Schmitke

Na Schmitkeho jsem se těšil hned po traileru. Les, Sudety, les, troška tajemna, les, neokoukaní herci, les, mlha, les a zajímavý námět... a les - to vše mám rád. První hodinu jsem taky spokojeně chrochtal, nevěřil vlastním očím, smál jsem se a kochal. (I když... klišé dcery posedlé jádrovým mýdlem bylo trochu zbytečné, na druhou stranu chápu, proč tam ta postava byla, Schmitkeho bylo třeba vyobrazit jako navýsost racionálního člověka.) V první hodině nicméně scénář příjemně teče, jako Gambrinus do hrdla chřastavského štamgasta. (Opět... až na moment, kdy scénář potřebuje Schmitkeho poslat dál do lesa - objeví se banda motorkářů ex machina a hrdinovi poradí. No... dobře, no.) Upřímně, po 60 minutách jsem marně pátral v paměti, kdy naposledy jsem viděl tak dobrý český film. Jenže, achich ouvej, pak si to začalo hrát na Lynče a film zabloudil sám v sobě, jako houbař v ranní mlze. Závěrečná pointa je poměrně laciná, i když musím ocenit odvahu, s jakou ji tvůrci nechali až po závěrečných titulcích. To se hned tak nevidí a těžko říct, jestli to je k něčemu dobré - kdybych si tady v komentářích před filmem nepřečetl, že mám dokoukat titulky do konce, dost možná by minula i mě. K čemu to, když většina diváků si odnese pocit bubliny, která nepraskla, ale prostě se vypařila? Mno. Nicméně. Film má skvělou atmosféru, herce v hlavní úloze, kameru, zvuk (wow) a odehrává se v pro mě zajímavém a atraktivním prostředí. To na 4 hvězdy stačí vrchovatě. (07.03.2016)

Příjemné překvapení. Zvláštní krása Sudet se sychravými mlhami a pivními výpary. K tomu bizarní humor (ve scéně, kdy se slečna v hospodě ptá Schmitkeh,o který přijel opravit nefunkční rezavou větrnou elektrárnu vlastní konstrukce, jestli je milionář jsem vyprskl smíchy). Příběh je originální, spojuje více žánrů. Nenápadně je vykreslován nejen národní charakter. (01.12.2017)

Pro mě nejnadějnější mladej českej režisér za posledních x-let a jak řekl Kamil Fila - jedinej náš film, kterej vypadá světově. Svérázná kombinace Kaurismakiho, Twin Peaks a Divokých včel, u které jsme se asi třetinu stopáže nahlas smáli (jako jediní). Zenoví šusťákoví mistři sdílející společné tajemství života (geolog!), příběh o nalezení sebe sama, rezavá vrtule vydávající zvuky jako jelen v říji atd. Při odchodu z kina jedna holka prohlásila "já jsem to absolutně nepochopila", takže si asi nevšimla vodítka v jednom z posledních záběru - makovotvarohového koláčku ve tvaru jinjang, do kterého si Schmitke spokojeně kousl. Perličky z titulků - "Barbora Kačena", a jedna z postav tam byla jako "ahoj man" (týpek v hospodě, který řekl vždy akorát ahoj). Jinak doporučuju zůstat až do úplného konce titulků, protože tam se objeví ještě jeden vtípek se vzkazem na záznamníku. Byli jsme poprvé na dopolední projekci v Aeru a asi to oblíbím. Akorát chudáci důchodci z tohoto filmu museli být trochu dezorientovaní, jeden si hned po skončení koupil pivo, sedl si do rohu a zamyšleně koukal do prázdna :-) (29.01.2019)

Jedno velké mysteriózní wtf, které je ale v mnoha aspektech příjemným zjevením naší současné kinematografie (to bude tou německou koprodukcí). Můj pocit ze Schmitkeho se dá přirovnat k pocitům běžného diváka sledujícího běžný film od Lynche: "Nepochopil jsem to, ale bylo to super." Slušně fungující atmosféra, dobří herci a především mimořádně nadprůměrná práce se zvukem a hudbou. 7/10 (06.10.2015)

Na otázku, o čem to jako bylo, bych sice nedokázal tak úplně odpovědět, ale u Schmitkeho asi není děj až tak důležitý, protože tady jde hlavně a především o formu. Vedle místy až hypnotické atmosféry krušnohorských lesů mě bavila i srážka dua německých údržbářů s českou postsocialistickou vesnicí. Hospoda U Bobra byla jedním slovem boží, stejně jako tamní osazenstvo či Peter Kurth v hlavní roli. Nemám rád divné filmy o ničem, ale tohle se mi líbilo. 75% (29.01.2016)