Když dinosauři vládli světu

Plakátové.info: VSTUPTE DO VĚKU NEZNÁMÝCH HRůZ, POHANSKÉHO UCTÍVÁNÍ a OBĚTOVÁNÍ PANEN!!!___Legendární studio Hammer netočilo jenom horrory, ale produkovalo i tento pseudodobrodružný kousek z dob pravěkých, které byly tak populární na přelomu 60. a 70.let. Scenář mohl napsat klidně šimpanz po lobotomii, je to takový zcela bezdějový mišmaš, ve kterém se míchají dohromady dinosauři, lovci z doby kamenné a dokonce je zde zdůrazňováno (a má jistý význam pro chabou zápletku), že v té době ještě Měsíc neexistoval a teprve se tvořil (blah!!), což je zřejmé při závěrečné scéně zuřících pozemských katastrof. Pravěké ženy mají dlouhé, pěstěné účesy, jsou čisťounké a chodí zásadně v kožených bikinách, muži mají všichni plnovousy, aby se aspoň trochu odlišili od dnešních mužů. Co ale tomuhle filmu nemůžu upřít, jsou opravdu VÝBORNÉ triky, které si ani tahle ptákovina nezaslouží. Skvělé, a to podtrhuji, skvělé pookenkovým snímaním rozpohybované loutky prehistorických zvířat (napočítal jsem jich osm – např. dinosaurus, pterodaktyl, obří krab atd.), které jakoby vypadly z dílny Raye Harryhausena v nejlepší formě. Zcela funkční zadní projekce a prolínačky, které nebijou do očí, zkrátka radost pohledět a tu oscarovou nominaci chápu. Možná bych hodnotil celkově i pozitivněji, ale absence děje, přehrávající herci, věčné pobíhání po kamenité krajině a žvatlání nesrozumitelnou hatmatilkou, které mělo dodat punc autentičnosti (pouze na začátku padne asi 10 anglických slovíček) bylo ke konci už velmi úmorné. Pokud chcete opravdu zkusit žánrově podobný snímek, zkuste raději ONE MILLION YEARS B.C. z roku 1966, který tuhle módu pseudopravěkých dobrodružství rozpoutal a je o mnoho záživnější. (12.03.2013)

Asi mi nikdo neupře, že mám rád sci-fi, britskou tvorbu šedesátých let a studio Hammer. V tomto případě se však tato trojkombinace vůbec nepovedla. Cesta do pravěku barevně a po britsku, Karel Zeman asi musel být slušně zděšený, co se dá patnáct let po jeho majstrštychu taky ještě natočit. O slovníku pravěkých (pečlivě vyholených) lidí už byla řeč, stejně tak o chaboučké zápletce, kterou jako kdyby malý Karel sepsal ve školce v přestávce mezi svačinou a poledním spánkem. Řečeno slovy dneška, Když dinosauři vládli světu by se klidně mohlo jmenovat Pobřežní lýtka, třeba už kvůli zmíněnému kmenu, který příboj nepříboj příliv nepříliv bydlí na pláži. Hlavní hrdinka, psankyně Sanna, herečka a modelka Victoria Vetri, se stala nejprve Miss Playboy srpna 1967, a posléte i playmate celého roku 1968. Je typem herečky, u které zase tolik nevadí, když v některých divočejších záběrech její pravěké plavky neudrží ten nápor a dovolí menší odhalení. Ostatně, Victoria Vetri svoje poprsí ráda ukáže sama (viz několik screenů tady, tady, tady ). Pro úplnost dodejme, že film se natáčel ve studiích ve Velké Británii a v exteriérech na Kanárských ostrovech. (03.12.2010)

Že se film odehrává v pravěku, nás kromě senzačního názvu ujišťuje hlas vypravěče, uvádějící diváka do doby, „kdy lidé ještě neznali Měsíc“. V duchu nenudícího pojetí dějin sviští (dávno před Emmerichem) také už expozice. Před chlapíky v krokodýlích maskách stojí v pozoru řada blondýn se strnulými výrazy ve tvářích - a nejedná se o finále miss. Plavé dívky skalního lidu totiž mají být obětovány Slunci, leč jedné z nich se podaří uprchnout na území druhého kmene, žijícího pro změnu na pláži. Zde se seznámí se sympatickým lovcem a tato milostná story tvoří hlavní zápletku filmu. Lásku jim nepřejí nejen muži z dívčina kmene, jež jsou jí v patách, ale také jistá zhrzená bruneta. Kladem této romance je fakt, že se zde hovoří jakýmsi prajazykem (přičemž zhruba polovinu slovníku tvoří slovo „Akíta!“) a bez titulků, takže tvůrci se vyhnuli případným lapsům v diluviálních dialozích. Přes tuto bariéru film sděluje, že v pravěku to bylo super. Většina žen byly modelky se specializací na podprsenky a bederní roušky a žádného boje o oheň rozhodně nebylo lidem zapotřebí. Jen kdyby je občas nešikanovala pravěká zvířena (když je vám v patách Triceratops, před okrajem skály se zastavte a uhněte), vytvořená příjemnými harryhausenovskými triky. Ty jsou největším lákadlem snímku - spolu s hlavní blondýnou, která si ostatně v průběhu děje na důkaz evoluční teorie omotá kolem prstu dinosaura, ba i muže. (11.08.2008)

Pozoruhodný hraný dokument o tom, že peroxidové blondýnky čelily protivenství už od počátku věků. Před 100 miliony let, ano, když lidé používali pouze primitivní slovníček sestávající z 70% ze slova "Akita" a z asi 8 dalších slov, život byl úplně jiný. Dinosauři byli občasnou potravou lidí, občas to bylo obráceně. V typickém kmeni řádil přírodní výběr mnohem divočeji než dnes, z žen přežily pouze ty s parametry Playmate. Pokud ale měly světlé vlasy, staly se potravou pro uctívané, nenasytné Slunce. Z čehož měly radost všechny až na naši hlavní hrdinku. Zde se ale musím pozastavit u historické nepřesnosti, náčelníci obou mírumilovných tlup zastávali v tomto dokumentu i roli hlavního vymahatele náboženství, tedy roli šamana i kata. To je samozřejmě zjednodušený pohled, ale chápu tuto snahu po pominutí přílišných komplikací nepodstatných pro již tak mnohovrstevnatý děj. Dokument je zasazen do nejzásadnějšího momentu lidské historie vůbec, tedy doby, kdy Slunce, které do té doby obíhalo kolem Země (! a pak že staří byli naivní a hloupí) vybuchlo a vyprsklo ze sebe akreční disk, ze kterého se během zhruba tří týdnů zformoval Měsíc. Jakmile se plně dotvořil, naskočila gravitace a začal fungovat příliv a odliv, samozřejmě napoprvé kataklyzmatických rozměrů, včetně útoku potvor z mořských hlubin. /// Tedy to byla taková kokotina, že nebýt tak myšlenkově řídká a rozvleklá, byla by úžasně zábavná. Neuvěřitelně skvělá byla práce animátorů, s ohledem na rok vzniku šlo o (tehdy) jeden z nejdokonalejších trikových filmů vůbec. Rozum zůstává stát, do čeho byla tato lidská kreativita vymrhána. (19.11.2013)

Samozřejmě, že ten film je dějově relativně slabý a na postavy se moc spolehnout nemůžete, ale já jsem se na to díval proto, že jsem chtěl vidět další trikové mistrovství, kterého se mi dostalo. Není to místy tak ladné, ale přesto se zde ukazuje, že stop motion je prostě cesta, kterou bych rád viděl i dnes. Jen je toho už trochu málo, bohužel. (12.10.2015)