USS Indianapolis: Boj o přežití

Tak, ako sa tu opakovalo už viacero ľudí, aj ja musím spomenúť geniálnu scénu vo filme Čeluste, kde Robert Shaw rozpráva hrôzostrašný príbeh lode Indianapolis. Aj kvôli tomu, som si chcel pozriet tento film a to aj napriek nie príliš lichotivému hodnoteniu a aj preto že iný film o tejto udalosti som žial nenašiel. Musím s ľútosťou konštatovať, že tunajšie hodnotenie je k filmu ešte zhovievavé. Ja osobne som totižto film nemohol ani dopozerať, tak som sa nudil (a to sa mi často nestáva). Je to až nehorázne ako tvorcovia filmu dokázali spackať tak silnú tému a spraviť z nej toto nudné čudo. Neostáva mi iné, len dúfať, že sa raz nájde niekto, kto túto udalosť s dôstojnosťou, ktorá sa na taký príbeh sluší, podá na filmovom plátne. (24.06.2019)

Že to bude blbě zahraný, to jsem tak nějak čekal. Že to bude blbě natočený a napsaný, to jsem taky tak nějak čekal, stejně jako ty mizerný triky a naprosto nulovou snahu, aby ten film vypadal aspoň trochu dobově. Co jsem ale nečekal, bylo, že ten film vezme zkázu USS Indianapolis a přetvoří ji do vyloženě exploatačního filmu. Peeblesovi nejde o to, ukázat přeživší námořníky jako hrdiny, nebo lidi, bojující o přežití. Ne, jsou vyloženě jen kořist pro žraloky a podobnou havěť (možná proto se scenáristi ani nebtěžovali s nějakým vykreslením postav, stejně jich většinu sežerou, tak co).Mezitím jsou vždycky prostřihy jinam, který jsou ale vyloženě zbytečný, protože jsou to jen oslí můstky k dalšímu sežranýmu člověku. Navíc to není ani tak stupidní, aby se u toho člověk smál. Je to jen nevkusná, zbytečná a hloupá snaha o senzaci, vydávající se za "takhle to bylo". (01.01.2019)

Poslední mise USS Indianapolis. Nejdřív převezla tajný náklad, co ukončil válku a pak ji dvě japonská torpéda poslala ke dnu, aby se přeživší setkali s bezprecedentní alimentární frenezií (pro neznalé cizích termitů: žraločí bufet, co ještě nikdo nikdy nezažil). Záchranným kruhem mohou být kamera Gaunera Sekuly, kopie Toma Sizemorea z Bayova Pearl Harboru, krasavice Catalina či snaha o historickou věrnost (u některých detailů jako třeba pomíjení segregace černých námořníku nás však lakujou přesně ve stylu nyní tak populárního a přitom kontraproduktivního překrucování). Od pocty padlým námořníkům se však musí oddělit režisérský um béčkaře Van Peeblese, jenž přináší speciální efekty na úrovni televizního dokumentu, lhostejnost k postavám, únavnou délku a Cage z formy. Jeho kapitán McVay sere mramor takovým způsobem, že v reálu by ten kámen propadl toaletou v kajutě a potopil křižník mnohem dřív než ponorka I-58 kapitána Hašimota. Při scéně, která měla předpoklad stát se tou nejemotivnější (setkání po soudu s japonským protějškem), mě jeho herecký projev kuchaře krájejícího cibuli už jen dorazil.. (03.06.2020)

Mám rád vojnové filmy, mám rád filmy o žralokoch, mám rád aj vyhasnutého Nica Cagea a aj keď príbeh (ktorý sa mimochodom spomína aj v čeľuste) nie je zlý, zrežírované je to horšie. Prišlo mi to dosť dlhé a nezáživne, chcelo by to šikovnejšie režiséra, ktorý by vedel s akcii, či emócii vymačknuť viac. 55% - 3* (01.06.2018)

Pro porovnání Cageovi kariéry z devadesátek a současnosti jsem nakonec zvolil tento film, kde mě zaujalo několik známějších céčkových jmen (Sizemore, Jane, Remar), obohacené ještě o klasického seriálového hezouna (Lanter). Český názeve evokuje nějaké drama o přežití na širém moři, ale to je vesměs jen klam, protože tím se film zabývá jen tak 30 minut. První hodina je klasický okecávání o vztazích mezi posádkou, jejichž členů je tolik, a jsou tak nezajímaví, že neni šance se v nich zorientovat. V závěru se zas řeší soud, který tomu má zřejmě přidat nějakou morální hodnotu, ale přidám tomu akorát tak naštvání diváka. (25.03.2022)