Temnota

No vy mně teda dáváte, drahoušové! Šel jsem si sem hodit jednu pecku za několik málo ucházejících bubu akcí a najisto jsem počítal s tím, že i ta jedna pecka filmu spíš pomůže než naopak. Ty vole a on tady v klidu má 62%... Na ČSFD projekce se kvůli honícím impotentům za chvilku nedostane ani golfista, z nepostradatelný kolonky ála CIA "Oblíbení" na mě svítí čtyřmístný číslo, a nesmyslný slátaniny, ve kterejch nic nesouvisí s ničím, jsou skoro červený. Já si snad ten čupráckej Fejs nakonec založím, páč tady mě to pomaličku přestává bavit. (14.05.2013)

Rodinka se nastěhuje do baráku, se kterým není něco v pořádku. Synek vidí mrtvé děti, fotříkovi začíná hrabat... prostě klasika nejklasikovatější a do toho nějací ti japan-shock-like bubáci se zrychlenými pohyby a siluety přecházející rychle před kamerou (bože, to nesnáším). Zkrátka nic nového pod sluncem, ale má to atmosféru (dobré svícení a interiéry), fajn casting a vytasí se to i s nějakým tím zvratem a nápady. Tenhle Balagueró mi výjimečně sednul. (29.12.2012)

Rodiče, starší dcera a mladší syn se nastěhují do tajemného domu stojícího na samotě. Jeho půdorys až nápadně připomíná svatyně či okultní chrámy, to ale tíží jen dceru Reginu. Ještě že má rodina hodného a chápavého dědečka, jelikož otec po letech dostává zase prapodivné záchvaty a nějak se mu to v hlavě motá. Vše ale bylo naplánováno a stačí už jen vyčkat na zatmění slunce. Tak trochu se mi vybavilo Osvícení společně s Argentovou trilogií o Matkách. Kdysi se mi líbilo mnohem více, hodnocení ale ponechám, jelikož šťastný konec si zkrátka čtvrtou hvězdu zaslouží. (11.02.2023)

Jeden z nejlepších hororů, které jsem měl to štěstí v poslední době zhlédnout. Některé motivy jsou sice vypůjčené z jiného veledíla žánru-Argentova Inferna (trojice postav, tajemný dům, postavený jako místo průniku "temnoty" na zem), ale není to vůbec na škodu. Skvělá, v pravém slova smyslu TEMNÁ, atmosféra, spousta vizuálních vychytávek (postava z obrázku, zjevící se architektovi v podzemce, trhaný pohyb zavražděných dětí po chodbě, démon, lezoucí nikým nepozorován po stropě), snad jen šestice dětí, ukrývajících se v tmavé místnosti, byla trošku...mno...směšná. Fatálnost, s níž film směřuje a nakonec se bolestivě (pro všechny zúčastněné) propracuje k naprosté antitezi happyendu, je podobně dokonalá, jako u nejlepších kousků Lucia Fulciho. (11.04.2006)

Podobně jako u Los Sin Nombres se to Balagueróvi po nadějném začátku rozpadlo pod rukama. Pocity strachu jsou zde navozovovány zcela profláklými způsoby, které jsou někdy téměř k smíchu (viz kreslící chlapec, chromý stařec, který kdysi... atd.). Spousta dějových zvratů je bohužel bez problému předvídatelná. A i když se člověk v průběhu sledování bojí, s blížícím se závěrem ten strach opadává. Prostě proto, že už je člověku jedno, jak to dopadne. Suma sumárum, dobrá zápletka, mnoho klišé a samoúčelností, špatně napsané, rutinně zrežírované a dobře zahrané. (13.09.2009)