poster

Prach

  • angličtina

    Dust

    (festivalový název)
  • USA

    Dust of the Ground

    (festivalový název)

Drama

Česko, 2015, 95 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Dadel
    *

    Nevěděl jsem, že se na FAMU učí Dogma 95, ale hodně to vysvětluje, proč je český film tam, kde je. Naivní scénář, který vystačí tak na 20timinutový film. Herci jsou dřeva všichni do jednoho, skoro to vypadá, že měli pod kamerou čtecí zařízení. Hudba žádná, když někdo občas pustil gramofon, byl to svátek. Chápu, že jde o studentský film, kdybych byl pedagog na FAMU, dal bych Vítu Zapletalovi dva mínus a jako domácí úkol pustit si "Halt auf freier Strecke", aby viděl, jak se taky dá natočit komorní rodinné drama o umírání. Na MFFKV se to mezi těmi filipínskými a mexickými dramaty ztratí, ale doufám, že nikoho nenapadne uvádět to v běžné distribuci! Vedení FAMU by si mělo zřídit kanál na Youtube a všechny studentské filmy zveřejňovat výhradně tam, zdarma.(9.7.2015)

  • Adam Bernau
    *****

    Nevím, jestli by se našel umělec, kterého by potěšilo, že někdo na jeho dosavadním opus magnum jako největší přednost vyzvedne pečlivost. (Zvláště jedná-li se o dilo takové suverénnosti, jaké v jeho domovině zdaleka nedosahují ani laureáti titulu zasloužilý umělec.) Přesto: Absolventský film Víta Zapletala Prach je především velmi pečlivý. Volbou a kompozicí záběrů počínaje, přirozeným projevem (skvělých) účinkujících pokračuje, ošetřením rozběhu a dojezdu filmu či kladením úvodních titulků konče. To ale ještě není ta pečlivost coby největší přednost. Pečlivě se dbá, aby se ve filmu nedělo skoro nic, ale aby se toho dělo velmi mnoho. Aby byl divák účasten dramat a traumat jedné každé postavy, aniž by byl nucen přihlížet nějakým dramatickým scénám. Opravdu nevšední pečlivost musí stát za vnitřní napětí překrývajícím poklidem, v němž se celý film odehrává. Zvlášť obdivuhodná je pečlivost způsobu, jakým jsou před diváka kladeny jednotlivé události, aby působily co nejdůrazněji a přitom zcela neokázale. Pečlivě jsou užívány i drobné „návodné“ prvky (např. pověšení obrázku či pověšení bundy), které nemají cokoli vysvětlovat nebo zdůrazňovat nebo (nedejbože) dojímat diváka. Uvedené příklady mají jaksi časovou, upomínací funkci (každý jiným směrem). Díky vší této pečlivosti dosahuje autor velmi silného účinku nejen estetického, nýbrž také otevírá divákovi cestu do hlubin lidského žití, někam k jeho klíčovým uzlům a spojům, aniž by jakkoli psychologizoval, aniž by vůbec musel cokoli říkat, aniž by ukazoval něco jiného než všední vztahy a všední bolesti všedních členů jedné všední rodiny. Je obdivuhodné (a osvěžující), že Zapletal k tomu, co se v jeho filmu děje, nepotřebuje, aby jeho postavy předváděly nějaké (ve filmech tak samozřejmé) hysterické výlevy. Na druhé straně nepotřebuje své postavy ani vměstnávat do nějaké tzv. artové formy. A za třetí neváhám tvrdit, že v Zapletalovi povstává tvůrce silný jako sám Bergman, který se však zcela obejde bez jakékoli bergmanovštiny (ostatně jeho vlastní filmové vzory jsou zcela jiné). Čímž mohu navázat na aspekt, který může (většinového českého) diváka zaskočit, ba i znechutit (dál budou SPOILERY; „navázat“ proto, že v tomto ohledu stojí Zapletal a Bergman na opačných pólech): je to fakt, že coby všední rodinu představuje rodinu věřící (jeden z bratrů je praktikující katolík, což evidentně převzal od rodičů; jednou z charakteristik mladšího bratra naopak je, že v tomto ohledu stojí mimo – musel jsem napsat „stojí mimo“, protože, jak je pro Prach příznačné, není nám umožněno nahlédnout do minulosti postav či do jejich motivací). Křesťanská víra (resp. způsob příslušného nažívání) zde není tématem, provokující je ale samozřejmost, s jakou se postupem filmu představuje coby přirozené zázemí těchto lidí – a je evidentní, že autor se k tomuto zázemí hlásí. Kdo chce, snadno může nejeden tématický prvek Prachu zdůvodňovat právě odtud, já ale nechci. I když vím, že Bergman je svými filmy v právu, vím také, že v právu je i Zapletal, ukazuje-li úplně opačný obraz toho, co může znamenat být členem věřící rodiny. Ostatně gesto ruky v závěru modlitby staršího bratra patří k esteticky nejsilnějším filmovým momentům všech dob.(2.12.2014)

