Love

Na tento kúsok, od môjho druhého najobľúbenejšieho novodobého režiséra hneď po Tarantinovi, Gaspara Noéo, som sa veľmi dlho tešil. Keď konečne zavítal aj u nás v kinách, snažil som sa nájsť nejaké dievča, ktoré by bolo ochotné na to, so mnou ísť, iba tak z princípu aby som ju vystrašil. Bohužiaľ sa mi to nepodarilo, tak som sa na to vykašľal, a spravil som dobre. Nie, že by sa mi to nepáčilo, ale bolo to až tak na silu samoúčelné, že obsahovo som tam tohoto môjho vizuálneho génia nespoznával. Nechýbala tomu hravá kontrastná farebnosť, úžasná štylizácia kamery, originálne zábery ktoré majú jasný rukopis, no príbehovo, ani z tej stránky poetickej to bohvie čo nebolo. Ako som spomínal, išlo o silne kontroverzné scénky, ktoré boli iba samoúčelne vulgárne, áno uznávam názory typu: "Noé zachytil iba číru živočíšnosť intímneho vzťahu", čo uznávam, ale bolo tam toho toľko, že to stratilo nejakú pocitovú váhu, všetko cezo mňa prechádzalo chladno. Tak iba v skratke: snímka retrospektívne zachytáva mladý pár ktorí si chce spestriť svoj sexuálny život o jedného člena. Vedľa nich sa zhodou náhod prisťahuje pôvabná blondínka a nepotrvá dlho aby sa k ich hrám pripojila. Hlavná postava muža sa však z krásnou blondínkou začne stretávať nie len v trojici, ale aj osamote a čo čert nechcel, otehotnie. Hlavný hrdina je však charakter na pravom mieste a tak pred svojou láskou uprednostní život dieťatka. Vo výsledku sa mi to páčilo, nedotklo sa ma to psychicky tak, ako ostatné Noého filmy, aj keď záverečný plač vo vani bol dosť silný, ale malo to niečo do seba, hoci som čakal viac. (01.07.2016)

Love Gaspara Noého nie je žiadna kontroverzia. Sexuálne scény zobrazuje ako súčasť vzťahov so všetkým, čo k nim patrí a je v nich dôležité. Ale taktiež nie je žiadnou filmovou udalosťou. Pretože na rozdiel od Života Adéle, ktorá stojí na podobných princípoch, nevie Love vykresliť autentické ľudské okamihy. Noé je vizuálny filmár, zvykne rozprávať obrazom a postavy pozorovať z diaľky, v kontexte zasadenia do farieb a nálady prostredia. Nie je ale na pytvanie sa v ich pocitoch zblízka. A Love tým v mojich očiach trpí. Musí si pomáhať zatmievačkovým strihaním v rozhovoroch dvoch ľudí, ktoré to nepotrebujú (ale vypadá to cool a zvýražnuje to Noého filmársku kreativitu, žejo). Milostné "porno" scény sprevádza fantasticky zvolená hudba, ktorá z nich ale kradne věskerú autenticitu a živočíšnosť. A chronologicky narušená mozaika udalostí znemožňuje plynulú analýzu vývoja vzťahu, o ktorom to celé má byť. Na tri hviezdy u mňa film vytiahlo posledné dejstvo, zamerané iba na jedného z protagonistov a jeho schýzu. Noé sa tu po dvoch hodinách konečne dostáva k jeho milovanej filozofii. K prepojeniu existenciálnych motívov príbehu (láská, dieťa, smrť, samota a prázdno). Ako celok ale film vyznieva čoby vyprázdnená pseudoartová póza. Emocionálnym a artovo príťažlivým kúskom mohol byť v poňatí Xaviera Dolana. (16.09.2015)

Hoc som si to spočiatku nemyslel, tak "Love" by som dal do kategórie absolútne nesympatických a nepríjemných filmov, ktoré človek chce zo seba zmyť. Čo môžem pochváliť je soundtrack. Vynikajúca hudba, ktorá skvele vytvára atmosféru v jednotlivých scénkach. Osobne je to asi jediná ozaj vysoká kvalita. Soundtrack by som si okamžite zakúpil a pustil v aute. Funguje. Vizuálna stránka filmu. Tá je tiež celkom dobrá. Je tu skvelá hra zo svetlami a niektoré scénky vyzerajú vďaka tomu veľmi eroticky a súčasne aj sexy. A človeka to nenudí. Minimálne v prvej polke filmu. Druhá polka je trošku iná story, nakoľko odtiaľ sa láska vytráca a nastupuje už iba sex. A nič viac. A bez toho, aby som klamal, plynie z toho absolútna nepríjemnosť, ktorá ma tak veľmi iritovala. Ku koncu už som vlastne ani nedával pozor. Lebo už sme odišli od tých zaujímavých momentiek a film sa stal veľmi špinavým, drsným a nahnevaným a všetko to akosi začalo zo mňa opadávať. V tom tkvie ten najväčší problém. A hoci to je trošku spôsob, akým chce Gaspar Noé tento film podať, na mňa to nepôsobilo najlepšie. Aspoň minimálne som to od filmu neočakával a nechcel. Takže možno preto je môj rating nakoniec aj tak nízky. V tomto filme zaznie jedna myšlienka, ktorá to všetko vystihuje. "I am a dick. And what does a dick? It f..s. That is how I fu...d everything up." Je to trefné. Na mňa moc nepríjemné na film, ktorý sa volá "Love." Keby to ostalo v podobnom tóne ako prvá polka, tak by som to bral. No ako celok je to pre mňa hnus. Hodnotenie: D+ (03.06.2017)

