Drobná výhrada je už pouze ke geografickému omezení, kdy je zobrazována jen Amerika. Přes uvedené výhrady dávám čtyři hvězdy a všem rozhodně doporučuji netradiční filmový zážitek. Sám už se těším na dvě navazující díla Naqoyqatsi a Powaqqatsi, které by se měly posunout jak v čase, tak i v místě. ()
Je škoda, že to spočiatku nebolo tak dynamické ako Naqoyqatsi. Ale aj napriek tomu to bol skvelý dokument sprevádzaný skvelou hudbou Philipa Glassa. ()
Jedinečný umělecký dokument o planetě Zemi, vzácně vyrovnaná symbióza zvuku a obrazu. Minimalistická hudba Philipa Glasse není pouhým doplňkem, ale svébytnou složkou (polovinou) tohoto díla, dlouhé zvukové plochy působí jako tahy štětcem, opakující se rychlejší rytmy zase (spolu s drasticky kmitajícím obrazem) nedávají vydechnout. Volba scenérií je pastvou pro oči - k navození vysokého emočního náboje není třeba jednoduchých romantizujících obrazů, pomalý pohyb kamery doslova vybízí k mačkání spouště - zkrátka fotografie první jakosti. ()