Mzda strachu

Francouzi byli v 50. letech opravdu machři. Film trvá dvě a půl hodiny, přesto nestihne nudit. První hodinka je sice slabší, jenže to, co přijde pak, vyrazí dech. Čtyři muži na nebezpečné silnici, vezou nebezpečný náklad (nitroglycerin), který může každou chvíli vybouchnout, stačí nepatrný náraz. Veškeré napětí vychází z toho, co se může stát. Žádné násilí (jediná krátká bitka), žádné čistě záporné postavy, největší překážku si hrdinové vezou s sebou. Postavy nejsou ani černé, ani bílé, jejich charaktery se v průběhu děje mění. Co se týče herců, mladýho Yvese Montanda jsem málem nepoznal, Charles Vanel, kterýho jsem vůbec neznal (jako většinu herců tady), mě hrozně překvapil, ostatní taky dobrý. (13.12.2010)

Clouzutova Mzda strachu byla jedním z mála případů, kdy i já, se svou zálibou ve filmových návratech do dávných zákoutí minulého století, jsem se poměrně bál podívat se na "starý" film. Mohl za to novší Friedkinův remake, po jehož zhlédnutí jsem si moc nedokázal představit, že něco tak akčně strhujícího mohl někdo natočit již pouhých 8 let po válce. Bál jsem se nicméně zbytečně. Cesta přes rozpadající se most uprostřed bouřky ani minimalisticky zachycena příprava výbuchu se tedy nekonala, ale pominu-li dva nebo tři Friedkinovy specifické kultovní scény, původní verze Mzdy strachu pak u mne vyhrává na celé čáře. Bavila mne nepřetržitě od samotného začátku (zatímco Friedkin mne tenkrát spočátku nějakou dobu dost nudil), s vývojem dramatické situace nabírala pomalu neskutečněj "drajv", kdy mi chvílemi rovněž tuhla krev v žilách a závěr v tomto případě též považuju za lepší. Je zajímavé, že Montandovi jsem od počátku fandil a témeř se nemohl dočkat, kdy se mu konečně podaří vyrazit od volantu senilního Vanela (nic proti němu jako hercovi :)), a neuvědomil si ani na chvíli, k jaké tragedii může akční povaha hlavního hrdiny plného odvahy a života (v protikladu k zbabělému, ale přeci jen možná vhodně opatrnému postaršímu muži) dospět. O to větší překvapení v závěru, který lze vnímat jako parodox, ale pokojně z jiného úhle pohledu i jako notný důsledek nerozvážného charakteru... Za mne výborná dobrodružná "chlapácká" jízda, která navíc ve správných chvílích nepostrádala ani notnou dávku psychologie. 95% (28.05.2020)

Drsný, špinavý a zpocený film. Někomu by se mohlo zdát, že půlhodinový úvod věnovaný představování postav a následující půlhodina, po níž se konečně první náklaďák vydá na cestu, budou děj zdržovat. Ale vůbec ne, ke Mzdě strachu prostě patří. O to víc totiž později vynikne zběsilá a nervydrásající túra džunglí a horami, při níž se z odvážlivců stávají zbabělci, nervy hrají, každý otřes může být osudný a strach se rovná opatrnosti, což se někdy vážně vyplácí. Postava Yvese Montanda rozhodně nepatří k největším sympaťákům filmového plátna, ale stejně mu fandíte. Takový druh filmu to je. Ze všech těch nezapomenutelných scén bych vyzdvihl hlavně jezero surové nafty. (09.07.2016)

Je to sice dobře natočené, atmosféra a napětí při jízdě s nitrákem je tu také, jenže Salaire de la peur trpí jedním z nejhorších chování postav, k nimž jsem si žádný vztah ani nemohl vytvořit a tudíž mi bylo jedno jak to dopadne s jejich osudem. Duševní sebezničení v této oportunistické korporaci, jenž bylo motivem snímku, scénář neumocňuje na síle, jak bylo v plánu ze strany tvůrců, tudíž nemají právo žádat o schovívavost ze strany diváka. Takže zklamání a snímek založený právě na tom si tím podráží nohy. [5,5/10] (CICC, Filmsonor, Fono, Vera) (Čb. /// Produkce: Charles Borderie, Henri-Georges Clouzot, Louis Wipf /// Scénář: Henri-Georges Clouzot, Jérôme Géronimi podle románu Georgese Arnauda /// Kamera: Armand Thirard /// Hudba: Georges Auric /// MFF v Berlíně: Henri-Georges Clouzot (Velká cena festivalu), Charles Vanel (Zvláštní uznání)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (11.03.2010)

Je pravda, že první polovina filmu obsahuje poněkud nudnější pasáž, kdy se toho moc zajímavého neděje. Tvůrci ale chtěli divákovi nabídnout, aby se vcítil do kůže tamních obyvatel, kteří žijí v opravdu nuzných podmínkách, dobrodruhů, kteří zde uvízli z nejrůznějších důvodů, práce skoro žádná, peníze docházejí, špína a hlad. Do toho se postupně seznamujeme s hlavními aktéry (čtveří zoufalých zachránců) z nichž každý je tak rozdílný, přesto spolu jdou do smrtícího kšeftu. Jakmile se vyjede s nitroglycerinem na korbě, započíná jízda hrůzy, kde každá chyba, každý otřes znamená téměř jistou smrt. Čeká na ně několik překážek, u některých proběhne změna charakteru a ve finále nás čeká i nemilosrdný závěr. Já nemám rád happyendy, takže za to dávám bodík navíc. Režisérova žena byla celkem pěkná, alespoň menší zpestření v té špinavé díře a svou postavu Lindy zahrála dobře. Lehce nadprůměrná záležitost, kterou určitě stojí za to vidět. Jen ten Dejdarův dabing barmana se mi tam moc nehodil a úsměvné bylo i praní prádla u vody, kdy běloch řekne černošce opice (to by dneska už neprošlo). 70% (22.02.2022)