Hrdina

Poprvé viděno v kině - zážitek doslova uhrančivý. I při druhém zhlédnutí se dostavilo mrazení v zádech. Na druhou stranu se ale také odhalily jednoduché dialogy, jistá prvoplánovost a ideologický podtext. Třetí projekci tedy pravděpodobně omezím pouze na momenty, ve kterých je v hlavní úloze choreografie a která z Yimouova filmu vytváří magicky barevné akvárium, kde kolem sebe tančí dvě Bojovnice... (07.07.2008)

Vizuálně nesmírně krásný film. Barevně vytříbený. Ať se jedná o letící šípy, nebo poletující listí, vždy z toho má člověk krásný pocit. Každá scéna je v jiném hávu, jednou modrém, podruhé červeném, příště třeba zeleném či bílém. Ale vždy to na duši pohladí. Stejně tak bojové scény jsou propracované a efektivní. Dějově je však film slabý a proto po dlouhém zvažování jdu s hodnocením dolů, i když nerad. (10.05.2009)

"A warrior's ultimate act is to lay down his sword." Obdivovatelům pohyblivých obrázků, kteří považují film ve své primární čistotě za výsostně vizuální umění, předkládá "Hrdina" přímo rajskou pastvinu v barvami hýřících poetických výjevech. Ústřední myšlenka historického eposu - Celé podnebesí - v sobě sice ukrývá vzácně povznášející ideu se silným morálním přesahem, příběh samotný je zde ovšem složkou významově až druhořadou - vždyť je také v průběhu filmu opakovaně popřen a zpětně odlišně vyložen. Mohlo by se zdát, že forma bude neřízeně válcovat obsah, ale není tomu tak. Vizuální podoba snímku, jakkoliv omračující a dominantní, nepůsobí přeplácaně a účelově, ale svou prostotou a jednolitou barevnou střídmostí, která určuje charakter každé jednotlivé dějové části, překvapuje výslednou jednoduchostí a stylovou čistotou, v níž je ponechán i dostatečný prostor pro hrdinsky oduševnělé dialogy. "Hrdina" se musí chápat jako filmová báseň o pěti slokách, jež je vedle slov vyprávěna především oživlými malbami, zahalenými hudbou tradičního, mýticky starodávného hávu. Skutečným vojevůdcem a sjednotitelem filmu je režisér Z. Yimou. Není mu zatěžko v zájmu efektu "divákova padající čelist" poručit větru a dešti; on řídí každý záchvěv vlasu vlajícího ve větru či pohyb kostýmů při bojových (baletních) exhibicích; pod jeho upřeným dohledem se v dokonalé synchronizaci šikují statisícové armády, aby hned v následujícím okamžiku své vůdčí postavení na plátně nenásilně, zcela přirozeně, propůjčily jediné kapce vody dopadnuvší na studenou tvář milované ženy. Přese všechny klady by "Hrdina" nebyl úplným dílem, nebýt obydlen skvělými, výrazově silnými postavami. Především Bezejmenný s kamennou tváří Jet Liho, Zlomený meč s vědoucíma očima Tony Leung Chiu Waie a Sněhová vločka s mrazivě krásnými rysy Maggie Cheung, nejpůvabnější ženy, která kdy v přítmí kinosálu uchopila rukojeť meče... (12.08.2011)

Uhrančivý snímek, který spojuje poklidně plynoucí (tempem takřka harmonickou) orientální legendu o vzniku jednotné Číny a strhující vizuální styl ala Matrix. Narozdíl od efektní západní produkce jsou však bojové scény pouze jednou z mnoha složek a boj v příběhu má více rovin. Nejedná se o smrtící balet, v němž hrdina potírá zlo, nýbrž o jakýsi druh duchovního dialogu, v němž jsou zbraně jen prostředkem poznání, že nejmocnější zbraň je žádná zbraň. Zhang podal svůj snímek po výtvarné stránce naprosto strhujícím způsobem, emoce se spíše než v myticky strnulých postavách zračí v barvách a živlech (oheň, voda, vzduch i zem jakoby vyadřovaly pocity za hrdiny). Velmi se mi zamlouvá "jing-jangové " ladění příběhu, kdy zlo i dobro jsou neoddělitelně spjaty ve "Svět" a hrdina není tím, kdo ve jménu dobra porazí zlo, ale tím, kdo pochopí Svět a podstoupí oběť. Hrdina svým celkovým laděním a atmosférou sugeruje orientálně vyrovnaného ducha a precizní hrou se symboly se řadí mezi snímky, které nejsou jen záležitostí rychlého meče, ale i záležitostí myšlenky. Škoda, že ta se po přehnaně přímočarém úvodu příliš uzlí v retrospektivách a verzích minulých dějů, ale její pointa přichází přesně včas a vyznívá právě tak, jak vyznít má... Jasně a nepodbízivě. Byť je tedy Hrdina v některých aspektech velice západním filmem (místy možná trochu porušil dobrou míru), celkovým vyzněním je velice exotický a východní... A rád se k němu za čas zase vrátím. (06.04.2004)

Nedávno jsem si za čékádéčkem odchytil jednoho rákose a ten vůbec nelétal, ať jsem do něj šťouchal klacíkem sebeúporněji! Ba co více, místo hutných filosofických promluv breptal jen to svoje věčné ,,čuláku, čuláku"..... Ještě ke všemu jsem si v půlce hrdinování hodil chrupku, takže tentokráte bez hvězd. (03.10.2013)