Moře stromů

Další milý film ze známého japonského lesíku na úpatí Fudži, ve kterém bych si jednou taky moc moc rád zastanoval (s foťákem a se zpáteční letenkou ovšem). Časy se mění i tady. A tak se na místě, ve kterém se Japonci ještě nedávno mohli v klidu a soukromí věnovat své oblíbené národní kratochvíli, dnes už čím dál častěji motají i všelijací praštění gaidžinové a pomalu ho přeměňují na turistickou atrakci. Inu to je holt globalizace v praxi. Film má dvě dějové roviny - v jedné sledujeme komický čundr dvou ztracenců, kteří bloudí a bojují o holý život na pár hektarech lesa protkaného turistickými stezkami, pár kiláků od silnice. Do téhle taškařice pak občas vstupuje rovina druhá, v podobě melodramatických výjevů z předešlého života našeho gaidžina. Líbilo se mi, jak milouš McConaughey dobře zahrál studenočumákovitého profesorského technokrata a křehulka Watts zase zpruzenou zalkoholizovanou semetriku. A z mysteriózního a duchovně hřejivého rozuzlení mi je ještě teď krásně teplo u srdíčka, božínku. Jinak exteriéry se samozřejmě ani tentokrát nenatáčely v Aokigahaře, ale to je fuk, protože ve filmu přece nejde o nějaký blbý les, nýbrž o důležité poselství. A ono poselství zní: Když se chcete podříznout, řezejte si zápěstí podélně a ne příčně, vy trubky. A rozhodnete-li se pro nějaké fajnové pilule, zblajzněte je všechny naráz a zapijte kořalkou, to je pak na jistotu. (28.12.2016)

Moře stromů je zvláštní, podmanivý a silný film, který ovšem není ani zdaleka pro každého. Každopádně možná trochu nadneseně by bylo tuto podívanou možné charakterizovat i jako téměř až hororové drama z Lesa sebevrahů, trefnější je nicméně určitě označení osudové vztahové drama, odehrávající se sice z valné části ve zmiňovaném japonském lese na úpatí hory Fudži, ale díky mnoha flashbackům se přesune divák i častokrát do Států, kde sleduje co vlastně předcházelo rozhodnutí ústřední postavy vydat se do těchto nejvýchodnějších končin. Otázkou pak zůstává, zdali si tam šel jen vyvětrat hlavu, či to se sebou skutečně ukončit, a i když je tedy nejspíš správně varianta B, tak tvůrci se do toho podle mě sami krapet zašmodrchali, což pak jen potvrdil úplný závěr, respektive pointa, která mi přišla sice překvapivá, zároveň ale i dost zbytečně teatrální a nevěrohodná. Důležité nicméně určitě je, že to má celé docela spád, pravidelné střídání epizod z Japonska a z Ameriky je funkční, oboje, i když každé jinak, působí emočně poměrně přesvědčivě a oboje má i své silné dramatické okamžiky, no a navrch tu pak film nabízí velice výraznou hereckou sestavu, samozřejmě na čele s Matthew McConaugheyem, který opět nezklamal a opět hraje jako ďas. Závěrem tak musím zopakovat, že se jedná o opravdu zvláštní filmový zážitek, zajímavě zpracovaný, disponující silným tématem, velice působivou atmosférou a parádním castingem, tudíž já jsem byl při závěrečných titulcích spokojen a upřímně mi ten film dokonce i uvízl v hlavě, na druhou stranu nicméně pochopím i mnoho diváků s názorem, že se u toho nudili a že je to nejednou přivedlo do rozpaků, jelikož i s těmito pocity jsem chvílemi bojoval. Slabé 3*. (14.11.2022)

Zpočátku to bylo celkem jasné, proč se Arthur uchýlil až kamsi do Japonských lesů, ale postupem času jsem se začala ztrácet ve scénáři. Sice mně flashbacky pomáhaly jak se dalo, atmosféra výborná, ale ten závěr mě osobně vůbec nesednul. Matthew hrál jako obvykle výborně, Naomi také, takže problém bude někde ve mně. Asi si to budu muset pustit ještě jednou. Jejich nalezení stanu bylo už skoro hororové, ale stále se mi to zdá na vyšší hodnocení málo. Můj závěr z celého filmu by vyzněl asi tak, že každý z nás si potřebuje občas vyvětrat hlavu a les je jedna z výborných příležitostí, akorát mně by stačil úplně normální bez těch šílených překážek...........jednoduše cítím rozpaky, co s tím, tak volím zlatou střední. (02.09.2016)

Začína sa to strašne nudne a pri pohľade na hodinky a po zistení, že ma čaká ešte hodina a pol toho istého, mi nebolo všetko jedno. Ale s pribúdajúcimi minútami to bolo čoraz zaujímavejšie (až na obskúrne úmrtie istej postavy). Film roka to síce nie je a tým, že Matthew McConaughey prijal rolu v tak „neviditeľnom“ filme, naďalej „úspešne“ pokračuje v pochovávaní vlastnej kariéry (ktorú tak pracne znovuoživil s True Detective). No páčilo sa mi to, vďaka hudbe i výprave to malo zvláštnu poetiku a atmosféru, Ken Watanabe mi asi ešte nikdy v ničom nebol nesympatický a pozoruhodný je i samotný japonský les, ktorý skutočne existuje, hoci to môže znie šialene. Produkcia: F. Gary Gray. (28.11.2016)

Absolútne mystická atmosféra "lesa samovrahov" Aokigahara. Ale na celom tom mi vadil ten prílišný poetizmus, ktorý sa lesom vliekol rovnako ako ústredná dvojica Arthur & Takumi. Tie retrospektívne záblesky napokon celkom pekne uzavreli celý dejový rámec, no a magická bodka na záver to úplne zavŕšila. Film sa mi v podstate páčil, najmä svojim emocionálnym rozmerom, akurát si myslím, že potenciál lesu Aokigahara sa dal využiť ešte výraznejšie. (22.11.2016)