Papírová města

Přesně tyhle romantický filmy miluju. Setkáváme se zde s Quentinem, který celý život miluje Margo a jedné noci dostane příležitost s ní prožít bláznivou noc. Poté se však záhadná Margo vytratí a je na Quentinovi a jeho přátelích, aby jí našli. Quentin tak podniká 1900km dlouhou cestu za svou láskou. Příběh je opravdu skvělé napsán, skvěle do toho pasovali Quentinovy kamarádi, velice se mi líbila záhadná Margo a samozřejmě skvělý Quentin v podání Nata Wolffa. Konec filmu a vlastně celého příběhu je hodně netradiční, ale o to víc se mi líbil. (30.03.2017)

Fight Club meets The Virgin Suicides. Podobně jako v případě TFiOS jde, v mezích žánru, o vkusnou zábavu se sympatickým obsazením, chvályhodným poselstvím a patrnou snahou dekonstruovat některé konvence filmů pro teenagery. Podobně jako ve TFiOS zde dospívající mluví jako dávno dospělí, tón vyprávění není konzistentní, vypravěčův knižní komentář předžvýkává všechny důležité myšlenky, mnohé scény nadbývají a některá klišé jsou porušena jen za tím účelem, aby mohla být naplněna klišé jiná. Pokud bychom ve srovnávání s předchozí adaptací Greenova románu pokračovali, Papírová města mají díky hudbě a přesnému střihu rozhodně lepší rytmus a svou neobvyklou vyprávěcí strukturou (prolog, tři akty s vlastními překážkami a vyvrcholením, epilog) nás neustále drží v očekávání, co bude dál. Na „záškodnickou“ komedii o pomstě plynule navazuje komedie středoškolská, která vyústí v road-movie, jejíž tečku tvoří kritika stereotypních rolí, které dívkám v teenagerských filmech zpravidla náleží. Ačkoli cca po 40 minutách zmizí z příběhu, Margot de facto zůstává až do konce hlavní a nejzajímavější postavou vyprávění, která zdánlivě určuje směr Quentinovy cesty k objevení sebe samého a představuje klíč k ústřední myšlence (jak naznačuje i filmový plakát nebo obálka prvního amerického vydání knihy). SPOILER. Teprve ve finále vyjde najevo, že celé dobrodružství ve skutečnosti nebylo předem připravenou hrou – tu z něj ve vlastních očích učinil Quentin, zaslepený vlastním konstruktem ideální dívky. Právě sebe-uvědomělé závěrečné upozornění na ambivalentní postavení žen v teenagerských filmech (díky nim se mužští hrdinové mění, ale samy svůj příběh nemají) mi na Papírových městech přijde nejpodnětnější. KONEC SPOILERU. Aby byla metaforická rovina příběhu (důležité nejsou nereálné cíle, za nimiž se ženeme, ale to, co máme) srozumitelnější, vypomáhají si tvůrci midcultovými odkazy na Bílou velrybu. Jinak se ovšem přehnané důležitosti a předstírání hloubky dokázali vyvarovat komediální nadsázkou a odbočkami ke gross-out komedii. Také jejich zapracování do vnímavého příběhu o vystoupení z naší komfortní zóny dělá z Papírových měst osvěžující přírůstek do kategorie filmů pro teenagery. Spadat do cílové divácké skupiny, byl bych nadšen. Takhle jsem "jen" příjemně překvapen. 70% (23.07.2015)

Predlohu som nečítal a po filme už ani nemám chuť. Príbeh taký o ničom - mladíček sa šialene zaľúbi do dievčinky, ktorá evidentne nevie čo so sebou, a ktorá nechce žiť podľa zaužívaných konvencií. Jediné čo na dejovej linke trochu zaujalo bol záver. Aj keď doposiaľ mi akosi uniklo, čo dievka chcela v tom pajzli akože robiť. Z jedného pajzla do druhého, to si teda pomohla. Jej zmýšľanie je úplne iracionálne a hlúpe, čo poznačilo aj celý film. Slabší priemer. 55/100 (15.06.2020)

Jéé, to bylo roztomilý! Velký sorry za rádoby anglikanismy v tomhle komentáři. Dvě scény jsou naprosto luxusní cinematography záležitost, a myslím, že ve mně zůstanou hodně dlouho, minimálně teda aspoň jedna. Cast je skvělej (Nat a Cara byli rozhodně dobrá volba, zajímalo by mě, jak by vypadala Emma Blackery, ale Cara v úvodní sekvenci táhne dobře; Halston je luxusní volbička), soundtrack má koule, a samozřejmě nejvíc těší fakt, že takovejhle happyend potěší nejednoho milce evropskýho filmu. Hurá. Knížka měla ještě surovější ending, ve kterým vlastně nic nedopadlo dobře až na poslední slib, kterej ve filmu chybí. Ale film tak má trochu silnější pointu, si myslím, ačkoliv shocking value menší, spíš žádnou. Jinak ale těší obdobná výstavba jako v knize - tři části, každá trochu jiná, z nichž nejzábavnější je bezesporu ta první ninja-část, nejvíc vypointovanou ta závěrečná s road tripem a myšlenkou o tom, že představa je přestava, ale wrong cannot be right a že ideál není vždycky správnej. A že uvědomění si sebe sama a svých cílů a odpovědnosti vůči sobě i ostatním může bejt pro náctiletýho kluka před vejškou mnohem větší terno než honba za (možná) idealizovanou láskou. Kdybych byl stejně starej jako Q, volím stejně, kdybych měl znalosti kluka o deset let staršího, mrdám na to a zůstanu s ní, protože něco na tom fejku a pejpr townech fakticky je. But God, I wished I had this kind of adventure when I was eighteen nineteen. (03.02.2016)

Vůbec nic jsem neočekal, ale o to bylo moje překvapení a to hlavně na konci příjemnější. Vkusná, netuctová pohodovka se sympatickými herci a pro mě trošku neočekávaným koncem. A byl jsem za něj moc rád, stejně jako za song od Bona Ivera, který mě úplně rozrhřál. Kdyby mi bylo. ... náct, asi bych topkoval, nebo lepil plakáty na stěnu, takhle asi zůstane jen u jedné, nenápadné vzpomínky, že i v tomhle žánru, čas od času najde se film, který potěší i starého pardála Dwejna. Stejně jako Paper Towns. (06.11.2015)