Julieta

Své matky většinou pochopíme, až když se samy staneme matkami.... příběh ze života o mezilidských vztazích a především o vztahu matka-dcera, o matce, která se upne na dítě, citově vydírá a manipuluje, protože není schopná žít svůj život po smrti manžela. Zajímavá studie mezilidských vztahů celkově. (25.08.2016)

Do Rozkoše v oblacích se Almodóvar z principu nekritizoval. Nechvalně proslulá teploušská party na palubě mezikontinentálního letu odňala kouzlo nedotknutelnosti a ti, kterým jeho estetika ležela nejspíš v žaludku, aniž by se dřív odvážili nejet na vlně s vlivnými snoby, nastartovali ligu rýpání. Nepatřím v tomto směru k útlocitným, sympaticky přestřelená Rozkoš mě neurážela, s obrat v diváckých náladách nesouzním. Julieta sice není nic nového, ale ani nic horšího než to, co Almodóvar tvoří už víc než čtyřicet let - absurdně zamotaný, melodramatický příběh o ženách z Amlodóvarových snů, který z pestrobarevných ústřižků magazínového kýče vykvétá v koláž dalece přerůstající své stavební prvky. A taky filmy těch, kteří vaří z domněle ušlechtilejších ingrediencí. Čirá radost z filmu, jaké se točily dřív. (08.04.2017)

Almodóvarovská estetika zůstala, zmizela ale spleť mezilidských vztahů, které z Almodóvara dělají Almodóvara. Julieta sleduje de facto chronologicky naprosto nemastný neslaný příběh, kde postavy polykají emoce a vlastně ani nemají pořádnou motivaci pro svoje činy. Po Los Amantes pasajeros jsem čekal návrat k drsným dramatům, kde nikdo nic nemá zadarmo, jenže jsem se dočkal takového španělsky namluveného Hřebejka. Škoda. (08.08.2016)

I když Márdimu v duši sedí Robinson a až potom pláče Julieta, tak mně se Julieta usadila přímo v duši hned a nechce se potvora odtamtud hnout. Tenhle film má napětí a člověk od začátku do konce hltá, co bude dál a co se vlastně stalo. Plný počet nedávám jenom proto, že se pointa nakonec rozplizla a finále se nedostavilo. Škoda. (01.08.2017)

Pozrieť si film tesne po prečítaní predlohy je o niečom inom, ako nevedieť o predlohe nič. Niekedy je to zážitok lepší, inokedy horší, vždy ale rozdielny. Almódovar začína tam, kde takmer končí tretia poviedka, pričom prvé dve a časť tretej je prerozprávaná v retrospektíve. Udivilo ma, ako sa scenár drží riadkov knihy, i keď zmeny tu sú. Trochu zamrzí, že sa Almódovar nerozhodol nakrútiť film v Kanade podľa Munroovej hrdiniek a hrdinov, bola by to preňho zmena. Ale nakoniec na tom nezáleží. Popravde som si z filmu odniesol silnejší zážitok než z poviedok, vnútorný pocit viny za smrť a osud dcéry vo filme rezonuje o niečo silnejšie, ale to je iba subjektívny názor človeka, ktorý o niečo viac preferuje kinematografiu pred literatúrou. (07.09.2019)