Režie:
Pablo LarraínKamera:
Sergio ArmstrongHudba:
Carlos CabezasHrají:
Antonia Zegers, Alfredo Castro, Alejandro Goic, Alejandro Sieveking, Jaime Vadell, Marcelo Alonso, Roberto Farías, José Soza, Paola Lattus, Francisco ReyesObsahy(1)
Asi málokdo by ve skupině, kterou tvoří žena a různě staří muži a která vášnivě diskutuje o svém psím miláčkovi, jehož cvičí pro psí dostihy, rozpoznal duchovní a jeptišku, žijící ve společném domě na odlehlém chilském pobřeží. Hladce plynoucí rutinu, prokládanou modlením a občasnou snahou odpykat si pár svých hříchů, téměř surově naruší nový host. Krátce nato se na prahu domu objeví muž, jenž stále více křičí a obviňuje nově příchozího kněze z hříchů a nepřístojností. Zdánlivě drobná událost odstartuje sled situací, které nevratně změní osudy nedobrovolných obyvatel podivného domu. Přední latinskoamerický režisér s nadhledem nahlíží pod pokličku nejen katolické církve, ale dotýká se mravního svědomí každého z nás. S pochopením, ale také nekompromisností a bez přetvářky sleduje lidské slabosti svých hrdinů a nutí diváka k zamyšlení nad způsobem jeho života. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (17)
Velmi intimní výpověď o stáří, pokání a nápravě, která nemusí vždycky vyjít, tak jak jsme doufali. Co si myslet o starcích, kteří provedli špatné věci před 50 lety? A máme právo je vůbec hodnotit po takové době? Možná je podstatné, jaký je člověk teď a ne jaký byl, ale otázkou je, zda se vůbec může změnit. A samozřejmě, zda lze změnit katolická církev... ()
Nic pro romantické duše. Zatímco Spotlight je víc o novinářích, tenhle jde mnohem víc k podstatě toho, jak otřesná může být morální perverze, která se odívá do náboženského jazyka. Je to fakt hrozná podívaná a blbý je, že film je sice fiction, ale je celkem nepopiratelný, že v Chile vědí, o čem to točili. Víru v Boha ten film určitě zdravému člověku nevezme, je to víc o nemocnejch lidech (není tam postavy, která by nebyla psycho) a neschopnosti čelit pravdě. ()
Tak tohle bylo opravdu to nejhorší co jsem kdy na MFFKV viděl. Nudný zdlouhavý a prázdný scény jsou prokládány naprosto (promiňte mi) debilním dějem. Byly jsme tam čtyři a všichni jsme se shodli, že je to naprostá kravina. Tohle opravdu nedoporučuji. Lidé, kteří tohle doposavaď hodnotily (75%) předpokládám, že zastávají názor, že film je složité pochopit a má svojí hloubku, kterou musíte číst mezi řádky. Můj názor? Takhle to dopadá, když si někdo chce hrát na Mozarta, ale sotva zahraje Tichou noc... ()
Klub je pro mě připomenutím toho, že bych si ve Varech měl číst nejen krátké popisky, ale i ty dlouhé. Podle krátkého popisu jsem čekal film, ve kterém skupina jedné ženy a několika mužů řeší různě životní záležitosti včetně náboženství. Kdybych věděl, že dostanu film, kde snad každá třetí věta je o polykání spermatu a jiném prznění dětí kněžími, vybral bych si na závěr festivalu něco jiného. Žádná postava není svatá a každá je tak trochu svině, ale to mi na hlavní sdělení celovečerního filmu přijde málo. ()
Jackie byla úžasná, Spencer předpokládám, že bude taky, a tak jsem se rozhodl se kouknout od Larraína na nějaký jeho další film. Vybral jsem si náhodně tenhle a asi se už na jeho další dívat nebudu. Bylo to jako ok, ale prostě čistě podprůměrný. Nějak mě to nezaujalo a není to moje Billa, takže to není podle mého gusta. Každopádně v tom jeho styl od Jackie vidím a má to tu tvář. Co oceňuji bylo tedy zmlácení toho ,,bezďáče‘‘ a jednoho z toho domu. Působilo to fajn. Vyhodnocení: I teď, když jsou prázdniny, tak se učím fyziku a pořád ji prostě nechápu :/ ()
Galerie (18)
Photo © Fabula
Reklama