Schmitke

Mysteriózní film s ponurou atmosférou. Lehce úsměvný pohled na donekonečna se opakující denní rituály stárnoucího inženýra, který již léta nedělá nic. Jeho noční můra, odehrávající se v jakémsi opuštěném lese se postupem času zhmotňuje. Příběh se stane smyčkou, vše opakující jak ve spirále spatří sebe samotného,nachází sám sebe. Peter Kurth je obrovsky charizmatický a úsporný a i jeho zásluhou se z této miniatury - hříčky stal velmi solidní film. Vyzdvihnout musím i zvukovo-hudební složku filmu. (07.01.2017)

Na otázku, o čem to jako bylo, bych sice nedokázal tak úplně odpovědět, ale u Schmitkeho asi není děj až tak důležitý, protože tady jde hlavně a především o formu. Vedle místy až hypnotické atmosféry krušnohorských lesů mě bavila i srážka dua německých údržbářů s českou postsocialistickou vesnicí. Hospoda U Bobra byla jedním slovem boží, stejně jako tamní osazenstvo či Peter Kurth v hlavní roli. Nemám rád divné filmy o ničem, ale tohle se mi líbilo. 75% (29.01.2016)

Není to komedie, byť se s mrazením v týle a třetím okem pomrkávajícím do jiné dimenze budete i hojně usmívat. Není to mysteriózní a není to drama, jako by si film důrazem na civilnost, všednost a zapadlost prostředí té mírně magické zápletky z podobných žánrů dělal legraci, přitom nijak nezlehčuje důležitost toho, čím si hlavní hrdina prochází. Na několika rovinách (ironizací art-eko, art-natur, spirit-art a podobných vzdělávacích filmových balíčků, reálně magickou kamerou, zachycováním člověka v jeho malosti a zároveň i v přirozeném a všudypřítomném přesahu, kdykoli se někdo začne soustředit a vnímat fluidum svého okolí, jeho prodyšnost, plnou tajemných bran, ad.) to silně rezonuje s posledními mistrovskými filmy Kelly Reichardt, ale je to naprosto samostatné, originální a vzácně sepjaté dílo, u něhož navíc nesehrála žádnou roli výše rozpočtu. *** Výborně navozená atmosféra, obrazem, vývojem situací, který promyšleně balancuje mezi lehkým a tíživým, i celou nesmírně originálně propracovanou zvukovou stránkou (a nemám na mysli jen specielní, uměle vytvořené ozvučení větrné elektrárny a dalších ventilátorů, ale i původní zkomponovanou a orchestrem nahranou filmovou hudbu, a celkovou vrstevnatou kompozici soundtracku, která je ústrojnou součástí děje, zvuky jsou tu oživlé a nesou sdělení), není samoúčelná, film má vtahující dějovou linku, po níž vás povláčí zasmyčkovanou bludištní realitou stavů lucidního snění a halucinující unavené či zabloudilé, avšak hledající mysli, v takových zákrutách realistického, všedního rámce příběhu a u tak zdánlivě obyčejné postavy, kde bychom se toho nadáli nejméně. Závěr je pak příjemně ironickým vyústěním příběhu o duševní cestě k uvolnění: nikoli inženýrova dcera, která se vláčí po indických klášterech a učebnicově nasává energii z kamenů, ale on sám v medvědí ušance nakonec nachází (nebo prostě přijímá) svobodu - ať už k tomu došel v hloubi lesů, či v hloubi sebe sama, ať už bdící, nebo snící. Tak či tak tu cestu vykonal sám, vlastním pohnutím mysli, tak či onak sám sebe vnitřně osvobodil. A kdo ví, možná to začalo tím dceřiným onyxem v dlaních. A nebo mediální zprávou o Medvědím muži - zajímavá představa, podpořená zasmyčkovaností postavy v časoprostorových bludištích příběhu, je, že tím Medvědím mužem byl nakonec Schmitke sám. Že to celé začalo voláním divočiny vlastního podvědomí. V tomhle jednoduchém čtení příběhu jako cesty člověka k duševnímu uvolnění, kdy se mysl podvědomě obklopuje symboly, signály a vidinami, které se zhmotňují v nápovědách, aby kruhem pochopila, co v sobě dávno ví (aby se Schmitke hledající potkal se Schmitkem uvolněným), lze vidět svěží, originální paralelu s hlavní linií všech Lynchových děl. *** Bonus: Doporučuji počkat si po konci titulků na vtipnou tečku za příběhem - zprávu v hlasové schránce jednoho z mobilů. Není to nezbytně důležité, ale leckomu to jasněji dourčí mezeru ponechanou v hlavním vyprávění, zdánlivé nedořečení. (24.03.2015)

50% - Z filmu jsem trochu rozpačitý. Je pravda, že má výbornou atmosféru a ještě lepší zvuk. Ten je opravdu libový a „hraje s sebou“. To klepání, šumění a ostatní zvuky lesa, to vrzání špatného schodu, chrastění ventilátorů a pak samozřejmě nádherně odporný zvuk vrzající vrtule staré větrné elektrárny. To vše se mi líbilo, dalo by se říci, že mě to uchvátilo. Podobně jako záběry na lesy, ve kterých se válí mlha. Stejně tak se mi líbila určitá bizarnost místní společnosti. Ačkoliv tady už se dostávám k té druhé stránce mince a tou je vlastní příběh. Celou dobu jsem čekal, co se z toho nakonec vyklube a jak autor příběh „rozetne“, takže skutečná „pointa“ ve stylu otevřeného konce mě poněkud zklamala. Nejde o to, že by ve filmu mělo být všechno nakonec polopaticky vysvětleno (jako třeba v Líbánkách), ale podle mě by mělo být v základních kategoriích příběhu jasno. A to nebylo. Já sám jsem identifikoval tři různé možnosti, jak příběh vlastně skončil. A myslím, že těch nedotažeností tam bylo dost. Třeba ta linie se Schmitkeho dcerou, která byla sice vtipná, ale tak nějak zbytečná, s výjimkou čepice, která ale hrála roli míň významnou, než jsem původně očekával. A i ta zmiňovaná místní bizarní společnost byla spíše panoptikální, než že by nějak hlouběji zasáhla do příběhu. Takže na prvotinu slibné, ale víc jak na tři hvězdičky to nevidím. (14.08.2015)

Hezky divný film s mezinárodním obsazením, který ale především snese mezinárodní kritiku. Nefunkční větrná elektrárna působí jako pilíř drsné invaze městské technologie do přírody vedle stálých obyvatel horských vísek, kteří mají dnes k přírodě nejblíže. Skvěle zachycenou atmosférou se pak pokouší prostoupit výborný představitel hlavní role - tragikomický Schmitke (nefunkční člověk starající se o nefunkční stroj v nefunkčním světě). (28.01.2016)