Powaqqatsi

Úplne inak zameraný film ako prvý diel Hopi Trilógie. Tam, kde bol predchádzajúci diel plný bezútešnosti a deštrukcie je tento venovaný rôznym kultúram a národom a ich prejavom radosti a každodenných úkonov. Tento diel je omnoho komplexnejší, čo sa týka lokácií, ľudí aj zobrazovaných situácií. Glassová hudba je tentokrát prívetivejšia, radostnejšia a všestranejšia - požičiava si hudobné nástroje a štýly hudby z iných kultúr. Lenže rovnako ako v prípade prvého dielu je tento poetický dokument pre mna jednorázová záležitosť. Mám rád spojenie hudby a obrazu, len tomu chýba akási naliehavosť. Chýba tomu nejaká snaha vypovedať o rôznych národoch, ktoré nám film prezentuje. Pritom sú nám podávané aj s toho nepríjemnejšieho pohľadu. Reggio necháva na divákovi aby vnímal obrázky, ale žiadne indície, ktoré by celok skompletizovali tu nenájdeme. Každý si teda môže film vyložiť po svojom a to je asi vlastne aj zmysel týchto dokumentov. Mne to ale nestačilo. (18.02.2012)

První hodina mě naprosto minula, aby zbytek byl už jen slabým odvarem předchozího/následujícího dílu. Bohužel Glass zaujal nový směr s optimističtější hudbou plnou etnických motivů(?), ale mě tím hudebně zaujal, emočně minul. Nechápu proč Godfrey Reggio sleduje skoro celou první hodinu jenom opálené děti, muže a ženy, jak se hýbou, pracují, myjí a skotačí... Chápu kam směřuje, ale nechápu proč tak zdlouhavě a stále dokola. Od prvních náznaků technologií v podobě reklam jsem cítil naději, ta však rychle pohasla. Powaqqatsi je z celé trilogie nejvíce natahovaný, má toho nejméně, co říct, a příliš často se opakuje. (15.03.2010)

Nenapadlo mě, že bych pojem "zbytečné pokračování" použil zrovna u tak epické a bezesporu úchvatné podívané. Není to ale zdaleka tak vizuálně vypiplané jako první díl a staví to na velmi podobných, ne-li stejných, základech. Zůstává jen geniální Glassova hudba. Nevidět první díl, váhal bych nad tou pátou, ale takhle to musí být vděčné i za tu čtvrtou hvězdu. (05.05.2010)

Další >hudební básně s obrazy< minimalisty Phillipa Glasse a filmového kouzelníka Godfreye Reggia - tentokráte na téma >nezlomný lidský duch< ... Bída ale i krása a síla lidského bytí ve fatálním koloběhu života na planetě Zemi... Druhá část fenomenálního, vpravdě uměleckého počinu, vyjadřujícího sílu myšlenky ve spojení hudby a obrazu beze slov... - - - P.S. Vedle filmu i další skvělý soundtrack jako samostatné album P.G. (31.05.2006)

Powaqqatsi: Čarodějův život. Život, který pohlcuje síly jiných životů. Prý. Reggiův filmový doprovod k netradičnímu etno-Glassovi. Převaha Philipa nad Godfreyem přetrvává, přestože Reggio Glassovy kompozice obohacuje, tentokrát nikoliv zrychleným, nýbrž zpomaleným kontrapunktem divokého etna v zacyklené repetici. Citát, který by mohl navozovat představu o filmu, zobrazující člověka jako pijavici, stojí ale v dojmu z druhého dílu série v jisté kvadratuře. Powaqqatsi, ač uvádí do Babylonu plného kouzelníků a pinožení napříč všemi odvětvími lidské činnosti, nebudí tak mrazivé pocity jako neosobnější, méně figurální Koyaanisqatsi. (01.07.2018)