Koyaanisqatsi
Koyaanisqatsi: Life Out of Balance
Koyaanisqatsi
VOD (3)
Obsahy(1)
Skupina vysokých nehybných postav obrácených k postavě ještě vyšší, nesoucí na hlavě korunu. Jeskynní malby z Horseshoe Canyonu v Utahu jsou prvním i posledním tónem skladby, která diváka provede světem tak, jak ho vidí Godfrey Reggio. Majestátní věkovitost stalních útesů, zdánlivá nehybnost pouště i věčná dynamika mořských vln sugerují prapůvodní čistotu života, do níž náhle, po staletích pozvolného, takřka neměřitelného vývoje, vstupuje člověk, měnící svou energií podobu světa i rytmus plynutí času. Přináší technický pokrok, zrychluje, propadá se do anonymity, přivádí na svět úžasné vynálezy i ničivé prostředky nepředstavitelné síly, zamořuje životní prostředí a vede války. Reggio beze slov, jen prostřednictvím fascinujících obrazů a za doprovodu úchvatně minimalistické hudby Philipa Glasse poprvé komentuje vztah přirody a člověka, resp. destruktivní sílu lidského působení na naši planetu. (AČFK)
(více)Recenze (271)
ideálne s brčkom. toto sa dá pozerať x-krát stále dokola. ()
Symfonie filmařské zarputilosti(film vznikal skoro 6let),hudby(Philip Glass) a dokonalého rytmického střihu dala vzniknout jedinečné zprávě o nás a planetě na které žijeme. Jedná se sice o dobu předinternetovou,ale právě ten kontrast,který dává tušit ještě větší změny a proměny lidské společnosti a jejímu vlivu na naší matičku Zemi, je to nejcennější,co tento snímek přináší. Technicky naprosto precizní záležitost točená prostředky,které by dnes stěží kdo použil.Faktor husí kůže - pět hvězd! Zajímavé komntáře : Malarkey, zputnik. ()
No jo, jsme takové automaty, které jsou vytržené z kontextu a ztratily kontakt se svým bytím. ()
To jsem si takhle jednou po půlnoci nalil sklenici vína a řekl si, že se teda podívám na ten film bez scénáře, děje a herců. Dám tak deset minut a pak to vypnu. Ze začátku se mysl pokoušela film analyzovat a tím ho zneškodnit: "hm, zřejmě chce ukázat různé podoby vody - moře, mraky, led..." ale asi po hodině ji ten film vypnul a nechal jenom plynout obrazy do nějaké díry ve mě. Když to skončilo, tak jsem se šel vychcat a byl si přitom vědom geologických procesů ve zdech a otáčení nebeské sféry nade mnou. ()
Asi fakt nerozumím umění, ale za 5 minut mě rozbolela hlava z té hudby a stále se měnících obrazů. Mám být zděšen z toho kam se lidstvo žene? Nebo se ošklíbat nad pokrokem? Nic mi to neříká. ()