Hrdina

Tygrovi a drakovi jsem dal dvě hvězdy. Proč? Myslím, že je to strašně přeceňovaný film. Vlastně spíš děsivá nudná zívačka. Ale tohle se mi, oproti němu, líbilo. Není tu tolik nefyzikálních letů, jako v Tygrovi a navíc tady je aspoň jakýs takýs zajímavý a uvěřitelný příběh. Přestože mi hodně vadily ty záběry, který byly dělaný spíš jen kvůli kráse a pocitu naplnění, než kvůli filmu, zbytek se mi celkem zamlouval. Jediný větší problém s herci jsem měl u žen (a vážně nejsem mizogyn). Asi na to nemám to oko, jako všichni, kteří posledních pár let koukaj jen na asijský bojovky a romanťárny, ale já prostě furt nevěděl, která že to je ta Vločka a která ne. I když je děj vlastně pořád dokolečka o tom samém, je zajímavý srovnání různých vysvětlení téže situace a společně s nedlouhou stopáží jsem si to docela užil. Ale i tak si myslím, že asijský akčňáky jsou nejlepší, když se aspoň na první pohled drží reality (neboli nelétat, a to ani když se zvedá vítr). A nejlepším Hongkongským akčním snímkem všech dob pro mě asi ještě hodně dlouho zůstane Bláznivá mise (celá série). I když tohle se skorem dotáhlo na některý snímky s Jackie Chanem, který mám na druhým místě. Ale jen skoro. Ta čtvrtá hvězdička je pak za jednu z replik: "Utrpení jednotlivce není nic ve srovnání s utrpením všech lidí." a taky za hlavní myšlenku díla, která je v sebeobětování se pro vyšší dobro, protože to už dneska nikoho nezajímá. Málokdo o sobě s hrdostí a nahlas před přáteli prohlásí, že je vlastenec. A to je škoda, protože vlast je to nejlepší, za co můžeme život položit. Za ni a za vyšší dobro. (18.02.2006)

"A warrior's ultimate act is to lay down his sword." Obdivovatelům pohyblivých obrázků, kteří považují film ve své primární čistotě za výsostně vizuální umění, předkládá "Hrdina" přímo rajskou pastvinu v barvami hýřících poetických výjevech. Ústřední myšlenka historického eposu - Celé podnebesí - v sobě sice ukrývá vzácně povznášející ideu se silným morálním přesahem, příběh samotný je zde ovšem složkou významově až druhořadou - vždyť je také v průběhu filmu opakovaně popřen a zpětně odlišně vyložen. Mohlo by se zdát, že forma bude neřízeně válcovat obsah, ale není tomu tak. Vizuální podoba snímku, jakkoliv omračující a dominantní, nepůsobí přeplácaně a účelově, ale svou prostotou a jednolitou barevnou střídmostí, která určuje charakter každé jednotlivé dějové části, překvapuje výslednou jednoduchostí a stylovou čistotou, v níž je ponechán i dostatečný prostor pro hrdinsky oduševnělé dialogy. "Hrdina" se musí chápat jako filmová báseň o pěti slokách, jež je vedle slov vyprávěna především oživlými malbami, zahalenými hudbou tradičního, mýticky starodávného hávu. Skutečným vojevůdcem a sjednotitelem filmu je režisér Z. Yimou. Není mu zatěžko v zájmu efektu "divákova padající čelist" poručit větru a dešti; on řídí každý záchvěv vlasu vlajícího ve větru či pohyb kostýmů při bojových (baletních) exhibicích; pod jeho upřeným dohledem se v dokonalé synchronizaci šikují statisícové armády, aby hned v následujícím okamžiku své vůdčí postavení na plátně nenásilně, zcela přirozeně, propůjčily jediné kapce vody dopadnuvší na studenou tvář milované ženy. Přese všechny klady by "Hrdina" nebyl úplným dílem, nebýt obydlen skvělými, výrazově silnými postavami. Především Bezejmenný s kamennou tváří Jet Liho, Zlomený meč s vědoucíma očima Tony Leung Chiu Waie a Sněhová vločka s mrazivě krásnými rysy Maggie Cheung, nejpůvabnější ženy, která kdy v přítmí kinosálu uchopila rukojeť meče... (12.08.2011)

Filmová báseň! Ano, Yimou Zhang se sice svezl na wuxia vlně "Tygra a draka", jenomže se poučil z jeho chyb a mistrně z něj vypreparoval přesně to, co z něj dělalo výjimečný film. I v "Hrdinovi" tak najdete překrásně zpracované souboje s úžasnou choreografií, ty ale neslouží jen k vnějšímu zabalení nudného a nezajímavého příběhu, ale naopak překrásně lemují jednoduchou, leč silnou dějovou mozaiku, ve které věci nikdy nejsou takové, jak se na první pohled mohou zdát a která se v podání asijské herecké elity (Jet Li, Donnie Yen, Tony Leung, Maggie Cheung, Ziyi Zhang - bože, co si ještě přát víc?) mění v čisté umělecké dílo. A sakra už jen souboj Jet Li vs. Donnie Yen stojí za čtyři hvězdičky! (12.09.2007)

Hrdina není obyčejný film, není to ani úplně klasický bojový film, je to přímo BÁSEŇ, nádherná a okouzlující báseň. U takových filmů se nelze pozastavovat nad fyzikálními zákony, nebo si stěžovat na trochu tenčí scénář, člověk se musí poddat a nechat se očarovat jak orgastickou formou, tak povznášejícím obsahem a věřte mi, jde to snadno. Barevný koncert okvětních lístků, souboje v mysli, tisíce letících šípů, podstata boje s mečem odhalitelná skrze kaligrafii - jak nadpozemsky krásné? Až mi to bere dech. Hrdina je jeden z nejlepších, resp. dost možná úplně nejlepší film o bojovém umění. Poskytuje doslova nezapomenutelný zážitek a to nejen díky své vizuální stránce, která v okolí svého žánru nemá konkurenci... "Proč jsi můj meč neodrazil? Jen tak jsem tě mohl přesvědčit" (jen doufám, že já jsem vás dokázal o kvalitách tohoto uměleckého díla přesvědčit, aniž by bylo nutné mě propíchnout mečem). 10/10 (04.09.2008)

Poprvé viděno v kině - zážitek doslova uhrančivý. I při druhém zhlédnutí se dostavilo mrazení v zádech. Na druhou stranu se ale také odhalily jednoduché dialogy, jistá prvoplánovost a ideologický podtext. Třetí projekci tedy pravděpodobně omezím pouze na momenty, ve kterých je v hlavní úloze choreografie a která z Yimouova filmu vytváří magicky barevné akvárium, kde kolem sebe tančí dvě Bojovnice... (07.07.2008)