Moje noc s Maud

Krásný film s jistě hlubokou pascalovskou myšlenkou.(až nato, že pozitivní pravděpodobnost naděje či toho, že existuje jakýsi smysl dějin můžeme také převrátit na "negativní" pravděpodobnost pekla, nesmyslu ap. Stejně jako máme nekonečně mnoho pravděpodobností "nebe" také můžeme čekat nekonečně mnoho pravděpodobností pekla. To už nikdo ze scénáristů jaksi nedomyslel. A je to Pascal- takže můžeme sázet jedině na víru- což je pro mě velice málo. Takže, co mi brání tomu, abych věřil, že mě stvořil třeba kámen ?) (01.08.2018)

Jestli nějaký mezilidský kontakt dokáže člověku nastavit zrcadlo stejně bezprostředně jako rozhovor s nejlepším přítelem, je to noční dialog se ženou, kterou jsme právě poznali a která pro tyto chvíle zosobní všechna moře světa. S každou pronesenou větou sestupujeme hlouběji a hlouběji do oceánských modří, zelení a černí, a když se včas nevynoříme, utoneme navždycky. V poslední chvíli se ode dna odpoutává i ústřední hrdina Rohmerova filmu, dokonale zahraný Jeanem-Louisem Trintignantem, když se odtrhuje od Maudiných rtů, aby se pak ještě jednou pokusil ztratit rozum tváří v tvář (!) její nahotě, která však již nic nepřislibuje. Když druhého dne stráví noc s dívkou, kterou miluje, sestupuje obezřetněji a zároveň se sám snaží proměnit v Maud, tedy nabídnout půvabnému mládí alespoň svou vlastní mělčinu zkušeného dospělého života. Opatrnost, za níž lze zaslechnout již svatební zvony (které jsou v mimořádně zdařile vyjádřeném znění snímku zastoupeny ranními dětskými hlasy), je však i na straně Françoise. Spontaneita předešlého nočního logu tedy u obou zcela ustupuje praktické divadelnosti – a v této režii probíhá i další – již milenecké (či snoubenecké) sdílení (se) obou, ve snímku zastoupené především odhalováním (a zahalováním) minulosti, které osnuje tragikomickou spleť všech dotčených lidských životů, kterou s jemnou ironií (ne)doslovuje epilog. – Málokdy se mi stává, že pociťuji nutnost bezprostředně shlédnout film podruhé. Nanejvýš se vracím k nějakému gestu, které vtělí nejen celý snímek, ale celý život – ale když musím znovu projít prošlapanou cestou, pak vím, že jsem zabloudil. Jako kolikrát, když se smrákalo a když jsem pospíchal do neznámé vesnice na poslední autobus. Jednou mě tam přivedla cesta mrtvým lesem, běžel jsem asi půl hodiny v kuse a čekal a prochládal v té říjnové Rabyni asi deset minut. Dnes jsem cítil v zádech totéž ticho, a tak jsem nedělní ráno strávil – jako to nejhorší z Jean-Louise – s Maud… (12.04.2020)

[FNŘ 2010] Rohmer natočil překvapivě zábavnou sondu do života jednoho konzervativního katolíka. Svou konverzační povahou je film bezpochyby předobrazem filmů Před úsvitem/soumrakem, zároveň ale naprosto nenápadně buduje jakousi "zápletku", která má dokonce ve svém závěru zajímavý zvrat. Veškerý děj přitom vychází pouze z dialogů, což je poměrně husarský kousek. Určeno ale jen pro zapřisáhlé příznivce Nové vlny. Některé scény jsou totiž až příliš natažené. Například již úvodní kázání v kostele... (07.08.2010)

Dialogy F. Fabian s J. L. Trintignantem v podání Erica Rohmera - na ty bych se vydržel dívat hodiny - ani ne tak kvůli jejich obsahu, ale hlavně kvůli jejich vizuálnu - úchvatný zážitek. Maximálnímu hodnocení brání závěr s M. Ch. Barrault, který mne příliš neoslovil. Možná kdyby na místě M. Ch. Barrault byla třeba taková Anouk Aimée, ale to už by asi byl úplně jiný film..:) (14.04.2013)

„Práve neprítomnosť Boha vo viditeľnom vesmíre núti človeka, trápeného nezmyselnosťou vlastnej existencie, aby ho hľadal.“ - Blaise Pascal. • Kresťansky založený inžiniersky protagonista Jean-Louis [Trintignant], zaujímajúci sa o matematiku, síce konkrétne strávil jednu noc s mimoriadne atraktívnou, čiernovlasou fajčiarkou Maud v podaní Françoise Fabianovej, pričom svojimi vnútornými myšlienkami a pocitmi bol úplne niekde inde vzdialený, o čom v podstate obkročmo vypovedal zrovna i tento pomerne dosť artový, čiernobiely titul s obzvlášť dlhou líniou dialógov, a to v samotnej nadväznosti na sakramentsky dlhé [miestami i statické] detailné zábery tvárí hereckých predstaviteľov, čiže by sa dalo vskutku teraz najmä podotknúť aj to, že kinematografický počin, ako celok; určite [za]pôsobil strašne ukecaným dojmom, čo mimochodom skrátka musel menej známy predstaviteľ [francúzskej] novej vlny - Éric Rohmer - stopercentne vedieť, a s ktorým som sa ako nepoľúbený divák stretol vôbec po prvýkrát až kdesi uprostred, čo sa teda celkovo týkalo daného cyklusu v podobe »šiestich morálnych rozprávok«, ktorá vznikla až po štvrtej morálnej rozprávke La Collectionneuse, a tak by ma snáď naprosto automaticky zaujímalo sa dovzdelať v tom prozaickom zmysle, že vlastne, ktoré intelektuálne ladené rozprávky tomu nielenže priamo predchádzali, ale zároveň aj ktoré následne potom nasledovali, keďže som skutočne začal až s III. pokračovaním v titulnom tvare: Ma nuit chez Maud, čo podľa môjho názoru predstavovalo hlavne vhodný začiatok. • Možno samotný cyklista/autor, akosi ani nijako extra zvlášť predsa napokon nebol v «poprednom pelotóne» popri naozaj popredných cyklistoch - typov - Truffauta & Godarda, no i napriek tomu som znovu zvedavý i na ďalšie etapové ["filmové"] preteky,  à la „Tour de France - La Nouvelle Vague.” (31.03.2024)