Pornografie slovem, nikoli obrazem. Podobně umělecké kompozice rozmanitě propletených těl jako u Noého v hardcore pornu neuvidíte. Těla jsou přitom snímána převážně v celcích (nikoli fragmentarizovaně), v nichž je nápaditě a přitom poměrně decentně pracováno s barvou, hrou světla a stínů i hloubkou prostoru (ačkoli 3D efekt si uvědomíte spíše díky výstřiku do kamery). Ovšem tuctovým příběhem a strojenými větami, které hrdina s tváří mladého Dennise Hoppera (ovšem bez jeho charismatu a živočišnosti) pronáší, nemá Love k pornoprodukci daleko. Neochota vést jasnou dělicí čáru mezi láskou a sexem není moc efektivní, pokud jinou než tělesnou podobu lásky příliš neberete v potaz. Podstatná část vztahu Murphyho a Elektry je rekapitulována prostřednictvím strkání jistých objektů do jistých otvorů, na což je sice zásluhou hezkých těl mladých herců pěkný pohled, ale uniká mi, co jiného než vzrušení si z toho má divák odnést (ale rád si to nechám vysvětlit od toho, kdo Noého záměrům rozumí lépe). Chápu, že fyzické pojetí lásky odpovídá skutečnosti, že protagonista je sebestředný čurák, který ničím jiným než vlastním čurákem moc nepřemýšlí (má ovšem dobrý filmový vkus, jak dokládají plakáty z filmů jako M, Taxikář nebo Zrození národa, mezi které jako kdyby se režisér chtěl se svým dílem zařadit). Noé se ale neumí rozhodnout, zda kvůli tomu Murphyho odsuzovat (čemuž odpovídají vnitřní monology, odhalující, jak velký čurák ve skutečnosti je), nebo s ním soucítit - stesk za láskou v podobě, v jaké na ni Murphy vzpomíná, není po většinu filmu nijak relativizován (nemluvě o autobiografických rysech postavy nebo jeho pojmenování syna jménem Gaspar). Teprve v poslední třetině neúměrně dlouhého filmu se mění způsob, jakým jsou intenzivní sexuální sblížení rámována. Už ne jako aktivita krásná a příjemná, ale temná, vysilující a vyprázdněná. Tedy podobně jako ve Studu. Vzhledem k tomu, že tyto temnější scény se chronologicky odehrály před těmi příjemnějšími, jsme vedeni k přehodnocení i dříve viděného. Vyvstává otázka, zda Murphy nebyl po celou dobu, co jsme jej sledovali, nikoli muž bezhlavě zamilovaný, nýbrž prostě závislý na sexu. Ambivalentní závěr, značící možná propad do pekla vlastních vášní, možná upřímně míněný soucit s Murphyho příliš pozdním (jako v každém melodramatu) procitnutím, však v kontextu mnoha předcházejících minut nevnímám jako podnětnou výzvu směrem k divákovi, ale pouze jako poslední projev tvůrčí bezradnosti, kterak natočit smysluplný film, který by s divákem komunikoval téměř výhradně pomocí erotických scén. Jiní tvůrci, například Nagisa Óšima v Koridě lásky, dokázali předložit funkční řešení. Gaspar Noé jenom dvě hodiny zkouší možné způsoby a zuřivě si při tom honí ego. Chvílemi podmanivě, povětšinou nezajímavě. 50% (11.09.2015)

Nie az tak kontroverzne ako som cakal. Explicitne sexualne sceny to ma, no nie je nonstop. Napriek tomu ide o fajn film kde sledujeme okrem inehu pohladu na lasku, zaujimavu hru s farbami, svetlom a hudbou. Pointa sa dokonca tiez zastavila a nejaky ten hlbsi vyznam zrazu zacal v hlave rypat. Zial v suboji v Trierovou Nymfomankou Love prehrava. 70% [10. MFF Cinematik 2015] (13.09.2015)