  • CiTrus007
    *

    Tento film mě totálně minul. Krásná výtvarná kamera sice měla něco do sebe, jinak to ale byl děs a nuda. Žádná pointa, jenom ubulené zírání do prázdna a do přírody za zvuku cvrčků a osiky. Postav bylo zbytečně mnoho, a tak jejich charaktery nebyly příliš propracované a při interakci působily velmi mělce. Dialog mezi nimi navíc často úplně chyběl a když už se výjimečně dostavil, působil zcela nuceně a prostoduše. Z této rétoriky, která byla rozličnou přírodní výplní nastavena na nesnesitelných devadesát minut, jsem málem umřel nudou ještě dříve než chorý otec na plátně. 2/10 [KVIFF 2015](10.7.2015)

  • lena60
    *

    Mrzí mě, že jsem dala tak nízké hodnocení. Mrzí mě to, protože to možná není fér vůči tvůrcům, kteří projevili spoustu úsilí, aby film vůbec vznikl. Měl to pro mě být zlatý hřeb letošní LFŠ, poslední snímek před odjezdem z festivalu, který jsem si moc přála vidět. A ačkoliv jsem se sama ocitla v podobné životní situaci jako hlavní hrdinové, místo pochopení, porozumění a ztotožnění se s postavami přišlo absolutní minutí. Divácké utrpení navíc umocnilo špatné ozvučení (v některých momentech nebylo vůbec rozumět, co říkají jednotlivé postavy), zdlouhavé záběry kamery na předměty uvnitř domku (...jako nucené prohlížení fotografií v albu...) či zbytečně dlouhá délka filmu (vzhledem k tomu, co se za hodinu a půl ve filmu "stane").(2.8.2015)

  • Stegman
    ****

    Proboha, přece není nic špatného na tom, když režisér díky pomalejšímu a niternějšímu způsobu vyprávění divákovi umožňuje, aby nemyslel jen na pointu filmu, ale popřemýšlel třeba i o sobě samém (např. Schorm takovým způsobem točil a dnes jsou jeho filmy považovány za národní klenoty). Hned od prvních momentů jsem se tu naladil na příjemné letní tempo, posléze přesedlal na ještě volnější tempo a pozorně vnímal nejednoznačnost psychologií postav. Výhrady mám jen k délce. Kdyby film trval o 15 minut míň, byl by z toho pro mě možná i český film roku. Ale co já vím, třeba mi to příště sedne líp... druhé projekci se určitě bránit nebudu.(11.11.2015)

  • - Jedná se o poslední celovečerní film, který byl vyvoláván v barrandovských laboratořích. Jen necelých sto metrů 35mm materiálu z dotáček bylo vyvoláno v laboratořích ČT, protože barrandovské laboratoře byly několik dní předtím zavřeny. (Vitex)

  • - Film vznikl v koprodukci FAMU, ČT, Barrandov Studios, Libora Sekerky a Produkce Radim Procházka. V nejnejistější fázi natáčení před vstupem ČT do koprodukce pomohlo drobnějšími částkami a umožnilo tak pokračovat v natáčení v tzv. "punkových podmínkách" i několik uživatelů csfd.cz. (Vitex)