Victoria

U tohoto filmu existoval v mém případě vysoký předpoklad, že se mi bude líbit. Laia Costa mě okouzlila v San Sebastianu v Un amor.  Její šarm v kombinaci s nočním Berlínem nemohl zklamat. Přesto tomu tak bylo. Polovina filmu spočívající v hloupém žvanění a ještě k tomu v angličtině. Druhá polovina zobrazující hloupou a nesmyslnou akci. Tři hvězdičky jsou ještě milosrdné. (09.03.2024)

Sakra, jak rád bych tenhle film opěvoval, ale bohužel to nejde. Naprosto zbožňuju dlouhé nepřerušované záběry, takže bych očekával, že budu absolutně unešený z filmu, který je natočen na jeden zátah bez jediného střihu, ale bohužel tomu tak není. Samotné kameře není co vytknout, ale to, co pokulhává, je příběh. Chápu, že je náročné pro tuto formu vymyslet konstruktivní příběh bez větších děr, ale já se prostě nedokážu přenést přes tu neuvěřitelnou demenci ústředních protagonistů, včetně hlavní postavy Victorie, ke které bych měl cítit sympatie, ale jak bych mohl, když je to naprostá kráva. Celé je to takové podivné a působí to na mě hrozně nevěrohodně. Ale jednu věc filmu musím nechat, i když mě na něm štvalo hrozně moc věcí, tak jsem nad ním dumal ještě mnoho dnů po zhlédnutí a ve výsledku na mě přece jen určitým způsobem zapůsobil. Asi tomu někdy dám druhou šanci a třeba si to užiju víc, ale bojím se, že do očí bijící tupost hlavních postav nedokážu ani napodruhé jen tak překousnout. (07.05.2018)

Ach bože, fakt nechápem čo kto na tomto vidí, že to je dokonca v červených číslach. Jediné, čo sa ako tak dá je tá dôrazne omieľaná kamera na jeden záber. Vrcholne neznášam filmy o stupídnych ľuďoch, no a tá Viktória snáď trhla všetky rekordy. Normálnemu človeku by sa zapla v hlave červená kontrolka už v úvode ako vyšla z diskotéky, alebo najneskoršie v tej kaviarni, no ale ona... nie, nie, to mi vážne hlava neberie. A to radšej nespomínam vrcholne nesympatickú herečku v hlavnej úlohe. Čo sa týka dejovej linky, to akože vážne toto? Jedna hodina čistého času totálne zúfalstvo - hulákanie, chľastanie, chodenie po meste, po streche... proste trápny čávizmus na entú. A režisér sa tvári akože bohvieaké terno to je. No poviem vám, také chlastačky a vrieskanie som pred vyše dvadsiatimi rokmi absolvoval na výške aj každý týždeň. Jediný rozdiel bol ten, že nie v Berlíne, nevykradol som banku a moji kamoši nemali v hlave čiernu dieru. V prvej polovici trocha upútalo pozornosť len to klavírne intermezzo v kaviarni. O to viac však zamrzelo keď sa všetko vrátilo do starých koľají. No proste veľké nič. Keby som si na telefón natočil dvojhodinové video tancujúcich múch a ovadov okolo kravského lajna, tak dostanem hodnotnejší umelecký zážitok, o tom žiadne pochybnosti. Druhá polovica sa už o čosi snažila, no bez efektu samozrejme, pretože tu už stupidita všetkého a všetkých prekročila únosnú mieru. " Odpustíš mi Victoria?" "Ale áno, jasné..." Čo na tom, že okolo mafiáni, zbrane, nadávky do čubiek.... No vážne, ako toto, čo na tomto, že je to akože super pre väčšinu. Som divný? No radšej budem divný ako pozerať na takúto koninu. Odpad nedávam len protekčne. Nemám to vo zvyku, ale toto "veľdielo" by si ho bez mrknutia oka a s prstom v zadku veruže zaslúžilo. 20/100 (27.02.2020)

Jak Victoria ke štěstí přišla... od seznámení ve stylu esemeskového chataření (akorát, že verbálně, to je ta hrůza) s bratrstvem silně nesympatických charakterů, jakož i zjevů, aby se přes nekonečné blekotání a poskakování stihla zamilovat do nejsnesitelnějšího z nýmandů, načež utužila vztahy účastí na jedné zpackané loupeži, která odpovídala rozumovým schopnostem aktérů... Mám nutkání prozradit pointu, protože do konce se podaří dojít možná tak chronickým nespavcům, co stejně nemají nic lepšího na práci, než zírat do stropu, ale nakonec se omezím na konstatování, že pár okamžiků bylo fakt napínacích a jednozátahová nervní kamera navodila slušný reál, včetně kocovinového svítání, jinak mě snímek zanechal zděšenou nad totálním generačním úpadkem, chudobou vyjadřování i myšlení (alkohol a jazyková bariéra s tím nemají co dělat) v prachsprosté spotřebě života na úrovni vegetace... smutný pohled. (20.02.2016)

Forma vyhrala nad obsahom, ktorý sám o sebe za veľa nestál. Ale natočiť 140 minút na jeden záber, to si žiada veľký potlesk. Keby sa tvorcovia viac sústredili aj na obsahovú stránku a o nejakých 20-30 minút skrátili stopáž, mohla to byť nezabudnuteľná pecka a takto... sa mi film i tak veľmi páčil, ale mám k nemu určité, už vyššie spomenuté výhrady, kvôli ktorým hodnotím s prižmúreným okom za slabšie štyri. (16.09.2016)