Mallory

Sledujeme osud Mallory až v druhej fáze života, tej lepšej a hlavne čistej. Nie je to žiadny med lízať, bývanie v starom vraku a neuveriteľné opakovanie vlastných starých chýb jej bráni sa posúvať ďalej. Tiež neviem, či jej pomôže akurát mastička proti depresii z čarodejníckeho obchodu. Vlastná snaha je to, čo sa počíta, a pomohla dokonca až po ten slastný pocit držať v ruke svoje prvé kľúče od bytu. Nie je to žiadna zásluha úradov, ktoré urobili maximálne to, čo museli, a už vôbec nie zásluha starostu s príznačným menom Zoufalík. Koniec je optimistický, keď všetko vyzerá tak, že Mallory sa možno cez štúdium má šancu dostať z prostredia smradľavých barov a nájde sa v prostredí bezdomovcov z opačnej strany, ked napríklad rozdáva pre nich polievku alebo sa stará o ich zdravie. Helena Třeštíkova s ďalším dokumentom z okraja spoločnosti nesklamala. Na konci chýbalo už len stretnutie s Bartoškom, ktorý je tu v pozícii neviditeľného anjela milosrdenstva. –––– A ještě bych podotknul, bude vánoční losování bytů. Je to trošku jiná forma poskytování bytů, která opravdu spočívá ve štěstí. –––– A když maminka třeba bude stará a bude chudá, nebude mít penízky, tak já ji půjčím a koupím jí Ferrari. (14.12.2016)

Třeštíková má buď velký štěstí anebo šestej smysl na to, že si vždycky pro svuj časosběrnej dokument vybere osobu, jejíž život se během časosběru ubírá neobyčejnym směrem. Mallory je tentokrát vlastně pozitivní postava. Dost jsem obdivoval, že i přes feťácký období, život (téměř) na ulici nebo neustálý řešení různejch problémů neztrácela naději na lepší život, pracovala (popř. aktivně hledala práci) a nakonec studovala za pomocí stipendia VŠ. Tragikomický bylo běhání po úřadech, kdy se v podstatě člověk dověděl, že pokud neni neplatič, nezaměstnanej apod., nemá na nic nárok. Hodně zajímavá osoba, která nemá v hlavě vzduchoprázdno, je dobrosrdečná (na což několikrát doplatila hlavně ze strany svejch partnerů) a nevzdává se. Napjatě jsem čekal, jak její cesta v závěru časosběru skončí a fakt jsem jí přál happy end, na kterej aspoň z části došlo. (20.03.2019)

Po mnoho let stejná metoda, vždy jiný protagonista. Třeštíková už v tomto tvaru nemá mimo výběru hlavní postavy, čím překvapit. Výběr a následná spolupráce se tedy jeví jako mimořádně důležitá. Režisérka měla až na pár výjimek šťastnou ruku a to i v případě Mallory, u které je na rozdíl Katky, Reného, případně Marcely vidět pozitivnější vývoj. I zde je ale cítit častá stagnace, frustrace a především nepoučitelnost z předešlých chyb, které samozřejmě protagonista nemusí vnímat tak zřetelně jako divák. (10.03.2016)

dulezita prace. ta mallory ma dar slova a hezky popisuje sve pocity. popis pocitu narkomana byl hodne vybornej. ta zenska vubec neni / nebyla blba a byla i sarkasticky vtipna. . uvidim po besede, po filmu... .....................................................................Dobrý večer, moc se omlouvám, že ruším a doufám, že jsem alespoň trefila tu správnou adresu... Dnes jsme byli se školou na filmu Mallory a mě i další spolužáky film a celkově Miroslava Neradová jako osobnost hluboce poznamenala a chováme k ní větší respekt než k celému učitelskému sboru dohromady. Bohužel jsme po představení již nemohli déle zůstat, ale velice bychom chtěli Mallory vyjádřit úctu, ocenit její odvahu, sílu a postoj, jaký má k životu. Rozhodli jsme se, že bychom jí napsali, ale ne email, nýbrž dopis, jako ona psala Jiřímu Bartoškovi. Bohužel však již 2h brouzdám po internetu a nenašla jsem jediný kontakt, ani tu emailovou adresu, s kterou bychom se popřípadě spokojili... Což samozřejmě chápu a také moc dobře vím, jak moc je tohle intimní informace, která by se neměla nikomu sdělovat, ale i tak si troufám vás, kdyby to jen trochu šlo, poprosit o nějaký kontakt na Mallory... Udělalo by nám to obrovskou radost a byla by pro nás čest Mallory napsat :) Předem vám moc děkuji a přeji příjemný zbytek večera. Šárka Knížková, V6.A, Gymnázium Dr. Randy (28.01.2016)

Po nevýrazném Soukromém vesmíru opět zajímavá časosběrná studie, která je navíc unikátní v Třeštíkové filmografii netypickým pozitivním vyústěním. Automaticky se nabízí srovnání s Katkou, ale tyto dvě postavy mají společného jen to, že vědí, jak chutná heroin, jinak mají jejich životní funkce dost rozdílný definiční obor a ještě rozdílnější obor hodnot... Zatímco u Katky se bavíme víceméně o konstantě, Mallory rýsuje (když si odmyslíme nějaké ty lokální extrémy na začátku) zajímavou rostoucí křivku... (Bez ohledu na tu drastickou sedmiletou černou díru, která v konečném zúčtování nemá pro diváka podstatný význam). Kromě trampot jednoho života, jenž je zavrtán v sociální vrstvě protkané alkoholem, špinavými bary, automaty a sexuální upoceností podivných týpků, Třeštíková hezky nastavuje zrcátko také byrokratickému chlívku, v němž úřednická zviřátka soutěží spíše v délkách svých dovolených než v empatii a obětavosti... Jestli bude nějaké pokračování, bylo by pro mě dostatečně škodolibým zadostiučiněním, kdyby Mallory (-!- mikroskopický spoiler -!-) po dostudování našla místo na sociálce a nahradila některého z těch nekompetentních úředníků. :-) Ve výsledku to (naštěstí) není taková ždímárna divákových emocí, není to experimentování s metodou, kterou Třeštíková používá jen jako osvědčený nástroj, ale přesvědčivý dokument jednoho života s minimem stylizací (narozdíl od Katky). __ Jo a Jiří Bartoška je jako tvarůžek... Než ho okusíte, máte vůči němu iracionální předsudky, podivné strachy a projíždí vámi odpor k domnělé chuťové aroganci. Ale pak... Pak zjistíte, že vůbec nesmrdí a chutná božsky... (17.07.2015)