Náhoda

Nesmírně vděčný motiv náhody (coby, kdyby) je využit k vykreslení atmosféry Polska konce 70.let. Způsob, jakým režisér vypráví, je jako vždy podmanivý a závěrečné sekundy mě opravdu zaskočily. Film také nabídl první velkou roli jednomu z nejlepších polských herců - Boguslawu Lindovi, který na sebe právem strhává veškerou pozornost. Kieslowski to tentokrát poněkud přestřelil se stopáží, což je patrné především v první třetině filmu. Cesta na tvůrčí vrchol bude režisérovi ještě nějaký ten rok trvat, Náhoda je nicméně její neodmyslitelnou součástí (stavebním kamenem, chcete-li). 8/10 (29.08.2009)

Náhodu lze ve zkratce uchopit stěží. Snímek variuje život mladého Witeka v podání Bogusława Lindy. Tři příběhy vycházející z Witekova života, vždy začínají na nádraží a odvíjejí se od toho, zda hrdina stihne či nestihne vlak. Ukazují tak, že jeden okamžik v životě člověka může celý život naprosto otočit. Kieslowskimu se podařilo zachytit dobu, ve které snímek vznikal. Jakousi nehostinnost a chlad, kterého se člověk nezbaví, ať dělá, co dělá. Snímek je jistě poněkud provokativní, protože Witek zde v každé ze svých rolí získává jiná ideová východiska. Shodný je jen fakt, že jako osobnost se chová čestně a poctivě, až to někdy hraničí s hloupostí. Jako poctivý komunista, jako stejně poctivý disident i jako člověk politiku i náboženství naprosto odvrhující však štěstí nenajde a když, náhoda mu je zhatí. Kontroverznost snímku snad potvrzuje i fakt, že nebyl přijat ani disidenty, ani oficiální mocí. (11.08.2011)

Kinematografii 70. a 80.let minulého století můžeme Polákům jen závidět. Zatímco tady panovala těžká nehybnost a (snad kromě V.Chytilové) tvůrci druhého a třetího řádu, u našich severních sousedů se v souvislosti se společenskou situací točily závažné, myšlenkově bohaté filmy. V Kieslowského Náhodě je zdrcující poznání, že i když člověk zůstává slušným (ať už jako naivní člen vládnoucího aparátu, opozičních struktur nebo zcela neangažovaný), utéct není kam. Připočtěte ten Kilarův hudební motiv, když B. Linda třikrát vbíhá na nádraží, a je to jasně za pět. (13.04.2009)

Niekedy pred desiatimi rokmi sa pochlapila naša verejnoprávna televízia a uviedla v rámci filmového klubu niekoľko KiesloWskiho diel, vďaka ktorým som čiaStočne spoznal jeho tvorbu. Najoriginálnejším snímkom (i keď nie možno úplne najlepším), z nich bola Náhoda. Na veľmi zaujímavom scenáristickom pôdoryse nám v nej ponúka drámu, ktorá nášmu divákovi, ktorý vyrastal v predošlom režime, bude veľmi blízka. Poprosil by som nové vedenie STV, ktoré sa vyhráža novými programovými štruktúrami, aby si na Kieslowskeho znova spomenulo. VIDENÉ KONEČNE ZNOVA: Teda ďakujem (teraz už) RTVS, že si na Kieslowskeho aj mňa spomenula. Stálo to znova zato. (14.01.2013)

Asi vám bude připadat, že melu ještě víc z cesty než obvykle nebo se pozastavuji nad zcela normálním, ale jsem trošku rozhozená z jedné diskuze, kterou jsem náhodou vyslechla pár hodin před zhlédnutím Náhody. Jeden můj spolužák prohlásil, že kdyby lidi víc četli Baudelaira, mohlo se zabránit holocaustu. Myslel to samozřejmě ironicky, byla to reakce na vyzdvihování Baudelairova pojetí dobra a zla v člověku. Zjednodušeně řečeno má každý v sobě obé, a co se právě projeví, závisí jen na situaci kolem, právě na těch náhodách. Je skutečně možné, že to, čeho se dopouštíme, není předem určeno např. naší povahou, ale přichází zvenku. Dokážu si představit, že kdyby tento film byl trochu jasnější, měla bych z něj i nějaké to trauma (nebo radost?), jak jsem proti vyššímu řízení bezmocná, ale byl na mě příliš komplikovaný. I při plné pozornosti jsem se ztrácela a víc než reflexe doby se mnou cloumala jedna děsná odbarva vlasů. (08.11.2007)