Příběh Marie

Družka mi říkala, že prý všechny filmy nemusí být jenom o emzácích, zombiích, mutantech, šílených androidech, sadistických kanibalech nebo třeba křížencích žraloků a chobotnic. To jsem nevěděl, tak jsme si tedy pustili na zkoušku tenhle. No a moc se mi to líbilo. Pamatuju, že když jsem se už coby dítě doslechl o hluchoslepých, ta představa mi způsobila takovou malou dětskou existenciální depku. Ale dostal jsem se z toho (snad bez následků) a tenhle film je navíc spíš takový sluníčkový a hřejivý, než depresivní. No a pro šťouraly - ve skutečnosti to všechno bylo přeci jenom malinko jinak. (14.01.2024)

Pustit se do příběhu s hluchoněmou, a navíc ještě slepou, je opravdový kumšt a chce to určité osobní přesvědčení. Když se navíc tento námět povede zrealizovat do reálného filmu, tak si to zaslouží absolutní uznání a respekt. Příběh Marie se v tomto duchu absolutně povedl. Nádherný příběh plný lidskosti a životních úskalí, který dokazuje, že i ty největší životní těžkosti je možné přijmout a žít s nimi. (21.02.2020)

Těžký úkol si uložila na svá bedra řádová sestra Marguerite. Naučit hlucho - slepou dívku základním lidským vlastnostem, komunikaci, slušnému chování a vůbec věcem, aby její neradostný život dával aspoň trochu smysl. První měsíce jsou zoufalé. Mladá žena je intelektem na úrovni zvířete, je vzpurná, mlátí kolem sebe a kope. Po osmi měsících se zdá, že se to zlomilo k dobrému, vše ale komplikuje Margueritina nemoc. Tolik lásky, citu a lidství se jen tak nevidí. Přiznávám, že se mi to z počátku kvůli neustále vřeštící a mlátící Marii nelíbilo. Pak mě to ale chytlo a už nepustilo. Kdo má rád jen akční filmy, krimitrilery nebo horory, nechť se tomu vyhne. Kdo však umí " přešaltrovat" z těchto " pokleslých" žánrů k náročnějšímu dramatu, tak jako já, bude odměněn neobvyklým a silným příběhem. Nemohu hodnotit jinak, než za 5*. (17.08.2016)

Film akcentuje rozvíjení vztahu mezi hlavními protagonistkami, a to od plachosti a nedůvěřivosti k hluboké oddanosti. K nim velmi sympatickým způsobem přistupují i další sestry, zvláště pak jedna neslyšící řeholnice, která poskytuje Marguerite rady na základě vlastních poznatků z původní rodiny. Vzhledem k charakteru postižení toho Marie zrovna moc nenamluví, což však vůbec nenudí. Příběh je vyprávěn se zaujetím a neobsahuje prázdné pasáže a i těžké okamžiky života přibližuje příjemně civilním způsobem s prostou hloubkou lidského bytí. (20.12.2014)

Silný příběh, dobře zpracovaný. U mne byl vážným kandidátem na 5*, ale po velkém očekávání, jsem jím tak trochu zklamaná. Něco totiž tvůrci vůbec nezvládli: Tohle že bylo klášterní prostředí v závěru 19. století? Směšné! Mně to připomínalo spíš nějakou současnou charitativní organizaci, která nemá s katolickou církví nic společného! Že by se inspirovali v dnešních liberalismem prolezlých klášterech? - - - Více o skutečné Marii Heurtinové a o vzniku filmu zde: http://www.invarena.cz/?p=19051 Podle mého názoru film s podobnou tématikou http://www.csfd.cz/film/7199-divotvurkyne/prehled/ z roku 1962 vychází ze srovnání o dost lépe! (27.02.2016)