Režie:
Hirokazu Kore'edaScénář:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Mikija TakimotoHudba:
Jóko KannoHrají:
Haruka Ajase, Masami Nagasawa, Kaho, Suzu Hirose, Džun Fubuki, Kirin Kiki, Šinobu Ótake, Lily Franky, Šin'iči Cucumi, Rjó Kase, Óširó Maeda, Rjóhei Suzuki (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Rodinné (melo)drama, které na čechovovském půdorysu domu, zahrady a čtyř sester skládá poctu magii všednosti. Tři sestry žijí společně ve velkém domě ve městě Kamakura. Když jejich otec, který od rodiny odešel před patnácti lety, zemře, cestují na venkov na pohřeb, kde poznají svou plachou nevlastní sestru. Jejich návrh, aby odjela žít společně s nimi, dospívající Suzu s nadšením přijímá. Začíná tak období sladkých i nahořklých dobrodružství... (Film Europe)
(více)Videa (8)
Recenze (76)
Asijské filmy jsou často buď o naprosté lidské brutalitě, anebo naopak o úctě a kráse lidskosti. Oba tyhle extrémy jsou podle mě dost jinde v porovnání s běžnou evropskou a americkou produkcí. Naše malá sestra je přesný prototyp druhé varianty. Drama o běžných lidských situacích, o příležitostech jak být lepším člověkem, film o bohatství, jakým může rodina být. 8/10 ()
Níže jsem četl názor, že tohle je malý film s velkým srdcem, což je dle mého názoru popis, který k japonskému snímku sedí dokonale. Není to velkolepé, je to spíše intimní, ale není to nic, co by se vás snažilo citově vydírat, je to skromné a prostě to ukazuje, jak se mohou vyvíjet lidské vztahy, ať už na základě samotných setkání, anebo v souvislosti se smrtí blízkých. ()
Ako to u Japoncov býva zvykom. Je to citlivé, esteticky nádherné, no tak mdlé, že ma to bohužiaľ nudilo. Nudia ma snímky v ktorých sú zachytávané zlomky bežných životov kde život iba "bežne" plynie. To si môžem dať na hlavu GoPro kameru a následne si pozrieť. Samozrejme nepotrebujem aby navôkol vybuhovali mrakodrapy, no aspoň niečo trška spirituálne tam mohlo byť. Ale pre fanúšika takýchto cinefilných rodinných filmov môžem odporúčať. Vzťah medz tromy vlastnými sestramy a jednou nevlastnou bol zachytený krásne. f ()
Příjemný poetický filmeček. Přesně takové japonské filmy mám rád a o to víc jsem radši, že Naše malá sestra není výjimkou. Ačkoli je snímek hlavně lyrický, i tak má dobře vymyšlené postavy a vztahy mezi nimi, což je pro mě velké plus a dává to filmu další, větší přidanou hodnotu, navíc díky tomu ten film nevypadá jak z nějakého hodně mírumilovného paralelního světa (čehož jsem se zpočátku docela bál), ale jak z reálného života . Má to hezkou kameru, dobře vybranou hudbu, dobré hlavní herečky a sice mi to místy připadalo vleklé, ale to je způsobené tím, že Kore'edova poetika každodennosti mě až tolik neokouzlila. Ale rozhodně se na to hezky kouká a to příjemné vyznění v člověku zůstane a možná i zvedne náladu. Rozhodně to není "neskutečná prázdnota", jak zde píše uživatel J*A*S*M, který asi nechápe poetiku každodennosti. Ale kritizovat ho za to nechci, ne každému to sedne. Mě ale jo, i když Chuť čaje mám pořád radši. Btw, teď koukám, že je to podle komiksu, tak o to víc jsem radši, že je to hrané a že to není anime. Pak by to podle mě moc nefungovalo. 4* ()
Téměř by se dalo říct, že Koreeda jde opět ve vlastních stopách a zcela tradičně a neinvenčně točí o opuštěných dětech. Není to ale tak docela pravda a to hned z několika důvodů. Pokud budeme chvíli předstírat, že Koreeda je solitér a jeho tvůrčí přístup lze brát za žánr sui generis nelze si nevšimnout, že už v námětu výrazně svůj vlastní rukopis pozměňuje. Tou nejvýraznější změnou je nejspíš zaostření na ženy. Ženského pohlaví nejsou jen hlavní čtyři hrdinky, ale též všechny samostatně jednající postavy. Role muže je výrazně oslabena a pokud se nemýlím, tak pro děj nejdůležitější mužská postava udělala jedinou věc. Zemřela. Další obrat je v samotných opuštěných dětech. Mylně si totiž můžeme myslet, že jediným opuštěným dítětem je tu Suzu. Faktem však je, že stejně opuštěnými dětmi jsou i její tři starší sestry, z nichž minimálně jedna již byla donucena zaujmout mateřskou roli. Koreeda tak má tentokrát možnost zkoumat vztahy rovnou čtyř geneticky propojených „dětí“, jejichž charakter byl formován jinak – každá byla vystavena vlivu rodičů trochu odlišným způsobem a po různě dlouhou dobu. A do třetice všeho dobrého se Koreeda rozhodl, že tentokrát nemá smysl ani předstírat nějakou dramatickou dějovou linku, ale bude jen z blízka sledovat – jak se na bývalého dokumentaristu sluší a patří – interakce mezi postavami. Deník z přímořského městečka tak není snímkem klasického ražení. Je obyčejný jak jen život může být. Stačí si všimnout co je tu spouštěčem emocí, často třeba jen chutné jídlo. Nejedná se tak o pohodovou a veselou podívanou v obtížných podmínkách jako třeba předchozí režisérův snímek Kiseki a zároveň ani tak nezkoumá vyrovnávání se s těžkou životní situací jako Sošite čiči ni naru. Jde o snímek natolik osobitý, že jeho přijmutí nemusí být pro každého samozřejmostí. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (1)
- Domácí likér, který si setry vyráběly z japonských meruňek, obsahuje 10-15% alkoholu a jmenuje se Umešu. (ing.man)
Reklama