Il sorpasso
Sviatočná vychádzka
The Easy Life
Režie:
Dino RisiKamera:
Alfio ContiniHudba:
Riz OrtolaniHrají:
Vittorio Gassman, Jean-Louis Trintignant, Catherine Spaak, Annette Vadim, Claudio Gora, Linda Sini, Nando Angelini, Edda Ferronao, Jacques Stany (více)Obsahy(2)
Bláznivá a zdánlivě bezcílná jízda přes Římskou riviéru svede dohromady bezstarostného řidiče se zastydlým studentem práv a jejich životy navždy změní směr. V polovině srpna se koná svátek Ferragosto, přičemž většina Italů slaví tak, že zavře krám a vyrazí na venkov nebo k moři. A právě v takový rozpálený den křižuje Bruno (Vittorio Gassman) liduprázdným Římem a shání telefon. Narazí na zakřiknutého vysokoškoláka Roberta (Jean-Louis Trintignant), který celé léto sedí nad právnickými skripty, a vytáhne ho ven na skleničku aperitivu. Z krátké zajížďky se ovšem rychle stává neřízený dvoudenní výlet po Římské riviéře až do Toskánska, plný šíleného předjíždění v úzkých zatáčkách, rozhlížení se po krásných ženách a všemožných eskapád při každém vystoupení z Brunova kabrioletu Lancia Aurelia Spider. Přes počáteční nesympatie a následné okouzlení velkohubým a bezstarostným řidičem si ovšem Robert stále více uvědomuje tragičnost svého nového přítele a skrze něj i své vlastní bezútěšné vyhlídky... Režisér snímku Dino Risi se proslavil jako tvůrce italských komedií s ostnem společenské kritiky. Ve svém ranějším díle dává Risi do kontrastu dva povahově rozdílné hrdiny a přes jejich upjatost či dětinskost však ani jednomu nestraní. V jistém smyslu představuje setkání Bruna a Roberta střet generací, fanfarónské lehkomyslnosti 50. let, kdy se poválečná generace mohla poprvé zhluboka nadechnout, a nastupující generace 60. let, vychovávaná uprostřed tržního kapitalismu a v honbě za kariérou. Svá nejslavnější díla natočil Risi právě s italským komikem Vittorio Gassmanem, který se stal jednoznačnou tváří režisérových tragikomických postav. Sváteční vyjížďku (1962) uvádí Česká televize v nově zrestaurované verzi a s původním barrandovským dabingem, stejným s jakým byl film před více než padesáti lety promítán v československých kinech. (Česká televize)
(více)Recenze (57)
Vynikající klasický dobový dabing! Jinak jako závan starých dobrých časů plný kouření neuvěřitelného množství cigaret kdekoliv a kdykoliv, jízda ve sporťáku bez pásů, plácání holek po prdeli, impulsivních rozhodnutí a užívání života není mnoho lepších filmů. Herecká hlavní dvojice je výjimečně odlišná a chvílemi mě štvali oba dva, ale zároveň se výborně doplňovali. Navíc je ve filmu záplava naprosto nádherných ženských, to prostě jen čumíte. Taky bych chtěl jet do Říma. ()
... si vyhodila z kopýtka. Zemi ladnou tryskem bere. Doslova. Doprava, doleva, spolu rovně. Pod kapotou přede motor neposeda. Rozpálí mapy cest, roztaví značky měst. "Bellisimo uomo." Bohémská, vitální nátura. Říman "Amore." Bourák Bruno. Když sešlápne plyn, roztančí kola. Roztočí silniční "mejdlo." La dolce vita, jehož nakažlivě nevázaný, zářivě odvázaný, perlivý, burácivý úsměv zůstává už jen v zrcátku zpětném. ()
Konfrontace dvou přístupů k životu. 1) Lehce ponudnělý velmi italský snímek má pro mě přitažlivost zejména kvůli dobovým reáliím, které ukazuje._____ 2) Didaktický konec pak celou tu poněkud umělou atmosféru volnosti a nespoutanosti usměrňuje a relativizuje._____ 3) Líbily se mi i parádní radostné písničky. Zkuste třeba tuhle: Guarda come dondolo / guarda come dondolo con il twist / con le gambe ad angolo / con le gambe ad angolo ballo il twist / Sarà perché io dondolo / saranno gli occhi tuoi che brillano / ma vedo mille mille mille lucciole / venirmi incontro insieme, insieme a te /. ()
I po bezmála padesáti letech a poškrábanou kopii, stále svěží a vtipná záležitost nekorektní politicky i jinak. Dabing Václava Vosky na zážitku z černobílého snímku přidává i nostalgii. Jako bych seděl s babičkou u filmu pro pamětníky. Ale jsem v kině, v kině Ponrepo. Co víc? Nečekaně příjemná road-movie s koncem ostrým jako rezavá břitva. ► 90%. Tak jedem za Němkama. A fofrem! ()
Ak niekto dokázal natočiť komédiu s prímesou tragiky bol to určite Dino Risi. Jeho road movie s živelným Brunom a nesmelým Robertom je akousi hranicou medzi zlatou érou talianskej komédie a nastupujúcou tragikomédiou, ktorá vydržala takmer dve desaťročia. Film má v podstate jednoduchú líniu, je poskladaný z mini príbehov, doležitá je však myšlienka, ktorá udrie diváka po záverečnej scéne. Vysoko vyzdvihujem oboch hlavných protagonistov, sú typologicky perfektne vybraní a nezostali svojej hereckej povesti nič dlžní. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (12)
- V roce 2016 prošel film velmi pečlivým 4K digitálním restaurováním. (sator)
- První scény, které byly natočeny, byly právě ty, které film otevírají: natáčení probíhalo ve skutečnosti v polovině srpna, a protože Dino Risi ještě neměl vybraného herce pro postavu Roberta Marianiho (Jean-Louis Trintignant), použil dvojníka, a to jak v okamžiku, kdy se mladík objeví u okna, tak v úvodní části cesty, kdy projíždí Piazza di Spagna, Piazza del Popolo a Svatopetrské náměstí: záběry jsou vždy v dlouhém záběru a když auto projíždí před kamerou, postava si zakrývá obličej. (classic)
- Ve skutečnosti ten, kdo se objeví ve scéně u okna, není Jean-Louis Trintignant (Roberto), ale dublér vybraný s vlastnostmi mladého muže, kterého si Dino Risi představoval, natočený v pološeru a v dlouhém záběru. Navíc skutečná budova použitá pro Robertův dům se nachází v jiné římské čtvrti, takže dialog mezi oběma postavami je montáží scén natočených v různých časech a na různých místech s různými interprety. To lze pochopit z několika detailů: když se Bruno (Vittorio Gassman) podívá nahoru, zdá se, že osoba má brýle a okno je velké, trojdílné, z nichž pouze jedno je zavřené; když je v záběru Trintignant, okno je viditelně menší a také jiného typu; dále za kašnou – která je teoreticky před oknem – je spousta krajiny, ale ve scéně, v níž Roberto vidí domovníka na balkoně souseda, je balkon naproti témuž oknu. (classic)
Reklama