Taxi Teherán

„Prý máme zobrazovat skutečnost. Ale jestli je ta skutečnost nepříjemná nebo ošklivá, ukazovat se nesmí...“ Myslím, že tenhle film je povinností pro každého zájemce o íránskou kinematografii. Už jen díky tomu, kolik dokáže o své krajině, společenské situace i filmové tvorbě v ní sdělit. Už režisérské legendě předchozí generace, Abbasi Kiarostamimu nebyla cizí forma stírající hranice mezi hraným filmem a dokumentovanou realitou (Život jde dál) či dokonce mystifikace s touto formou (Detail) a dá se říct, že Jafar Panahi v této tradici pokračuje dál s velkou invencí. Navzdory tomu, jak se může kontext filmu jevit depresivně a samotná forma budit dojem náročného snímku, musím říct, že šlo o překvapivě pohodový film, který mi rychle ubíhal a příjemně se sledoval. Kamery (včetně mobilů a foťáků cestujících) zde nevykročí prostor jednoho auta, nicméně máme zde možnost sledovat nejen cestu íránským městem, ale i množství poutavých příhod během denní jízdy taxíkem a spoustu povídání se samotným režisérem. A já zde od počátku u nejedné scény tápal, které situace a dialogy představují hrané scény a které realitu, a vůbec bych se nedivil, kdyby se Panahimu na cestách za volantem taxíka podařilo během natáčení smyšleného děje prožít a zachytit i cosi nepřipraveného, tak autentické dojmy jsem z celého filmu měl. Mám ale pocit, že Panahi měl celý koncept pečlivě promyšlený, zvláště mě potěšilo, že se vrátil i k předčasně ukončené příhodě se dvěma babičkami, která mě bavila vedle povídání nad filmy nejvíc (jen mě trošku zamrzelo, že si holka po vystoupení z auta nevzala sebou foťák a zakončení této příhody mimo auta nám nenatočila), a mystifikační závěr svým vyústěním i výborně podtrhl ústřední výpověď. Skvělý, pro mě nezapomenutelný zážitek nejen v rámci road movie žánru! [95%] (17.08.2022)

Při vší úctě k osobě a tvorbě Džafara Panahího, jeho snímek Taxi Teherán neobdržel prestižní cenu z velkého festivalu pro výjimečné umělecké kvality, dokonce ani pro mimořádnou společenskou výpověď. To, co popisuje v mikropříbězích svých klientů, je v převážné většině okruhu jeho diváků dávno známo. Festivalová porota jednoduše chtěla upozornit na svízelnou situaci autora, kterého se režim stůj co stůj snaží umlčet. Taxi Teherán je malý film a vzhledem k Panahího současnému postavení a okolnostem natáčení ani být jiný nemůže. Nevyčítám mu to, ale plynutí času jsem si během sledování uvědomoval a právě tohle (ne)pohlcení považuju za dělítko mezi slušným a výborným filmem. Když srovnám Taxi Teherán s takovou emocionální peckou, jako byl Rozchod Nadera a Simin, nemůžu jít na víc jak 3 hvězdičky. Mimo jiné proto, že se režisér svým tempem a neochotou střihat neliší od svého okolí. Co se naopak ocenit dá, je schopnost nenápadně zachytit pro režim nepříjemné skutečnosti a režimní pokrytectví. Přes nenápadnost a zdánlivou zdrženlivost je to film navýsost politický a provokativní. Celkový dojem: 60 %. (09.10.2015)

Docela by mě zajímalo, jestli na tom konci to byli zloději, nebo někdo z politického dohledu. On ten film je totiž o obojím, a pak těžko ten konec přesně rozšifrovat. Chvílemi mi ten film taky přišel trochu patetický, takové to až moc tlačení na pilu v "podívejte se, jak se nám tu špatně žije, když chybí svoboda projevu". Netvrdím, že to tak není, o islámských státech si myslím svoje, ale tady už to chvílemi znělo trochu... ufňukaně ne, sebelítostivě?, naivně? a až moc. Je znát, že je to celé sehrané, ale vůbec mi to nevadí - člověk se o té společnosti dozví i tak hodně, a je s podivem, jak moc to připomíná komunismus v tom zakazování filmů, natáčení, oblečení, účesů apod. Zajímavě na mne působilo zamyšlení, jak se dívat na zloděje (ti usvědčení jsou popraveni v přímém přenosu, ale asi to zločinnost nesnižuje), když uvážíme, že jde o lidi na dně společnosti, kteří se náhle ocitnou na dlažbě, a tak nevědí, co dělat jiného. Hodně mne "pobavilo" - nakolik je to šílené a věřím, že jde o přesný přepis zadání - jak paní učitelka vyjmenovává vše, co ve filmu může z politicko-náboženského hlediska být, a co ne. Děsné, i když z takové dálky smutně úsměvné. A tuhle "kulturu" nám sem vozí, jak je prý vyspělá. Zajímalo by mě, jak tam probíhá výuka na filmové škole, o níž je ve snímku taky zmínka. Zajímavá byla i pověra o rybách z Aliho pramene, které mohou majiteli přinést další rok života... Ono to má v rámci filmu samozřejmě svůj přesah, protože mnozí tam přežívají nejen z roku na rok, ale ze dne na den. Nu a nakonec jsem si z filmu odnesl, že v Teheránu jezdí každý jako prase. (17.10.2020)

Překvapivě relativně zábavná jízda taxíkem, která, ačkoli působí nevinně, dokáže na tom snad nejenším možném prostoru poodhalit teheránskou všední realitu a nastoluje hlavně otázku svobody projevu, přičemž velikým zpestřením je přítomnost neteře, která je místy naprosto odzbrojující, a korunu všemu dává nečekané zakončení. (11.02.2016)

Názorná ukázka toho, jak málo stačí k tomu natočit kvalitní snímek, zabývající se důležitým tématem v podobě nejen politické situace v zemi na Blízkém východě, ale i jejích společenských zvycích či obecného znázornění lidského ducha v pozitivní i negativní podobě. Panáhí to zvládl poměrně s přehledem v jednom autě, se dvěma kamerami, nenudícími dialogy a naprosto skvělou vnučkou, která mísila vtipné momenty s těmi opravdu nepříjemnými až zarážejícími. Kvalitní drama s vizuálem a lehce i formou dokumentárního filmu, navíc se svěží stopáží. [75%] | Kino - Prom. (07.01.2017)