45 let

Slušné vztahové drama lehce bergmanovského rázu. Ústřední motiv iracionální žárlivosti a bezmocnosti v souboji s dávno mrtvou sokyní je naprosto perfektní nápad, takže jsem se ani trochu nenudil; naopak - užil bych si to víc, kdy byl děj ještě o něco pomalejší a protkaný jemnějšími nuancemi. Celkem ale spokojenost, spravil to chmurný, otevřený konec (prý "happy end" - svatá prostoto!). (29.01.2016)

Krásný film o tom, že stáří není jednoduché, ale přesto může být dojemné a hezké. Silou tohoto filmu je hlavně skutečnost, že je podán s dokonalou lehkostí a citem pro to, aby se nejednalo jen o dojemnou žumpu. Naopak, herecké výkony a vedení režiséra jsou obdobou jinak celkem obyčejného příběhu, který ukazuje, že lidský život prostě obyčejný není. (05.01.2016)

Film, který je podle mě založen čistě na hereckém výkonu Charlotte Rampling. V podstatě jsem sledoval jenom jí a to hlavně proto, že když bych jí nesledoval, tak bych u filmu zaručeně usnul. Pomalý styl vyprávění mi totiž vůbec nedělal dobře a přitom jediná Charlotte dokázala svým pohledem říct naprosto všechno. Na rozdíl od samotného filmu, který neřekl vůbec nic. (23.02.2016)

Že happyend (píše sa nižšie)?! Uf, ani náhodou. Život so všetkým, čo prináša. O neskutočnej a snáď často až nenormálne(j) sebadeštruktívnej (nutnej) tolerantnosti vo vzťahoch. Záver, ktorý vyrazí dych a sparalyzuje. Mňa zaručene. Nádych a výdych...a Charlotte Rampling, akokoľvek chladná mi vždy prišla, jednoznačne VÝKON ROKA. (13.08.2015)

Film výborně nakládá s dávkováním informací, díky kterému chytá až mysteriózní nádech. Divák je napjatý, co dalšího z minulosti vyplave na povrch, přičemž se mu sice neřekne vše, ale dost toho dokáže z náznaků odtušit. Takže nehrozí žádná nuda ani přes pomalé tempo vyprávění a dlouhé záběry kamery na postavy. Dostává se jim tak luxusního prostoru pro jejich herecký projev a právě v případě Charlotte Rampling to je mistrovský tah, protože ta přímo koncertuje. Samozřejmě nejen na klavír (což je mimochodem pasáž, která by mohla v jiném filmu vyvolat nudu, tady tomu však není). A samotná demonstrace postupného rozkladu vztahu započatá jedním dopisem, kdy se ženě každým dalším zjištěním bortí její dosavadní život jako domeček z karet, je udělaná precizně. Samotnou kapitolou je pak výmluvný závěrečný taneček, který opravdu nevyznívá „happyendově“ (to tu někdo nepochopil). Možná mě trošku zklamalo, že jsem se nedozvěděl ještě více podrobností z minulosti, ale jinak velká spokojenost a ode mě silné 4*. (13.07.2016)